Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

S Milanem Němcem o napraveném panu Banksovi

autor: archiv divadla

Herec Milan Němec přišel do Pražské Hybernie ve veselé náladě, zatímco postava pana Bankse, kterého hraje v Mary Poppins je spíše lehce zachmuřený workoholik, kterého rozčilují „neužitečné věci.“ Takže není divu, že jsme si povídali právě o něm.

Váš pan Banks není v příběhu zrovna kladnou postavou. Jak ho vidíte vy?
Myslím, že proměna pana Bankse v příběhu je zásadní, takže pro mě je to role hlavní.:-) Je na něm zajímavé to, že diváci mohou vidět, jak se vnitřní nastavení, určitý charakter může vyvíjet, a tak zvaně se polepšit. Cameronu Mackintoshovi se podařilo akcentovat proměnu rodiny za přítomnosti Mary Poppins, a čím více to hrajeme a já se do toho zaposlouchávám, zdá se mi to velmi aktuální téma. Takže rozhodně neberu Bankse jako záporáka, spíše je jeho postava smutná v tom, jak se na něm podepsala určitá výchova. Myslím, že se v této postavě hodně diváků může najít, a mít radost, že se to může změnit. V tomhle je tenhle muzikál velmi milý a silný. Je postřehnutelné na první pohled, že je tam spousta drobných návodů, jak si uspořádat život tak, aby byl člověk spokojený – což je mnohdy velké umění.

Stojí tu proti sobě dva základní životní principy: pan Banks vyžaduje přesný řád, aby ty věci fungovaly, Mary Poppins nabízí hravost, rozvíjení fantazie a schopnost dělat věci trochu jinak. Jaké dětství jste měl vy – převládal řád nebo volnost?
Myslím, že jsme to měli zdravě namíchané. Jsem ze čtyř dětí a v podstatě celé dětství nás maminka vychovávala sama, takže si určitý řád vybudovat musela. Když se na to zpětně dívám, bez určité míry samostatnosti by to nešlo. A to je také součástí příběhu s Mary Poppins. Já jsem v tomhle smyslu byl samorost, ale matčina výchova nás nějak usměrňovala. V příběhu Mary Poppins je řád v rodině díky panu Banksovi extrémní – on nezná jiná pravidla, než která má nastavena a tak logicky od ostatních vyžaduje jejich plnění. A Mary nabízí příležitost zamyslet se nad tím, jak nad těmi pravidly přemýšlet a přijmout to, co je v nich dobré. Jak pravidla dodržovat, ale s úsměvem a bez bolesti.

Vy jste se vrátil do Brna, kde jste studoval, v roce 2007 po desetiletém angažmá v Pardubicích. Jste spokojený v tomhle divadle, které je převážně muzikálové?
Já myslím, že to v Městském divadle máme dobře namíchané. Hrajeme na dvou scénách muzikálové i činoherní věci. A pokud jde o pana Bankse, je to sice role ve velké muzikálové show, ale je víceméně činoherní – to, co zpívá, by klidně mohl i říkat.Když srovnávám s Pardubicemi, v tomto směru jsem žádnou velkou změnu neprodělal. Už tam jsme si zahrál množství rolí ze světového hudebního repertoáru. Ale přechod do Brna byl pro mě zdravý., protože v Brně je člověk v dobré společnosti, co se tohoto žánru týče. Nedávno jsem měl možnost vidět nějaké muzikály v New Yorku, a myslím, že si s tím nezadáme, že nejsme pozadu. Já jsem se vlastně vracel do staronového prostředí, protože umělecký šéf Petr Gazdík je můj spolužák z konzervatoře. Takže kluci, kteří v roce 1989 nastoupili na brněnskou konzervatoř, teď spolu páchají takovéhle legrace, a snad úspěšně...

Kdybyste měl z repertoáru Městského divadla Brno doporučit nějaké představení, kde hrajte, a kde se vám hraje příjemně, které by to bylo?
Nehrajeme nic špatného, hrajeme jen samé dobré kusy.:-) Z činoherní scény doporučuji třeba Dokonalou svatbu nebo Mefista, kterého jsme dělali s Petrem Kracikem. Z muzikálů Sugar, Jekylla a Hydea, Kvítek z hororu, Bídníky. Je to široký rozptyl, pro zábavu a poučení si všichni něco najdou, ale musí přijít včas do pokladny. Zítra třeba hrajeme pohádku Sněhurka a sedm trpaslíků.

A vy tam hrajete Sněhurčinu macechu...
To je v podstatě druhá nejkrásnější žena v království, stříbrná medaile – a od toho se odvíjí její zloba. Taková role je za odměnu a já si jí užívám.

To je tedy současnost. A co vás ještě čeká do konce sezóny?
Nejnověji se připravují dva muzikály – Stano Slovák bude dělat Donaha a Stanislav Moša Kočky. A pro letní scénu chystáme také nový muzikál – je to historická věc , sonda do života Cyrila a Metoděje. Takže pokud bude chtít někdo na přelomu června a července posedět pod otevřeným nebem na Petrově, ať přijde na Barona Trencka, který měl premiéru loni, nebo na Cyrila a Metoděje.

8.4.2013 23:04:46 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (3), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zveme ... (7)

reklama