Scéna.cz 

Pražský festival německého jazyka – Osud a naděje

Už 14. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka ve dnech 1.-8. listopadu 2009 nabídne osm inscenací a scénických čtení z divadel Německa, Rakouska, Švýcarska, Lucemburska a také izraelského Tel Avivu.

Koncem října byla jako prolog festivalu uvedena v Divadle Na Vinohradech inscenace režiséra Dana Špinara Vojcek, která získala ocenění za nejlepší interpretaci německé hry na českém území. Cena dosud nazývaná Max byla přejmenována na Cenu Josefa Balvína, nedávno zesnulého překladatele a dlouholetého dramaturga festivalu.

Mottem letošního ročníku se stala slova Osud a naděje, která představují dva velké životní principy. Osud stejně často narazí na nás jako my na něj. I když si často nemůžeme vybírat, co se nám stane, můžeme si vybrat, jak zareagujeme. Nadějí je očekávání věcí budoucích, naděje znamená mít před očima cíl.

V neděli 1. listopadu zahajuje festival v Divadle Na Vinohradech adaptace Kafkova Procesu v provedení Münchner Kammerspiele a režii Andrease Kriegenburga. Podle pořadatelů je mimořádně objevným představením, nečekaně živým zpracováním slavného románu. Vedle hereckých výkonů upozorňují na "důmyslnou a oslnivou scénografii".

Ve dnech 2. a 3.11., 19:00 vystoupí v Laterně magice soubor Rimini Protokol. Pro projekt Vùng biên gió'i (Místo na hranici) se tito vynikající divadelníci vydávají do Drážďan a Prahy, zvláště pak do oblasti mezi oběma státy a podél česko-německé hranice. Co možná nejostřejší pohled na místa, která na této trase obývá z velké části vietnamská komunita, přináší večer, jehož tématem jsou napětí, rozdíly a vztahy v tomto prostoru.

V úterý 3.11. se ve foyeru Národního divadla představí v autorském čtení Groteskní příběhy Franz Hohler, známý švýcarský spisovatel, kabaretiér a písničkář. Jeho dílo zahrnuje i divadelní hry, filmové a televizní produkce, knihy pro děti a především krátké povídky a romány. Vyznačuje se politickou angažovaností, humorem i čirou radostí z vymýšlení příběhů. Často vychází z jemných postřehů všedního dne, které nečekaně přecházejí do absurdity. Hohler, rovněž nadaný hudebník, se při svých vystoupeních často sám doprovází na violoncello.

Ve středu 4. 11. v Divadlo Komedie vystoupí umělci Théâtre National du Luxembourg, kteří v režii Frank Hoffmann uvedou drama E. O´Neilla Měsíc pro smolaře. Pro lucemburskou inscenaci se podařilo angažovat znamenité herce, kteří už získali mnohá ocenění: vynikajícího Augusta Diehla, jeho syna Hanse, známého z německých jevišť i filmů, a mladou, již velmi uznávanou Julii Malik, kteří vytvořili velké herecké divadlo.

Následující den můžete v Komedii vidět hned dvě představení Schauspielhaus Wien – od 17 hodin Sorokinův Den Opričnika v režii Kai Ohrema. „Rusko v roce 2027. Pod samovládou gosudara se země zcela oddělila od Západu a je hospodářsky paralyzována. Za pomocí své elitní exekutivy biřiců, „Opričniny“, „Výjimečných“ si „gosudar“ zajišťuje moc a vrhá společnost zpátky do středověkého Ruska Ivana Hrozného. Technika je díky Číně jako jedinému obchodnímu partnerovi na nejvyšší úrovni, s opozicí, intelektuály a občany se však jedná s archaickou brutalitou.“
Večer to bude komorní hra Ewalda. Palmetshofera Bydlení pod sklem v režii Sebastiana Schuga. „Setkání tří lidí. Kdysi měli mnoho společného. Společné dospívání. A při troše snahy i ideologii. Teď se setkávají znovu. O několik let později. A nad setkáním visí ztráta někdejší blízkosti. Už si skoro nemají co říct, ale v hlavách jim hlučí. Za jedinou noc si konečně uvědomí, na čem jsou. Bilancují. Ověřují si starou blízkost. A je i co oslavovat. Někdo totiž bude mít svatbu. Ve hře „Nastupujícího dramatika roku“ se čeká na příchod někoho jiného, na událost, která musí přijít jako Mesiáš nebo jako potopa. A do té doby se prostě bydlí. Pod sklem.“

Do divadla Archa nás zavede festival 6. a 7. listopadu na inscenaci Třetí generace (work in progress) Ensemble Habimah National Theatre of Israel (Tel Aviv) & Schaubühne am Lehniner Platz (Berlin) v režiiYael Ronen, jedné z nejdůležitějších a nejprovokativnějších izraelských režisérek. Ronen je tlumočnicí mladé, válkou unavené a po životě prahnoucí generace. Své hry píše v týmu s izraelskými a arabskými herci, kteří videokamerou zachycují pošetilé scény z té či oné strany zdi a každodennímu šílenství vzdorují rozlícenou komikou. Yael Ronen vybízí publikum a ansámbl, aby zaujímali stanoviska svých protivníků, odhaluje propagandu, pojmenovává konflikty a zkoumá společné rysy. Ve „Třetí generaci“ analyzuje gordický uzel, typický pro německý, palestinský a izraelský národ. Východiskem jsou životní osudy tří rodin, které stojí zástupně za dějiny těchto tří národů, mezi Berlínem a Jaffou v letech 1939 – 1949. O 60 let později se potkávají znovu, tentokrát ve třetí generaci. Jak tato generace nakládá se vzpomínkou, s otázkami viny, s odmítáním rolí obětí a pachatelů?

Festival uzavře v neděli večer ve Stavovském divadle hra René Pollesche Sbor se šeredně plete. „Titul své nové hry si Pollesch vypůjčil z francouzského filmu 70. let „Slon, to nesmírně mate“ od Yvese Roberta, v němž se bodrý manžel pracně pokouší podvést svou manželku. Z bezradného záletnického manévru ve světě zatuchlých maloměšťáků vytlouká Pollesch kapitál pro bulvární komická čísla v nejlepším slova smyslu. Zároveň ovšem samozřejmě nepřijde zkrátka ani jeho politické diskursivní divadlo. Ve svém posledním textu se René Pollesch opět toulá teoriemi současných filozofů a zkratovitě spojuje jejich kulturní diagnózy se soudy médií. Jednoznačnou hvězdou večera je však: Sophie Rois (její podobizna z tohoto představení se stala mottem plakátu festivalu). Předvádí celé spektrum svého vysokého hereckého umění. Je revolucionářkou i ženou vamp, je podvedenou i nevěrnicí. Pollesch a Rois ukazují na jevišti to nejparádnější komediální jiskření!“