Scéna.cz 

Ohrožené druhy na Nové scéně

Budeme-li hledat v současné české dramatice autora, který má schopnost rozpory současnosti pojmout s vážností, ale zároveň nadhledem, mnohým jistě vytane na mysli Petr Zelenka. I když jeho doménou jsou filmy, v podstatě všechna jeho dramatická díla, která se objevila na scénách po celé republice, získala po právu velký ohlas. Zelenkovým textům svědčí filmové – klipovité vidění skutečnosti – protože právě taková je naše doba. Nejnověji to prokázal ve své nejnovější hře OHROŽENÉ DRUHY, kterou sám režíroval na pražské Nové scéně.

S humornou nadsázkou, ironií a sebeironií Zelenka dokáže pojmenovávat problémy současné společnosti, ale zároveň se dotýkat intimních rozporů, které denodenně řeší každý z nás. Jeho postavy v sobě mají archetypální vzorce chování, které v určitých situacích vyhřeznou na povrch (ať už v pozitivním či negativním slova smyslu), vzpomínky na dětství a mládí, který je podvědomě formuje celý život. Hrdinové mají svůj vnitřní řád, ale zároveň jsou neustále strháváni okolnostmi, které jim život postaví do cesty. V autorově pohledu nic není černé nebo bílé, vše se pod vlivem okolností vzápětí může změnit ve svůj protiklad. To vše v dramaticky vyváženým střídáním vážného a veselého, celků a detailů, citem pro nuance jazyka a dvojznačnost slov, s hravostí, přirozeným patosem, ale i humornou nadsázkou. V Ohrožených druzích se odehrává boj protikladů, konfrontace konzumního a alternativního života a způsobu myšlení, protichůdných požadavků na život, v němž chvílemi vítězí nezištné nadšení z tvůrčí práce, jindy touha po blahobytu či slávě. Autor se dotýká – jen jakoby mimochodem paradoxů dneška - především konfrontací soukromého a veřejného, devalvací morálních hodnot, a především největší bolestí dneška, s níž se musí vyrovnávat jak mladí, tak i ti starší , totiž úzkou hranicí mezi úspěchem a krachem. Ve hře proti sobě staví dva kamarády ze školní lavice, z nichž jeden je úspěšný špičkový manažer ( Jan Igora Bareše), druhý umělec bouřlivák (Jeremy Jiřího Štěpničky). Ale nic není takové, jak se na první pohled zdá. Zelenka si dovolí udělat v závěru se svými hrdiny doslova kariérní veletoč. Výběr představitelů hlavních rolí je přesný, jak Jiří Štěpnička, tak Igor Bareš jim dokážou vtisknout autenticitu, takže divácké sympatie se trvale nepřikloní ani k jednomu z nich. Mají zkrátka přesnou dávku sympatičnosti i odpudivosti, společenské křeče a volnomyšlenkářství, chlapecky spikleneckého humoru a zároveň bytostného smutku. Jakýmsi jejich zrcadlem v mladším provedení jsou kreativec Pavel, někdejší graffiťák (Jan Dolanský) a transvestita Hanka (Michal Kern), kteří na jedné straně pracují na své slávě a blahobytu, ale zároveň instinktivně touží po duchovním naplnění života. I když ženy zde tzv. hrají druhé housle, jsou ztělesněním jakéhosi mužského snu a zároveň traumatu. Sabina Králová a Miluše Šplechtová jako Jana a Eva v různých věkových kategoriích splňují vizi blonďatého ideálu (racionální, chladná Eva je zároveň křehkým zranitelným děvčátkem, které si žádá ochranu, Jana je ztělesněním dosud eroticky lákavé ženy středního věku, která navíc nabízí chápavost mateřskou i kamarádskou, přímočarost a schopnost ironického nadhledu nad sebou i nad světem). Název Ohrožené druhy nám napovídá hned několik odpovědí na otázku, koho tím autor myslí. Prvoplánově můžeme tento název vztahovat ke chráněnému mloku skvrnitému, kterého Jan sponzoruje, ale jdeme-li dále, upozorňuje hra na mizení jednotlivců, kteří dosud neztratili přirozený instinkt a cit, celé střední třídy, ale v globálním pohledu i celé lidstvo. To vše však je podáno s nadhledem, bez zdviženého ukazováčku.