Scéna.cz 

Merlin – Zrození ve Švandově divadle

Nový umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár vkročil do sezóny velkolepým projektem – rozhodl se inscenovat hru Tankreda Dorsta MERLIN ve dvou samostatných premiérách – ZROZENÍ mělo premiéru 16. října, GRÁL se připravuje na začátek prosince. Gombárovo zaujetí, ba fascinace Dorstovým textem je pochopitelná, protože tak mnohostranný obraz světa, takové množství myšlenek a obrazů skutečně za zpracování stojí. Otázkou ovšem je, zda je dnešní divák schopen a ochoten je v plné míře vstřebat.

Už první část – ZROZENÍ – ukázala problematičnost takového projektu, když se na premiéře hlediště po první dvouhodinové části povážlivě vyprázdnilo. Vinu na tom přitom nenese projekt samotný, spíše psychická a fyzická výdrž a odolnost diváků. Spletitý děj, množství postav, vzájemná propletenost příběhů, přeskakování v čase a prostoru, to vše jsou věci, které mysl divák, unavená každodenností, nesnadno vstřebává, a chvílemi prostě nezvládá.

Na počátku příběhu (scéna Eva Jiřikovská) se ocitáme na jakémsi zapadlém nádraží, jehož součástí jsou nikam nevedoucí koleje a magické hodiny, které zpočátku signalizují stále nabíhající zpoždění vlaku, až se nakonec zastaví na mrtvém bodě. Náhle se tak ocitáme v prostoru, kde se čas zastavil a můžeme volně – společně s kouzelníkem Merlinem – procházet časoprostorem tam a zpět, vyvolávat si dávné obrazy z legend.
Téměř po celöu dobu představení jsou všichni protagonisté na scéně – jednotlivci vystupují z „davu“, aby nám zviditelnili útržky svého příběhu. Alespoň částečná znalost artušovské legendy se samozřejmě předpokládá, ale i tak podoby jednotlivých postav a zlomky příběhů dokážeme identifikovat jen chvílemi. Řetězení jednotlivých epizod má podobu jazzové skladby, slova k nám přilétají jako záchvěvy melodií, tu temných, tu lehce bizarních (autorem hudby je Roman Holý). Hemžení na scéně ovšem má svou přesnou choreografickou skladbu (spolupráce Jana Bursy a Lindy Fernandez Saez – oba se rovněž objeví na scéně, Linda např. ztvárňuje Smrt, která nad vším tím lidským hemžením bdí.

Převyprávět příběh je zbytečné, jde tu spíše o to ponořit se do „jiného času“ a nechat se kolébat dávnými příběhy, vychutnávat si jednotlivé výkony. Obsazení rolí je promyšlené, a v mnoha případech skutečně překvapivé. Vedle „domácích“ je přizváno množství hostů (bezmála třicet herců, kteří ztvárňují ještě větší množství postav), a člověk chvílemi žasne, jak pozoruhodných kreací jsou čeští herci schopni. Kamil Halbich v roli Artuše balancuje na hraně všeobjímající naivity, přirozené moudrosti a skepticismu, Robert Jaškow zapůsobí jako „civilní“ a o to mrazivější ďábel. Je tu půvabná a osobitá Ginevra Petry Hřebíčkové, Morgana Gabriely Vermelho (která využije nejen svůj hlas, ale i další muzikantské dovednosti).
A pak dvě překvapivé kreace „androgynních“ postav – elegantně studeného Lancelota Kristýny Frejové a štiplavého parchanta Mordreda Zuzany Onufrákové. Pozoruhodná je i studie obrýleného skrčka Parzifala Patrika Děrgela. A nad tím vším „nelidský“ Merlin, napůl dítě, napůl stařec v interpretaci slovenského hosta Czongora Kassaie. Ti všichni vytváří bizarní obraz světa, který směřuje od samého počátku ke svému zániku. Touhy, ctižádost, intriky, které se míjejí či srážejí, zatahují diváka do fascinujícího, ale zároveň uondávajícího kotle emocí, ze kterého je mu dáno vypadnout až po čtyřech hodinách. Je to opravdu jedinečný zážitek, ale otázkou je, kolik diváků bude mít odvahu podstoupit toto dobrodružství ještě jednou – v díle zvaném Grál.