Scéna.cz 

Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J.

Národní divadlo v Brně uvádí v české premiéře inscenaci Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J.. Režije se ujal Jan Mikulášek. Hrají Petra Bučková, Gabriela Mikulková, Jan Hájek, Jiří Vyorálek a Josef Polášek. Nejbližší reprízy: 22. 5. a 17. 6.

Deník zachycuje vzestup i pád talentovaného umělce v konfliktu s dobovými společenskými a kulturními okolnostmi i s vlastní bohémskou povahou. Podává svědectví o téměř čtvrtstoletí života filmového scenáristy, dramaturga a režiséra, publicisty, prozaika a básníka. Začal si jej psát na skautském táboře v roce 1948, soustavně od roku 1951. Od té doby tvoří nepřetržitou řadu 33 sešitů, poslední dochovaný pochází z roku 1974. Zejména závěrečná třetina celku, která je obsahem tohoto svazku zahrnujícího léta 1959 - 1974, je dramatickým i tragickým obrazem vzestupu a pádu, vzdoru i sebedestrukce talentovaného umělce v konfliktu s dobovými uměleckými a společenskými okolnostmi. Ve svém Deníku zanechal po sobě Pavel Juráček dílo svrchované literární úrovně a hypnotické působivosti, otevřený dokument o výšinách i běsech umělecké tvorby. Kniha zvítězila v anketě Lidových novin Kniha roku 2004 a obdržela ocenění Litera 2004 za nakladatelský čin.

Pavel Juráček (2. srpna 1935 Příbram – 20. května 1989 Praha) byl český filmový režisér a scenárista, výrazný představitel české nové vlny 60. let. Byl signatářem Charty 77.
Narodil se roku 1935 v Příbrami. V letech 1953–1956 studoval žurnalistiku a češtinu na Filologické fakultě Univerzity Karlovy, pověst „hýřila“ a bohéma však vedla k jeho vyloučení. V roce 1957 byl přijat ke studiu dramaturgie na FAMU (do roku 1961), a současně se už podílel na některých námětech či scénářích včetně Stropu Věry Chytilové. Úředně školu nedokončil, nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde v letech 1962-1970 zastával funkci dramaturga. Natočil autorské filmy Postava k podpírání, Každý mladý muž a Případ pro začínajícího kata, spolupracoval na snímcích Hynka Bočana, Karla Zemana či Jana Schmidta. Na počátku 70. let byl propuštěn z Barrandova, po podpisu Charty 77 vyslýchán StB a nakonec donucen k odchodu za prací do SRN (1977–1983). Ani tam, ani po návratu domů se mu však už na dřívější práci nepodařilo navázat. V květnu 1989 zemřel.

Na Pavla Juráčka zavzpomínal mimo jiné režisér Jiří Menzel: „Pavel Juráček byl z nás, dá se říci, nejschopnější, nejtalentovanější fabulátor, scenárista a vlastně i skvělý režisér. Ale pro práci v tomhle kousku Evropy bohužel málo ohebný. A byl, pokud vím, jediný z nás, kdo podepsal Chartu 77, a tím si vlastně podepsal ortel ke své další nečinnosti. A my ostatní z naší generace, kteří jsme neutekli, jsme se dříve či později museli postavit do houfu za ty, kteří tenkrát drželi prapor internacionalismu, reálného socialismu a vůbec jakéhokoli souhlasu. On jediný zůstal úplně stranou.“