zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Daniela Bakerová prožívá divadelní satisfakci

Dandy - Daniela Bakerová (Foto archiv)

  

V letošní sezóně si zahrála titulní roli Drahomíry v historickém dramatu J. K. Tyla Drahomíra a její synové v Horáckém divadle v Jihlavě, dále hraje v pražském souboru CD 94, ve Viole v Úlomcích ze světa půlkacíře s B. Rösnerem. Ztvárňuje rovněž životní roli spolu s Ninou Divíškovou ve hře Premiéra mládí v Divadle v Řeznické.
Někteří herečtí kolegové mě varovali: „Bakerová? Na tu si dej pozor!“ Daniela Bakerová patří k houževnatým a cílevědomým herečkám. Její rodinné kořeny sahají na Slovensko, kde vystudovala Konzervatoř, klavír, kompozici a dirigování. V Čechách žije od dob studií na brněnské JAMU.
S herečkou Danielou Bakerovou jsme se sešli v jedno májové odpoledne, kdy venku už naplno svítilo slunce, ale foukal studený vítr. Pohodové počasí v předzvěsti léta. Zjistili jsme, že ač se neznáme, přesto se naše cesty často křižují. V divadelních kruzích Danielu Bakerovou známí neosloví jinak než Dandy. Ve volných chvílích se kromě rodiny věnuje malování a samozřejmě hudbě a klavíru.

Po absolutoriu JAMU získala angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni a dále v Městských divadlech pražských, kde nejvíce působila na scéně divadla ABC. Do Plzně ji angažoval režisér O. Ševčík. „V divadle se po prázdninách oprašoval Dostojevského Idiot. Potmě jsem vešla na zkoušku, neboť se nehodilo, aby nová členka „šmírovala“, spatřila jsem tu jámu lvovou a v duchu si říkám: Tam nevlezu! A bác - první role Emílie v Shakespearově Othelovi! V pětadvaceti! Režisér Ševčík jen pronesl: Jsi kus ženský, tak se ukaž! .“
V ABC byla ve velkém soukolí největšího činoherního souboru v republice, kde herci tvořili jeden „velkej mlejnek“. Za čtrnáct let dostala výraznou příležitost snad pětkrát. Herci se v takovém angažmá často doslova styděli. Po dlouhé době nyní prožívá jakousi satisfakci.

Životní role - Premiéra mládí
Kdo objevil text Premiéry? „V roce 1991, při křtu desky Dvě půle lunety aneb Rebelant o lásce, kde jsem společně s Karlem Krylem recitovala jeho milostnou poezii, přišel za mnou dr. Jan Cimický a řekl mi, že přeložil jednu francouzskou hru, kde je role pro mě jako stvořená. Má to ovšem jeden drobný háček – jsem na ni mladá. Hru napsal současný autor Ch. Giudicelli pro Annie Girardot, která se po dvaceti letech vracela od filmu k divadlu. Je to příběh dvou osamělých žen: temperamentní čerstvé vdovy a staré panny-profesorky, které se náhodně potkají a prožijí spolu záblesk nové životní energie.
Musela jsem tedy trpělivě stárnout a modlit se, aby mi tu šanci nikdo nevyfouknul. Starala jsem se o získání autorských práv, získání peněz na realizaci a především jsem probírala celé pražské divadelnictví a hledala partnerku. A pak se mi zdál sen: sedím na premiéře ve Staváčku, už se stmívá, do naší řady se na poslední chvíli prodírá Jan Kačer se svojí ženou Ninou Divíškovou… vstáváme, abychom je pustili sednout vedle nás – v tom se probudím – to je ona! Téměř nedokážu dospat rána, zavolám ji a pak už to nejde pojmenovat jinak, než osudovým setkáním.“
N. Divíšková právě odcházela po mnoha letech z Činoherního klubu a tato nabídka ji zastihla v situaci, kdy netušila, že se octne v kolotoči další herecké práce (Kráska z Leenane, Příběhy obyčejného šílenství - nominace na cenu Thálie).

Vlastenectví, to je jako volba partnera
Hlásit se ke své vlasti, k tomu, že jsem Slovák nebo Čech, se v našich krajích příliš nenosí. Daniela Bakerová říká, že vlastenectví je pocit, který se v člověku musí zrodit. „Souvisí to se vzděláním, v pojímání historie, ne pouze s místem narození. Pocit vlastenectví mám v sobě – v devatenácti jsem z Bratislavy odešla studovat do Brna herectví v jazyce, kterým jsem neuměla pořádně mluvit, natož bezchybně psát. Celý proces vzdělávání, zabydlování a též dospívání mě posunul k poznání pocitu, že jsem Česká vlastenka – zvolila jsem si tuto zem jako partnera, který mi vyhovuje a líbí se mi s ním žít.“
Přejeme Daniele Bakerové další životní pohodu a štěstí na výborné role. Setkat se s ní můžeme nejen v Divadle v Řeznické, ale i u našeho Internetového rozhovoru, na nějž jsme Dandy pozvali – 4. září 2002 v 17.00 h.

23.6.2002 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Časopis 18 - sekce

HUDBA

Hudební tipy 18. týden

Janet Jackson

Ikony Kamila Střihavky
Český rockový bubeník Miloš Meier hostem v hudebním cyklu věnovaném osobnostem české celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Oceněné drama Píseň jmen

Píseň jmen

Píseň jmen
Tim Roth a Clive Owen jako přátelé, do jejichž dětství vstoupila druhá světová válka. Oceněné ka celý článek

další články...