Scéna.cz 

Čaj u pana senátora

Činohra Národního divadla zve na premiéru inscenace Ivana Stodoly ČAJ U PANA SENÁTORA, která se koná na scéně Stavovského divadla 18. března 2010 od 19:00 h.

Jak se připravují komunální volby? Bylo to kdysi jiné než dnes? Je možné zajistit si úspěšnou politickou kariéru na čaji u paní ministrové? Ačkoliv by se mohlo zdát, že tato komedie mohla zestárnout a ztratit leccos na významu, opak je pravdou. Slovenský dramatik Ivan Stodola je znám jako nelítostný satirik maloměšťáků, které ve svých komediích často pranýřoval. Autor - povoláním lékař – namíchal pořádný hořko-směšný elixír.

Přeložila Marie Liehmová; režie Ladislav Smoček; scéna Karel Glogr; kostýmy Šárka Hejnová a dramaturgie Iva Klestilová. Hrají František Němec, Eva Salzmannová, Antonie Talacková, Václav Postránecký, Alois Švehlík, Vladislav Beneš a další.

Ivan Stodola (1888 – 1977) patřil mezi nejznámější a nejhranější slovenské dramatiky, byl oblíbený mezi ochotníky a oceňovaný i mezi profesionály. Tvořil až do své šedesátky, dokonce mu roku 1963 udělili titul zasloužilého umělce a roku 1967 i titul národního umělce..
Zdálo by se, že prožil šťastný a úspěšný život. Byl uznávaný lékařský odborník, doma i v zahraničí patřil k respektovaným osobnostem někdejšího československého zdravotnictví. Odešel jako poslední ze známého „stodolovského“ souhvězdí svých strýců: Aurel Stodola (1859 – 1942) – vědec a technik, Emil Stodola (1862 – 1945) – právník a politik, Kornel Stodola (1866 - 1946) – politik a podnikatel. Dramatik a lékař Ivan Stodola svou divadelní a odbornou činností přispěl ke slávě národně uvědomělého rodu.

Období po roce 1948 bohužel zásadně poznamenalo obě jeho profese – spisovatele i lékaře, a vneslo do jeho uměleckého i občanského života nečekaný zvrat. V roce 1947 byla zakázána inscenace satirické komedie Kde bolo, tam bolo, a Stodola byl jako dramatik odstaven. Další rána na sebe nenechala dlouho čekat. V letech 1951 – 1953 byl jako představitel tehdejšího zdravotnictví nespravedlivě vězněn ve vykonstruované finanční kauze, což mělo za následek lidské ponížení a veřejnou potupu. O této černé etapě svého života napsal memoárovou knihu Smutné časy, smutný dom za kultu (1969) jako osobní svědectví i dobový dokument.