Scéna.cz 

Sarah Kane: Psychóza ve 4.48

Národní divadlo Praha uvedlo v české premiéře ve dnech 6. a 11. března 2003 v Divadle Kolowrat inscenaci britské kontroverzní dramatičky Sarah Kane Psychóza ve 4.48. Režie se ujal samotný umělecký šéf Michal Dočekal, který k inscenování uvedl: „Psychóza ve 4.48 není vůbec běžná hra. Nejsou v ní žádné postavy ani repliky, respektive autorka počet postav neurčila a jejich repliky nikomu „nepřidělila“. Rovněž tak ve hře nejsou situace, alespoň ne takové, jak je známe odjinud a ani příběh se nedá lehce vysledovat. Přesto je to drama, drama plné bolesti, lásky a smrti.
I pro nás bylo, je a bude dramatické se s textem utkat a snažit se dostát jeho kvalitám. Ta hra, ať je jakkoli zvláštní a neobvyklá, má totiž jeden nepominutelný rys, za který musí být člověk vděčen: nás všechny, kteří jsme se jí při zkouškách zabývali, nemálo zasáhla. Doufám, že naší inscenací se podaří zasáhnout diváky.“

Inscenaci přeložila Jitka Sloupová. Hudbu komponoval Roman Zach. Hrají Jana Janěková ml.; Taťjana Medvecká a Jan Novotný.
Sarah Kane se narodila 3. 2. 1971, vyrůstala v Essexu. Po maturitě zamířila na Univerzitu v Bristolu, kde vyzkoušela herectví, režii i psaní. Bristol opustila v roce 1992 a nastoupila do kurzů tvůrčího psaní na Birminghamské Univerzitě, které vedl David Edgar. Z Birminghamu odjela do Londýna a začala pracovat v Bush Theatre jako dramaturg. Zde taky dokončila Blasted (Sežehnuti). V roce 1994 se v Royal Court Theatre uskutečnilo scénické čtení v režii Jamese Macdonalda, který také o rok později režíroval definitivní verzi hry, rovněž v Royal Court Theatre, v malém studiu Jerwood Theatre Upstairs. Sarah Kane ve hře vytvořila metaforu současného světa stiženého válkou, která byla pro řadu lidí příliš krutá. V dalších hrách dotáhla Kane poetiku krutosti do důsledků, hry Phaedra´s Love (Faidra /Z lásky/) a Cleansed (Očištěni) vzbuzovaly stejnou pozornost, jako její prvotina. Aby se vyhnula zkreslenému vnímání své další hry Crave (Dychtit), vydala ji pod pseudonymem. Tento básnický obraz deprese, smutku z nedostatku lásky - odehrávající se mezi čtyřmi hlasy - znamenal zlom ve vnímání Sarah Kane. Kritika vzala autorku na milost, přirovnala ji k T. S. Eliotovi, padlo i jméno Jamese Joyce. Ovšem o tom, že Sarah Kane je autorkou beckettovského formátu a shakespearovské krutosti se začalo mluvit až po její smrti. Úspěch hry byl pro autorku možná nešťastný. Přerušila kvůli němu dobrovolnou psychiatrickou léčbu v Maudesley Hospital v Londýně. Její deprese dál pokračovaly a prohlubovaly se.
Téměř zároveň s hrou Crave vznikaly první poznámky k 4.48 Psychosis (Psychóza ve 4.48). Hra je rovněž jakousi dramatickou básní, není v ní určen ani počet postav, ani jejich pohlaví. Struktura se skládá z fragmentů situací, které se pohybují na hranici reality. Název hry je odvozen z faktu, že mezi pátou a šestou hodinou ráno páchají lidé, stižení depresí, nejčastěji sebevraždu. Je to proto, že pacient ve chvíli určitého klidu a jasného rozumu nahlédne hloubku své deprese a pochopí, že ji nemůže dále snášet. „Happy hour“, říká tomu Sarah Kane ve své hře. Psychózu ve 4.48 psala autorka s vědomím, že bude uvedena až po její smrti. Soustředila se bytostně na to, aby předala úplný pocit člověka stiženého depresí. Za každým slovem hry se otevírá propast. Prožitá propast.