Scéna.cz 

Adam Halaš: Jsem spokojenej...

Mim, herec, režisér, moderátor, ale také pedagog a manažer. Všechny tyto profese patří k Adamu Halašovi, který se proslavil především jednodenním festiválkem pantomimy JSEM SPOKOJENEJ..., který pravidelně pořádá od roku 1998 v pražském kině Aero. V současné době je Halaš vedoucím Katedry pantomimy pražské HAMU a uměleckým šéfem NOD Roxy. O všech těchto aktivitách jsme si povídali…

Pokud se nemýlím, tvým osudem je festiválek “Jsem spokojenej ….”
Je to vlastně jeden velký festival… V podstatě adrenalin, neustálé divadlo.

Spočítáš, kolik festivalových minut už se odehrálo?
Každý výstup je omezený 9 minutami a vteřiny jsou podle data toho dne. Můžeme to spočítat – dvanáct představení po devíti minutách a to vše 34 krát, tolik už bylo ročníků. Letos 17. listopadu bude jubilejní 35. ročník, stále v kině Aero, kde jsem s tím začal na podzim roku 1998. Ze začátku jsem festival dělal i dvakrát ročně. Nyní jsem přešel do lépe připraveného režimu, jedenkrát za rok. Mým záměrem je vytvořit velmi kvalitní profil současné stand up komedie, improvizace, a ukázat profil umělců z žánrů mimického divadla.

Nakolik se hodí zkušenosti z festiválku pro řízení NoD?
Festiválek je ryze můj projekt, do kterého dávám pouze svou energii a mohu si to svým způsobem ovládat. NoD je ovšem napojený na další prostory – klub Roxy, součástí je taky kavárna a je závislý na grantech a dalších dotacích. Jde o týmovou práci. Je to velká zodpovědnost a nasazení, každý den pracuji na programu. Mám velké štěstí v tom, že nikdo z Linhartovy nadace ani vedení Roxy a NoDu mi do dramaturgie nemluví, protože vidí, že se NoD aktivně profiluje a empaticky reaguje na současnou tvorbu. Vzniká zde specifické centrum kulturního dění v Praze, kde se setkává nejen odborná veřejnost, ale začínají sem chodit i diváci, které zajímá jak kultura, tak i NoD samotný. Je fajn, že mi nikdo neurčuje, co mám a nemám v programu dělat a mám velmi dobré spolupracovníky. Nesu za to taky osobní zodpovědnost. Veřejnost sama řekne, co chce, – pozná se to nejen z recenzí a ohlasů, ale hlavně z toho, že se sem lidi vracejí, ať už umělci nebo diváci. Právě jejich odezva je pro mě potvrzením, že to funguje.

Na rozdíl od podobně orinetovaných divadel – Paláce Akropolis a Archy, máte jedno kořeníčko navíc, a to je výstavní činnost. Tu máš také na starosti?
Ne, výstavy připravuje kurátor Jiří Machalický, který pracuje také v Muzeu Kampa. Já zajišťuji cross over projekty, přednášky a hlavně divadelní projekty .... Děláme s galerií některé přesahové projekty. To je velká devíza. Využíváme obrovský potenciál genia loci – propojujeme prostory, vycházíme z toho prostoru a využíváme ho pro přesah projektů do divadelních a výtvarných instalací.

Co bývalo dřív v dnešních prostorách NoD Roxy? / Jak začalo tvé působení v NoD Roxy?
Když jsem sem přišel v roce 2000 na základě pozvání Krištofa Kintery, začínala tu JEDNOTKA hlavně s projekty v galerii a Irena Perclová pracovala na divadelní dramaturgii – nejdříve v klubu Roxy, poté v NoDu. Začal jsem s nimi pracovat a získal jsem zkušenosti z oblasti dramaturgie a produkce ve stagioně. To všechno v souběhu se studiem na Katedře nonverbálního divadla na HAMU. Nakonec jsem tu zůstal.

Cítíš se více jako herec nebo dramaturg?
Mám štěstí, že naše katedra učí, tedy spíš inspiruje, ukazuje a nabízí nějakou cestu, jak se stát v pohybovém a mimickém divadle autorem i interpretem. Dřív jsem víc hrál, ale postupně převážila dramaturgická činnost. A do toho občas režíruji. Časem bych se chtěl vrátit ke hraní, mám nějaké nápady.

Vystudoval jsi na katedře nonverbálního divadla. Tam jsi dělal i doktorát?
Ano, svou práci jsem věnoval současnému mimickému divadlu, jeho podobám po navázání na zlatou éru Fialky, Hybnera a Polívky. Tomu, jak nyní funguje, jaké jsou přesahy do tance a činoherního divadla, jak se profiluje současný mim, jaká je dramaturgie, vize a směřování.

Domníváš se, že samostatné mimické divadlo má právo na existenci? Že najde dostatek diváků?
Považuji za důležité, že se Ctiboru Turbovi povedlo založit a profilovat divadlo zaměřené ryze na současné mimické divadlo Alfréd ve dvoře. Měl vizi i účast zahraničních umělců, na bázi spolupráce i výjezdy do zahraničí... Nyní tady chybí scéna typu někdejšího Divadla Na zábradlí, kde souběžně fungoval činoherní a pantomimický soubor. Je škoda, že tu není specializované divadlo, které by dávalo možnost stálému souboru mimů. Snažím se tedy alespoň dávat mimům - našim absolventům, možnost se profilovat v NoD Roxy. Hrálo nebo hrají zde např. Krepsko, Spitfire Company, Farma v jeskyni. Dávám možnost pohybovému divadlu a současnému tanci. Ale my jsme stagiona, takže nemohu dovolit profilovat se pouze tímto směrem. Ani to není úmyslem, myslím, že zužování profilu by nemuselo být dobré.

Mluvíme-li o NoD Roxy. Za kterými projekty si stojíš?
Stojím si za všemi projekty, které zde v průběhu času vznikly nebo se připravují a vystihují dramaturgickou linku NoDu. Určitě musím vyzdvihnout práci Jana Nebeského – pravidelně zde inscenuje (např. NOD QUIJOTE, LAMENTO ad.) Na podzim se připravuje nový projekt s Davidem Prachařem a Emilem Viklickým – KABARET SHAKESPEARE. Nebeský je můj vzor, dokáže pracovat s prostorem a tématy současnými nebo archaickými, které trefně projektuje do dnešní doby.
Dále Viliam Dočolomanský a jeho Farma v jeskyni. Než se etablovali jako jedna z nejznámnějších evropských, možná i světových skupin, vytvářeli projekty právě u nás (SONETY TEMNÉ LÁSKY, ČEKÁRNA).
Podařilo se také upozornit na několik zajímavých osobností z oblasti tance. Jsou to např. práce tanečnice a choreografky Jany Vránové, která zde uvedla představení SFINGA. Nebo Lenky Bartůňkové, která zde hraje VRH ŽENY KAMENEM - dokáže skvěle improvizovat, používá taneční prvky do živé formy, klaunérie až po velmi expresivní obrazy. Věra Ondrašíková připravuje nový projekt NESPATŘEN, velmi zajímavý tím, jak pracuje s tancem v kombinaci s moderními technologiemi.

Na co bys pozval do NOD v současné době?
Velmi se vydařil projekt DOT 504 ve spojení s Teatrem Novogovo fronta. Téma Charlese Mansona pod názvem MANSON, v němž je zpracováno téma světoznámého vraha. Vzít si takové téma je velmi odvážné a potřebné - upozorňuje na skryté nebezpečí, hrozby, brutalitu, která může číhat v každém z nás, aniž to víme.
21. dubna u nás vystoupí divadlo Kompánie z Maďarska s představením BRUNO SCHULZ - THE TREATISE ON MANNEQUINS / POJEDNÁNÍ O FIGURÍNÁCH. Je to projekt Maďarů, Slováků a Poláků pod hlavičkou Visegradského fondu. Zajímavá záležitost pro scénografy, výtvarníky i divadelníky. Účast tvůrců a projektů ze zahraničí považuji za velkou devízu. Bez konfrontace se zahraničím by to nešlo. Připomenul bych taky spolupráci s mexičankou Cristinou Maldonado. Je to výborná choreografka, která se také věnuje audiovizuálnímu umění. Rok připravujeme festival Mexického divadla v oblasti tance, který by se měl uskutečnit v červnu.

Nově se v NoD objevuje projekt jednoho herce.
Pro potřeby oživení NoD jsem vzkřísil prostor před divadlem, jakousi šatnu, kterou přezdíváme nudle. Od toho už byl jen krok k založení komorního divadla NoD Nudle. Je to netradiční prostor pro jednoho herce pro přesahové projekty. V premiéře tam vystoupí studenti DAMU – režisérka Dana Račková se spojila se scénografkou Terezou Sléhovou a herečkou Petrou Majerčíkovou a uvedly hru Pavla Cmírala EKVIPÁŽ. Je to o osudu umělce na periferii společnosti, jeho životě a prosazování na poli uměleckém. Druhou premiérou bude VALENTÝN, projekt Petra Krušelnického na motivy hry Carlose Be Čekanky. Petr je výrazný performer, jeho věci propojují performance s tancem, a tématicky se dotýká queer tematiky, která je stále více aktuální.

Ještě jsme nemluvili o škole - jsi kromě umělekcého šéfa NoD také vedoucí Katedry pantomimy HAMU.
Mám to hodně propojené. Dost umělců, ať už studentů nebo absolventů naší fakulty v NoDu vystupuje. Obě místa nejsou daleko od sebe, takže se to dá skloubit. Tady se věnuji praktickému umění, dramaturgii, plánuji propagaci. Na katedře se věnuji přednáškám, zkoušení, pak trochu administrativě. Tím střídáním člověk regeneruje.

Zajímalo by mě, jak se vybírají studenti ke studiu na nonverbální katedru?
Jsme specifický žánr, takže uchazeči většinou vědí, do čeho jdou, co chtějí. Na naší katedře jedeme na dvě kola, zkouší se praktické, pohybové dovednosti, ale i teorie. Teď je období, kdy se zájem o studium zvyšuje. Myslím, že je to i díky umělcům, kteří naši školu vystudovali, mají umělecké výsledky a navíc na škole učí (např. Radim Vizváry, Roman Horák, Miřenka Čechová a další).

Jsi vůbec někdy bez divadla?
Těžká otázka. Občas ujíždím na Vysočinu . . .

Adam Halaš
Adam Halaš (1975) studoval na Katedře nonverbálního a komediálního divadla HAMU (2000 – 2005), kde poté absolvoval doktorandské studium (2008). V současné době je vedoucím této katedry a jejím pedagodem. Od roku 2008 je uměleckým šéfem pražské stagiony NoD. Zde se podílí na programu a organizaci již od roku 2001. Od roku 1998 pořádá pravidelné jednovečerní mim - sessions ,,Festiválek Jsem spokojenej aneb...“ v pražském kině Aero, kde se letos uskuteční jeho pětatřicáté pokračování. Působí jako režisér, mim a moderátor. V roce 1997 měl hereckou premiéru v představení GOLEM (prostory na Cibulce a divadlo Alfréd ve Dvoře), dále hrál v představeních BUBU Z MONTPARNASU, MJÚÚ ZIK, MATES. Pravidelně vystupoval v krátkých etudách (ZLODĚJ, KOSY, GERTRUDA HMIZÍKOVÁ, BARMAN, KAPKA). Čím dále více se věnuje pedagogické činnosti – zejména práce mimů s objekty, materiálem, předmětem a s tvorbou abstrakce. Dále vede teoretické semináře dramaturgie autorské tvorby v mimickém divadle, workshopy pohybového divadla (v současné době vede Divadelni Akademii pro Dialog - Jesenius) a režijní práce (O SMOLÍČKOVI, MATES , KAFKAZ, TULÁCI). Spolupracoval na několika filmových projektech (GIRO DI VITA, PARALELNÍ SVĚTY, spolupráce s bratry Cabanovými a tvorba krátkých filmových projektů s Jakubem Wagnerem). V roce 2011 získal cenu festivalu ...příští vlna/next wave Osobnost roku 2010 za přínos v oboru mimického divadla a za umělecké vedení prostoru NoD.