Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Prý Rambo, kterému se „stejská“

Od roku 2000 působí v angažmá divadla Rokoko. Absolvoval DAMU v Praze, obor činoherní herectví u Borise Rösnera, prof. Miloše Horanského a Evy Salzmannové. Proč zrovna herectví? „Ono to tak přirozeně vyplynulo. Od čtyř let jsem byl pořád v hudebce, teprve až v šestnácti se mi podařilo odtamtud vymanit. No a pak jsem doháněl všechno, co mi uteklo. Tedy život! A ježto jsem se dozvěděl, že tento je hlavním tématem studia na DAMU, šel jsem se sebevědomě presentovat. A taky se mně líbilo dívat se na nasvícené, nalíčené a krásné herečky – no, nemohl jsem se vynadívat. Bylo mi sedmnáct, když jsem přišel k přijímačkám. A hrozně se mi líbil pan Rösner. Byl jsem nadšen vším, co bylo Divadlo, nadšen a hotov poznat vše, co toto mohlo obsahovat.“ Řadí se do rodiny Hofmannů s jedním „f“ a dvěma „n“ a důrazně na tuto skutečnost upozorňuje. „To je německy gramaticky správně tak.“ Kromě tohoto rozhovoru se podrobí on-linovému výslechu našich čtenářů 25. září 2002 od 17.00 h.

V době studií na scéně divadla DISK vytvořil role: Mercuzia – Romeo a Julie, W. Shakespeare; titulní postavu Vojcka, G. Büchner a Laerta – Hamlet, W. Shakespeare. Hostuje ve Viole (Má nejdražší, má věčná přítelkyně, můj anděli...), Pražském komorním divadle (The Bandits) a LSS (Marné lásky snaha). Na domovské scéně ho můžeme spatřit v inscenacích Lev v zimě, Oddací list , Miláček boží a Skřivánek.

V roce 88 ses prý ztotožnil s postavou Ramba. Aspiruješ v souboru na post prvního milovníka nebo bojovníka?
Jo. V roce 88 mi bylo deset. A když jsem viděl Stallona, jak si váže tu pásku, bylo mi jasný, že budu herec. Jsem mu tedy velice vděčný. A v souboru - rozhodně aspiruju.

V žádném případě nemyslím milovníka v zákulisí, ale ve vztahu k rolím.
Podívejte se mi do obličeje. Chtěl byste se dívat na takovýho milovníka? Já jsem tedy protrpěl dva takový fešáky (Manon, Dvojhlavý orel – pozn. red.) a doufám, že na obsazení v divadle u postav jako Stanislav, řečený Azrael, anděl smrti nebudu nacházet svoje jméno příliš často. No, zkušenost to jistě byla. A s odstupem času se leccos relativizuje.

Ramba jsi už zužitkoval v Dvojhlavém orlovi i v Banditech, kde hraješ postavu anarchisty. Máš povahu revoltujícího člověka?
Vy na tom Rambovi dost lpíte, ne? Taky býval Vaším favoritem? Snad to je patrný, že ‚Rambo‘ je především nadsázka, než cokoli jinýho.

Nepopírám.
No a jako anarchista se moc necítím. V určitých strukturách jsem se občas dopustil drobných odchylek od toho ,co je dané a co se má‘, ale na tom bych neshledal nic anarchistického. Na DAMU ke mně byli po všech stránkách také velice ohleduplní. Diplomaticky řečeno, mám jen určité dispozice nepodléhat vždy daným regulím.

Působíš navenek nepřístupným až „chladnokrevným“ dojmem, jak to jde dohromady s emotivním herectvím?
Ne, já nejsem „chladnokrevný“. A nepřístupný už vůbec ne. Jiného takového ‚mazlíka‘ byste sotva pohledal.

Všiml jsem si, že se jezdíš dívat na představení, kde hrají tví kolegové, tedy jakási ročníková soudržnost?
Když se spolužáky žijete čtyři roky každý den a najednou, ráz naráz, jdete všichni od sebe jinam, tak se Vám po nich prostě stejská. Já nevím, jak se stejskalo jim po mně, ale mně teda jo. A na Disk strašně rád vzpomínám. A vůbec na ty čtyři roky. Je pro mě nemyslitelný, že bych své bývalé kolegy odřízl. Jezdím za Kladeňáky, do Hradce, do Plzně. Teda tam už jsem nebyl dost dlouho.

Po škole se většina z tvých kolegů dostala do stálého angažmá, podepsali jste smlouvy alespoň na jednu sezónu. Nebral bys raději volnou nohu a tudíž možnost realizovat se v jednotlivých projektech?
Osobně jsem měl velkou výhodu díky tomu, že jsem v Rokoku už dva roky hostoval. Oni už si na mne zvykli. Nepřišel jsem z nuly do nějakého neznámého prostředí, kde bych se musel adaptovat, narozdíl od mých spolužáků. Já tento ne vždy lehký proces měl už odžitý. No a v Rokoku mi nikdy moc nebránili dělat i jinde. Ta Viola je toho taky důkazem. A volná noha je asi bezva, když si ji člověk může dovolit a touží po ní. A já ted‘ hlavně potřebuju hrát a dovolit si ji nemůžu. A nechci. Daleko víc považuju za ideální být v úžasném, báječném, epesním a hodobóžovém souboru. To je náročná touha, víte?

Ze školy jsi určitě nadupaný postupy jak vytvářet roli, jak na ní pracovat po technické stránce. Držíš se těchto receptů nebo se přikláníš k intuici?
Přikláním se k sobě. Už léta. Leckdy jsem k sobě tak přikloněn, že je to až neúnosné. A k receptům nejsem vždy nejdůvěřivější.

Jak jsi se zbavoval studu?
Já se ho zbavovat nehodlám. V nejbližších letech. A mimochodem – většinou hraju bez brejlí a jěště do mě svítěj; já moc exhibicionista nejsem. Ve Viole, kde jsou diváci opravdu blízko, jsem na premiéře prvních deset minut vůbec nevěděl, co říkám.

Vraťme se k Viole, kde „Mladá generace tvůrců se znovu po letech ve Viole pokouší svébytným způsobem vyrovnat s tématy v díle věčně inspirujícího ruského autora.“ Můžeš přiblížit o co jde?
Dostojevskij. Víte, já o tom dokážu mluvit tři hodiny v kuse. To je, jako bych měl ve dvou větách říct něco o životě. No, Dostojevskij. Jestli jsou tři autoři na světě, tak on je jedním z nich. Jestli někdo poznal Člověka se vším dobrým i zlým, co v sobě zároveň Člověk obsahuje, pak to byl Dostojevskij. Jestli se někdo rozloučil se svými druhy před nastoupenou popravčí četou, a pak mu byl život navrácen už s tou zkušeností, že hledí smrti do tváře, pak to byl Dostojevskij. Mám pokračovat?

Překonal jsi ve Viole sám sebe?
Přijd’te se podívat. Marmeladov ze Zločinu a trestu – to doporučuji všem alkoholikům, at‘ začínajícím, či pokročilým, a Něžná – pro všechny páry, které si myslí, že mají problém.

Co herecké zázemí – ubytování a plat, strava.. Jak žiješ? Jak jsou na tom mladí herci.
Když jsem nastoupil do angažmá v Městských divadlech pražských, tak jsem za jednopokojový podnájem platil 5.500,-. No a čistýho jsem bral okolo 5.000,- A stravenky. Takže 6.000,-. A to je pravda. Takže myslím, že dobrý, ne?

Některé kolegy známe z pivních tácků nebo jogurtů ... Tedy reklama.
Některé kolegy známe ještě daleko lépe a veseleji. A je to jejich volba. A jejich věc se vším všudy. A víte, ono to bez těch peněz taky úplně nejde. A jestli máte dojem, že jako prostituce, tak to máte částečně taky pravdu. Ono to krásné umění a kurvy jdou již po léta bok po boku.

Už víš, co tě čeká v příští sezóně?
Snad Divadlo o jakém jsem snil v těch sedmnácti. Úžasný, nádherný Divadlo.

Přeji super sezónu a uvidíme se u Internetu v NetHovorech .....

10.9.2002 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!