Scéna.cz 

Další překvapivé objevy z fonotéky Jana Wericha

Již desítky let jsou úspěšnou trvalkou v nabídce Supraphonu archivní nahrávky Osvobozeného divadla i sólové nahrávky Jana Wericha. FIMFÁRUM, OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA, ale i osobní vzpomínky Jana Wericha na italské prázdniny, nebo na pobyt v Americe v nahrávce TÁTO, POVÍDEJ, patří ke zlatému fondu Supraphonu. Velký zájem vyvolalo vydání CD JAN WERICH NEZNÁMÝ a loni znovu nalezené archivní záznamy, které vyšly pod názvem DELIKATESY.

Producentka Naďa Dvorská se ve spolupráci s Ondřejem Suchým a Jindřichem Kučerou opět ponořila do hlubin archivních fondů a nyní na CD příhodně nazvaném POKLADY Z ARCHIVU předkládá veřejnosti nahrávky, které stojí za to připomenout. Řada z nich je z anonymních, nedatovaných zdrojů, některé jsou naopak velmi přesně označeny, jako celek však opět upozorňují na tak podivuhodnou a nadprůměrnou osobnost, jakou Jan Werichy byl. Mezi nahrávkami vévodí Werichova řeč k výstavě Milenium Judaicum Bohemicum z roku 1968 z archivu Jindřicha Kučery, několik málo známých záznamů z archivu Ondřeje Suchého, z rozhlasového Gramotingltanglu pochází přemítání o kontrašpionáži a supraphonské fondy se přidaly úvahou o básníku Villonovi a následnou písní Hej, pane králi. Bonus připomíná alter ego Jana Wericha anglickým projevem Jiřího Voskovce, jímž odpovídal na Werichův proslov k tisíciletí judaismu v Čechách. Tenká hranice mezi tragickým a komickým, elegance ducha a stále aktuální obsah myšlenek je Werichovi a Voskovcovi vlastní a trvale fascinující.