Scéna.cz 

Království přeměn.

"Štětec, kufr, šminka, tělka nebo šatýr", to jsou slangové výrazy, s nimiž se setkáme v jediné místnosti divadla. V ní dochází ke změně starce v mladíka a naopak, syrový vzhled obličeje se mění ve velkolepou masku na večerní bál. Přijali jsme pozvání do maskérny Činoherního klubu. V tomto království přeměn vládnou Janina Bursová a Zuzana Báťková, umělecké maskérky. Po představení jsme zastihli druhou z nich -- Z. Báťkovou. Jak se k tomuto povolání dostala a mnoho dalších zajímavostí se dozvíte dále.

"Cestu k mé profesi mi určil tatínek.", vzpomíná Z. Báťková, "Jeho výběr jsem akceptovala a dodnes toho nelituji. Práce se mi stala koníčkem."
Před Činoherním klubem působila plných dvacet devět let v České televizi. Rozdíl mezi televizním a divadelním líčením? "Především v detailu. Kamera zachytí vše, proto líčení herců pro film nebo televizní inscenaci vyžaduje oproti divadlu více pozornosti.", objasňuje Zuzana. Práce kameramana a maskérky se musí vzájemně sladit. Kameraman prý může vylepšit maskérské nepřesnosti. Špatným nasvícením pokazí perfektní líčení, dokonalou masku. Vzájemná shoda je na místě.
Naproti tomu divadlo nevyžaduje jemnou práci s detailem, naopak se musí přidávat na zvýraznění. Monokl má být dvakrát tak veliký než ve skutečnosti. Vidět jej musí divák z patnácté řady i z balkonu. Oproti filmu, kdy při natáčení každého záběru, v jakýkoli den se hlídá přesný směr a délka vlasů, odstín rtěnky, toto v divadle odpadá.
Na první pohled se zdá, že vzhledem k repertoáru Činoherního klubu, je práce divadelní maskérky nenáročná, ale přesto ... Zuzaně se ani po třiceti letech její práce nestala rutinou. Převažují zkušenosti. V maskérství se setkáváte stále s něčím novým. Zdokonalují se zejména kosmetické materiály. Nové jsou požadavky režisérů. Hovoří se v maskérské práci o módních trendech a směrech? V pravém slova smyslu ne. Vše souvisí s vývojem pojetí divadelních inscenací. Ustupuje se od bizarního až satirického líčení a přechází se pozvolna k civilnímu stylu. Líčení se dnes provádí zejména u ženských postav. Ty doby, kdy na divadle působili maskér pro herce, a maskérka pro herečky, jsou pryč. Zvládat se musí obojí. Maskérka dodržuje řád a záměr režiséra, vedle toho má volnost. Není třeba při každé repríze dodržovat stejný druh účesu, pokud se nejedná o režisérský záměr.
V Činoherním klubu se střídá Zuzana se svojí kolegyní J. Bursovou. Každá zná dobře repertoár divadla a ví přesně co je třeba pro kterou hru. "Je to důležité, dokážeme se navzájem zastupovat.", říká Zuzana Báťková. Nenastane někdy nechutenství k některé inscenaci? "Zatím se tak nestalo, a věřím, že ani nestane."
Činoherní klub uvedl v březnu premiéru hry Ladislava Smočka Jednou k ránu, jak prožíváš premiéry?
"Mám vždycky obavy z něčeho nového. V podstatě je to takový můj osobní rituál. Jakmile je člověk pevný v kramflecích, tedy suverén, obyčejně se to vymstí, a může přehlédnout důležitost, proto raději obavy, skromnost a zdrženlivost." Ve hře Jednou k ránu si hlavní hrdina propíchne žílu, je takováto "krvavá maska" náročná?
"Jak se to vezme. Předně maskér respektuje volnost herce. Maska jej nesmí nijak omezovat. "Krvavé masky" vyžadují vždy experimentování. V tomto případě jsme zkoušeli vytvořit jizvu z hovězího masa, potom z kuřecí kůže. V závěru zvítězila pánská ochrana, z níž jsme vyrobili vak naplněný umělou krví, a ten herec při vlastní hře perforuje.". Zuzana Báťková se dále rozpovídala o "plešatých maskách". Zmínila jejich náročnost pro herce, neboť hlava se pokryje latexovou gumou, která neprodyšně uzavírá pokožku. Z toho důvodu se do masky musí zavádět trubičky pro odvádění potu. Zatím ji na divadle nepotkaly náročné masky. Dokáže vytvořit paruku, příčesek i umělý vous. Maskéři jsou výtvarníci s velkou trpělivostí a smyslem pro jemnou práci. Zkuste si svázat tři čtyři vlasy do snopku a z jednotlivých snopků vytvořit celou paruku.
Říká se zeptejte se kadeřnice, ta ví všechno. Stává se maskérna lékárnou? Líčení trvá různě dlouhou dobu, zákonitě se při tom semele kde co, ale Zuzana hned dodává: "... Všechno zůstává pod maskou, nic se nedostane ven.".
Na jakou masku nejraděj vzpomínáš? "Na masku Jorgy Kotrbové, která měla dlaždici v sazenou uprostřed čela." Maskérskou činnost Z. Báťkové můžeme posoudit nejen při každém představení v Činoherním klubu, ale i ve filmu Knoflíkáři (režie P. Zelenka), Hrad z písku (režie Z. Zemanová) nebo Neuvěřitelné příběhy (režie I. Chaum.).
Závěrem osobní otázka: Založila si rod maskérů? Padlo jablko u tvé dcery daleko nebo blízko ke stromu? "Rozhodně ne." Děkujeme za návštěvu provoněného království přeměn a přejeme oběma maskérkám Zuzaně Báťkové a Janě Bursové hodně nápadů při vytváření masek, zajímavé inscenace. Nakonec stejně bude vždy platit: "S maskou i bez masky, zachovejme si vždy svoji tvář.". (Tělka = make up, šminka = líčidlo, kufr = plnovous, šatýr = stínování pleti.)