Scéna.cz 

Televizní Tartuffe ve Švandově divadle

Historie inscenace Tartuffe sahá až do roku 1664. Tehdy ji samotný autor Moliére předčítal samotnému králi, kterému se velmi líbila. Přes veškeré snahy církve a tehdejší vyšší společnosti hru bojkotovat, se nakonec dočkala své premiéry a bouřlivého přijetí. Takřka čtyři sta let od jejího vzniku neubralo hře na aktuálnosti a svěžesti.
Nastudováním Moliérova Tartuffa byl v bývalém souboru CD 94 pověřen jeho kmenový režisér Michal Lang. Jeho režie nikdy nepostrádá cit pro použití moderních inscenačních prostředků u klasických her. V případě Tartuffa vsadil zejména na hereckou akci, a vyplatilo se. V břeskných rýmovaných dialozích obstál i překladatel František Vrba. Vše se odvíjí na velmi jednoduché scéně Jana Duška. Tvoří ji schodiště a modré závěsy. V centru pozornosti se nachází stůl – symbol rodinného zázemí. Kostýmy Ivany Brádkové jsou střídmě historizující a moderní. Každé postavě - co její jest. Např. Orgon vystupuje v černém plášti a obleku. Jeho syn Damis pak v pubertálních jeansových kraťasech a svetru, vše laděno do světle modré. Jeho sestře Marianě připadla barva růžová.
Lang divákovi představuje se vší kultivovanou „agresivitou“ rodinu hlavního představitele Orgona. Všichni její členové v úvodní scéně nepříčetně zírají na televizi, v níž běží program v reálném čase. Televizi má divák k dispozici na jevišti již při příchodu do hlediště. Proč zrovna v Tartuffovi? Její použití se v závěru inscenace ukáže být jako velmi nápadité. Režisér Lang vždy ví, co chce. Jestliže se v první půli představení objeví Tartuffe se zmučenou tváří a pobožným výrazem, k tomu s důtkami v ruce, můžeme očekávat, že důtky budou v inscenaci i nadále hrát.

Deklamační výstup nejstarší členky rodiny Pernellové, Orgonovy matky, v podání stále svěží a skvělé Niny Divíškové, zahajuje celou inscenaci. Pernellová neustále chrlí ódy na Tartuffa a Boha. Svůj monolog soustavně doprovází rozpínáním rukou k nebi, přičemž ji vždy vypadnou hůl, kabelka a kapesník. Právě hlučnost, a již zmíněná deklamace, se stala základním klíčem hereckého projevu. Nutno konstatovat, že v celé inscenaci dosahuje únosné míry. Pouze paroduje, případně charakterizuje, současnou komunikaci v rodinách.
Postupně se začne odvíjet řetězec rodinných vztahů. Hlavní zápletku tvoří Orgonovo (Ivan Řezáč) zaslíbení ruky Mariany (Veronika Janků) Tartuffovi, i přesto, že je již zadaná jinému. Tartuffe (Kamil Halbich) postupně získává darem od Orgona jeho veškerý majetek.
Pomocí lsti odhaluje Elmíra (Klára Cibulková) pravou Tartuffovu tvář. Hra na pravdu se odvíjí v sexuální vášni. Tartuffe svádění Elmíry naprosto neodolá a při uspokojování odhaluje svou pravou tvář a povahu. V této scéně, která velmi působivě graduje, se opět objeví důtky, ale již v ruce sluhy otroka, oblečeného do „kožeňáckých“ propriet.
Soudržnost rodiny pomůže překonat celou její možnou zkázu. Navrací se zpátky vykázaný syn (Tomáš Pavelka), Orgon odhaluje podlost Tartuffa. V závěru scény, která je parodií na udělování prezidentských milostí, trochu selhala technika, ale nakonec vše dobře dopadlo - Orgon je omilostněn, Tartuffe naopak spravedlivě odsouzen.

V jednotlivých výstupech nejvíce zaujali: Robert Jašków coby Kleant, Orgonův švagr. Jeho zanícené kázání o morálce, politice a filozofii naprosto přesně gradovalo a neminulo se u diváků účinkem.
Veronika Janků, Mariana – Orgonova dcera, a Vasil Fridrich, Valér, její nápadník, střídali v naprosté dokonalosti ostré tempo s civilním zamilovaným projevem. Jejich „zaláskované“ hašteření a škádlení působilo nesmírně přirozeně.
Významnou úlohu v celé inscenaci sehrála Klára Cibulková, Orgonova žena. Inscenaci dodává náboj kultivované a přemýšlivé manželky. Dokáže v pravý čas zasáhnout a podržet všechny členy rodiny. Jejím protikladem je Ivan Řezáč, lehce manipulovatelný, byť neústupný jako otec rodiny, se nechává vodit za nos.
Kamil Halbich propůjčuje Tartuffovi andělskou tvář, pod níž se skrývají nejpodlejší záměry jak každého využít ve svůj prospěch. Jeho falešné uctívání Boha v Langově interpretaci vyústí v nejprimitivnější masochistické choutky.

Nejen v inscenaci Tartuffe, ale i v životě, si dejte pozor na magické oko televizní obrazovky. Vždyť nikdy nevíte, kdo a jak s vámi manipuluje a formuje vaše názory nebo obluzuje vaše city. Tartuffe nebo Lang?

Moliére Tartuffe
Překlad František Vrba; režie Michal Lang; scéna Jan Dušek; kostýmy Ivana Brádková; hudba Martin Horáček; dramaturgie Markéta Bláhová.
Osoby a obsazení: Tartuffe (Kamil Halbich); Orgon (Ivan Řezaáč); Elmíra (Klára Cibulková); Dorina (Vanda Hybnerová); Pernellová (Nina Divíšková); Damis (Tomáš Pavelka); Mariana (Veronika Janků); Kleant (Robert Jašków) Valér (Vasil Fridrich); Vavřinec (Jaroslav Šmíd) a Loyal (Zdeněk Velen).
Obnovená premiéra 30. ledna 2003 ve Švandově divadle na Smíchově.