Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Karel Král uvádí Bluff

autor: archiv divadla

Poslední premiérou spolku Kašpar v Divadle v Celetné se stala groteska Bluff, která si svým temperamentem a přesnou komikou Matouše Rumla jistě získá pozornost diváků. Není třeba v tomto představení hledat nějaké hluboké myšlenky, jde o čirou divadelní zábavu, postavenou na nápaditě zpracovaných komických situacích. Režisérem kousku je Karel Král, kterého jsme se zeptala:

Co tě inspirovalo k tomu, abys vytáhl tohle staré Hybnerovo téma? Je to něco úplně jiného, než jsme zvyklí od tebe vídat (mám na mysli tvé zaměření na politické hry).
V jistém ohledu je Bluff podobně ztřeštěný jako Mikrodramata Wolfganga Bauera, která jsem dělal na Zábradlí a pak v Dlouhé. Zcela jiné je to tím, že nejde o pevně – třeba dramatickým textem – daný tvar. Udělat Bluff jsem si přál dlouho. To proto, že se mi tehdy, před 30 lety, moc líbilo, jak Bluff zrežíroval Peter Scherhaufer na Provázku. Scénář Borise Hybnera je inspirativní napětím mezi komikou a hrůzou i groteskou a erotikou. Však tu naši verzi označujeme francouzsky „la grotesque érotique“ a česky dodáváme, že je to „hrůzostrašně veselá pantomima se slovy, zpěvy a tanci“.

Byl od počátku jasný hlavní představitel - Matouš Ruml? Pokud ne, jak jsi došel právě k němu?
Nejprve, před několika lety, jsem chtěl Bluff dělat s Vladimírem Javorským, ale odmítl, že prý je to už na něj moc velká divočina. Pak jsem se domlouval s Janem Vondráčkem, který dal ale přednost své režii Kdyby tisíc klarinetů. No a potom mě konečně napadlo obrátit se na Jakuba Špalka – v té původní provázkovské verzi totiž hrála jeho sestra, v době premiéry sedmiletá Petra Špalková. Matouše Rumla mi navrhl Jakub. Stejně tak Elišku Bouškovou a Alenu Dolákovou. Matouš zas přivedl Šárku Vaculíkovou. Já Jakubovi, Matoušovi a Pánubohu děkuji, že to dopadlo právě takhle. Protože jsou úžasní. Lepší kvarteto si teď vůbec nedovedu představit.

I na Provázku hráli v této hře činoherci. Je to tedy původně zamýšleno pro činoherce nebo pro mimy?
Boris Hybner to napsal pro Provázky, pro herce mnoha talentů. Asi nepředpokládal, že to bude ryzí pantomima ani ryzí činohra. Myslím, že i Matouš Ruml a spol. jsou herci mnoha talentů.

Je to pouze scénář - a konkrétní obsah situací si tam přidávají herci společně s režisérem. Jinými slovy, jak vypadá předloha?
Ze scénáře jsme po domluvě s Borisem Hybnerem převzali hlavně zápletku: po Silvestru se v cizím bytě probudí chlápek, má „okno“ a postupně na něj vypadnou tři mrtvé holky. Vše ostatní vzniklo při zkouškách. Inspirovali jsme se ovšem leckde – od Laurela a Hardyho po Michaela Jacksona. Co se slov týče, tak přímo citujeme dva české básníky, Andreje Stankoviče a Ivana Wernische...

Nakolik ses inspiroval provázkovskými představeními?
Hodně. Což platí, i když tam teď najdou pamětníci jen několik konkrétních inspirací z verzí Jiřího Pechy a Pavla Zatloukala. Lhal bych totiž, kdybych tvrdil, že si z těch inscenací pamatuji víc než ústřižky. Ale náladu si pamatuji dobře. Úžasné mi tehdy připadalo, že Peter Scherhaufer udělal sérii s různými herci, kdy každá měla trochu jiný průběh a úplně jiný konec. My máme obsazení jedno, přesto chceme, aby šlo o různé verze, i co se konců týče. Nejde jen o vtip a o to, že diváci mohou chodit opakovaně a s napětím, jak to tentokrát dopadne. Odvážně se domnívám, že je v tom hlubší smysl. Čísla a gagy, které máme připravené, skládají příběh. Přitom stačí změnit pár situací a rázem jde o zcela odlišný osud. U lidí je to stejné. Naše životy se velmi podobají. Přesto je každý jiný.

Nakolik má představení fixní tvar, a nakolik je to improvizace?
Z improvizací to vzniklo, ten tvar je však zatím spíš fixní. Respektive tvary, neboť při druhé premiéře se bude hrát jiná verze než při první. V dalších verzích bude pravděpodobně i prostor pro skutečnou improvizaci.

Jak jsi spokojen s výsledkem?
Jsem spokojen nejen s výsledkem. To zkoušení bylo tak krásné, že bych v něm moc rád dál pokračoval. Jinak se cítím jako František Venclovský, když přeplaval La Manche: sú tak šťastné...

16.12.2013 11:12:02 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!