Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Humor je něco jako absolutní sluch," řekl Miroslav Horníček

V sobotu 15. února 2003 skonal herec, klaun, moderátor, dramatik, spisovatel a výtvarník Miroslav Horníček. Čtenáři naąeho portálu se s ním setkali dne 22. prosince 1999. Tehdy Miroslav Horníček přijal naąe pozvání k internetové besedě Čapkovo odpoledne. Pro naąi redakci se návątěva tohoto velikána improvizace stala obrovskou poctou.
Čapkovo odpoledne jsme tehdy připravovali hodně dlouho dopředu. Začínali jsme jako první v republice a nikdo z nás nevěděl, co vąe se můľe stát. Navątívil jsem Mistra osobně, vąe vysvětlil a netrpělivě jsem čekal na dohodnutý den.
Poslední rozloučení s velikánem českého divadla Miroslavem Horníčkem se uskuteční v pátek 21. února 2003 z jeviątě Národního divadla. Pro veřejnost bude budova ND otevřena od 11. 30 do 12. 30 hodin. Smuteční akt začne ve 13. 00 hodin.

Já internet? To spíą Interfernet, vtipkoval tehdy Mistr. Ze setkání s ním si vybavuji jeho pohotovost při odpovídání na nesčetné otázky, které jsme obdrľeli po Internetu. Část rozhovoru přinášíme zde, celý záznam najdete v sekci NetHovory.

Jak vnimate prichod roku 2000? Těąíte se do třínulového roku?
Napsal jsem takové krátké heslo k jedné výstavě - Moje naděje: ľe lidé začátkem roku 2000 dostanou rozum. Moje obava: ľe ne.

Moje babička a můj táta jako Plzeňáci jsou na vás hrdí - nikdy prý při vyprávěních na Plzeň nezapomenete.
Ano, to je pravda. Já mám svůj rodný dům v Plzni, kteří mladí manľelé nazvali Penzion Avignon a tam, kde byl sklep, je dnes bar pro 20 lidí. Tam občas zajdu, protoľe mám radąi vodku neľ uhlí.

Jaký je podle Vás rozdíl mezi panem Werichem a panem Kopeckým? Vy to musíte vědět nejlíp.
Werich byl tvůrce svých textů, svých rolí, kdeľto Kopecký se dokázal stát vedle toho herce Shakespearovským a já jsem ho viděl v takových rolích, kde si ho hluboce cením a klaním. Tímo nechci samozřejmě podcenit Jana Wericha.

Máte recept na "dělání" humoru ?
Ne. Víte, humor je něco jako hudební sluch. Buď ho máte, nebo ne. Vyvolat nebo vytvořit ho u sebe, to nejde.

Miroslav Horníček se narodil roku 1918 v Plzni. Roku 1937 maturoval na plzeňské reálce. Poté pracoval jako pomocná technická síla ve ąkodových závodech, dále byl zaměstnán jako úředník v plzeňské Městské nemocnici. Dále herec, dramatik, spisovatel, reľisér a výtvarník.
Mistr improvizovaného, partnersky inspirativního dialogu; schopností jemného intelektuálního nadhledu obohacuje svou uměleckou výpověď o světě.
Vedle divadla, pracoval pro film, rozhlas i televizi. Vytváří umělecké koláľe. Nahrávky na deskách a kazetách Supraphonu. Pro nakladatelství mluveného slova AudioStory natočil titul Chvála pohybu, coľ je text, který vznikl na podkladě divadelního představení.
Miroslav Horníček je autorem několika knih: Dobře utajené housle, Čs. spisovatel, Praha 1966; Javorové listy, Olympia, Praha 1968; Dobrý den, socho!, Orbis, Praha 1977; Klaunovy rozpravy, Odeon, Praha 1989; Poznámky o divadle, Melantrich, Praha 1990. Z jeho dramatické tvorby můľeme uvést: Dobře utajené housle, 1969; Dva muľi v šachu, 1974; Hovory přes rampu, 1967; Kantor Barbanáą a ľáci darebáci, 1971; Malá noční inventura, 1977; Můj strýček kauboj aneb Rodeo, 1978; Pokuąitel, 1974; Recital, 1967; Rozhodně nesprávné okno, 1970; Tři Alberti a slečna Matylda, 1976.