Scéna.cz 

Hodinový Hoteliér Pavla Landovského opět v Činoherním klubu

Hra HODINOVÝ HOTELIÉR, jež byla poprvé uvedena v Činoherním klubu v roce 1969 v režii Evalda Schorma, se vrátí v neděli 4. listopadu 2012 na „rodné“ jeviště. Tentokrát v podání Kytlického ochotnického spolku v režii Heleny Albertové.

Kytlický ochotnický spolek / Kytlice uvede v neděli 4. listopadu 2012 od 19:30 h hru Pavla Landovského HODINOVÝ HOTELIÉR, plebejský pohled na každodenní realitu.

Pro přehlídku amatérského divadla „Činoherní klub uvádí:“ je ctí uvést hru Pavla Landovského Hodinový hoteliér. Vždyť je to hra, která patří k velké historii českého divadla 60. let: v Činoherním klubu ji v roce 1969 inscenoval Evald Schorm a došlo v ní k nezapomenutelnému hereckému setkání Oldřicha Nového s Janou Břežkovou, Miroslavem Homolou a Františkem Husákem.

Kytlický ochotnický spolek ji v Činoherním klubu zahraje v neděli 4. listopadu v režii Heleny Albertové a v obsazení s Kateřinou Trylčovou, Karlem Krejčím, Vítem Vejražkou a Petrem Kubátem. Kytlický ochotnický spolek se zrodil v roce 1996 při představení Královna koloběžka. Od roku 2004 působí v Lesním divadle Mlýny a hrál také Shakespearův Sen noci svatojánské a Stroupežnického hru Naši furianti.

Hra Hodinový hoteliér je příběhem dvojice velice svérázných mužů, kteří za úplatu poskytují svůj byt jednomu páru ne zrovna nejšťastnějších milenců. Na vztazích této pozoruhodné čtveřice postav rozehrává autor komedii o pošetilostech lidského počínání, o snahách těžit ze všeho a ze všech, ale i o snahách zachovat si navzdory prostředí, kde se hodnoty proměňují ve veteš, přece jen jakýsi lidský rozměr.

„Vy jste tam ještě nebyli? Tomu nevěřím. Ale přece jste o ní museli mnohokrát slyšet! Nikdo vás nepozval a nevyprávěl o přátelských večerech, o hvězdách v nekonečném nebi, o závějích sněhu a teplu domácího krbu? O vůni hub, o naprostém tichu a sladkém usínání?! Tentokrát nás pozvali. Hráli v místním, vlastníma rukama zbudovaném divadélku, Hodinového hoteliéra. Hru napsal Pavel Landovský před mnoha lety – a už tehdy věděl o stáří, o radosti a smutku tolik… K neuvěření. A zdejší báječní, nemohu napsat ochotníci, spíš milovníci, vzali osudy svých postav za své. Uprostřed Kytlice – už je to venku –, v teplém a vonícím večeru, skvěle pobavili publikum a sebe. Všechna ta nádhera, zcela rukodílná. Jak se říká, vzali to do teplejch,“ napsal Jan Kačer po návštěvě Kytlice.