Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Kam míří Kašpar?

autor: archiv

Principál Jakub Špalek a spolek Kašpar mají za sebou téměř dvacetiletou éru. Soubor se už značně proměnil, ale po celou dobu zůstávají určité konstanty – uvádění nových her a divadlo založené na hereckých osobnostech. Co chystají v této sezóně?

V kavárně jsem si všimla plakátu, na kterém upozorňujete na projekt Kašpar.today. Co to znamená?
Už delší dobu uvádíme premiéry, které jsou v českém nebo pražském divadle ojedinělé. Tou kampaní říkáme, že se současných autorů nebojíme a Kašpar.today to chce dát divákům jasně najevo. V minulé sezóně jsme uvedli dvě hry Vasilije Sigareva, v této sezóně už máme za sebou obnovenou premiéru Fraynovy Kodaně a premiéru Marberova Dona Juana v Soho. V obnovené premiéře v novém obsazení teď připravuju hru Norway.today.

Proč zrovna dvakrát Sigarev?
Je to víceméně šťastná náhoda. My vždycky někoho zahlédneme a pak si ho oblíbíme. Předtím jsme uvedli dvě hry od Vilquista. Takové věci neplánujeme dopředu, ale nakonec to tak vyšlo. Obě hry se nám zdály dobré, jedna je dramatičtější, druhá je komedie – bylo to jako vstoupit dvakrát do úplně jiné řeky. Pátráme po zajímavých současných autorech, a podle mého má Sigarev něco, co jsme u západních dramatiků nenašli. Taková podivná věc, která se neučí na žádné umělecké škole, je to dar – vždycky tam překvapivě hodí hlubokou ruskou katarzi, která je nám hodně blízká.

Dvakrát se v této sezóně vracíte k hrám, které jste už před lety uváděli. Proč?
Jak KODAŇ, tak NORWAY.TODAY jsou velice kvalitní texty, my jsme si je vyzkoušeli a předpokládali jsme, že se jich ujme někdo další. Ale protože to nikdo neudělal, vrátili jsme se k nim. Prostě jen proto, že nám připadají jako pozoruhodné texty, které by měly být na repertoáru.

Co dalšího chystáte v této sezóně?
Po premiéře Norway Today se soustředíme na věci kolem Vánoc – staháme z půdy zaprášené dekorace a s radostí uvedeme VÁNOČNÍ VZPOMÍNKU (v roli malého kluka je Bořivoj Navrátil, stařenku hraje Táňa Vilhelmová) a celosouborovou inscenaci KAŠPAROVA SLÁVA VÁNOČNÍ. Na jaro chystáme Dostojevského BĚSI v Camusově adaptaci. Na to soustředíme velkou část svých sil. Je to záležitost, se kterou přišli sami herci, chtějí si toto velké téma vyzkoušet. Premiéra by měla být v březnu. Bude to v přípravě hodně náročné, protože tam bude hrát celý soubor a ještě hosté. Na konci dubna pak chystáme novou verzi MÁJOVÉHO SHAKESPEARA a jestli nám zbudou síly, uděláme ještě jednu premiéru v červnu – LÉTO ROMANA WEINGARTENA.
To, v čem budeme rozhodně a s plnou silou pokračovat, je uvádění open air představení. Naše skvostná letní scéna Kašperk bude samozřejmě i příští léto v provozu, v uplynulé sezóně jsme ale přidali další prostory – v Praze jsme úspěšně vyzkoušeli jeviště ve výletní restauraci v Divoké Šárce, na Valašsku jsme podvakrát vyprodali hrad ve městě Brumov a aby toho nebylo málo, vyprodané hlediště bylo i v malé vesnici u Tábora – jmenuje se Vlksice a hráli jsme na nádvoří místní tvrze. Se všemi prostory máme smělé plány i na tuto sezónu.

Ještě pokračujete s tzv. Nočníky?
Doufáme, že se nám to podaří zprodukovat. Na listopad chystá premiéru malého představení Tomáš Karger, mělo by to být uvedeno v souvislosti s irským svátkem. V lednu bychom rádi uvedli scénické čtení nové hry Jiřího Stránského. Do konce sezóny by se měla objevit ještě nějaká poezie, kterou chystají kluci v pánské šatně. Odpověď tedy zní, třikrát do roka bychom rádi vyprázdnili kapsy své energie tímto směrem, pokud to stihneme.

Jak to vypadá s Elsinorskou trilogií? Hráli jste ji 2-3 x v jednom dni, chystáte ještě takové uvedení?
Už ne, naopak. Hraní jednotlivých her budeme utlumovat, a během roku a půl bychom všechny shakespearovské věci, včetně Richarda III. chtěli stáhnout z repertoáru.

Jste rozhodujícím člověkem, pokud se týká dramaturgie Kašparu?
Rozhodně se nechci ocitnout v roli arbitra, který bude sám rozhodovat. Tvrdím, že pokud si bude chtít u nás Filip Nuckolls a Saša Minajev udělat nějakou věc, přijmu ji - věřím, že vědí, proč chtějí konkrétní titul dělat a proč ho chtějí dělat právě tady.

Pravidelně u vás hostují mimopražské profesionální soubory, ale také amatéři. Jde o spřízněné duše nebo si tu může zahrát kdokoli, kdo si zaplatí prostor?
Obojí. Celetná má určitou vizi, které soubory chce zvát – patří mezi ně Cheb, Ústí nad Labem a ostravští Bezruči. Vedle toho je ovšem Celetná otevřená i dalším souborům, dává jim dobré podmínky, aby si mohly prostor pronajmout a zahrát si tady.

Před lety jste stáli v centru zájmu divadelních kritiků. Teď jste se ocitli stranou, pozornost je už zaměřena jinam. Nevadí vám to?
Jsem si plně vědom toho, že už jsme starý soubor. Existujeme dvacet let a máme za sebou osmdesát premiér. Nemůžu tedy očekávat, že by některý kritik chodil s nataženýma ušima a vyzvídal, co nového plánujeme. Je to něco jako padesáté LP Rolling Stones. Myslím, že si stále udržujeme úroveň, snažíme se uvádět věci, které jsou dobré a zajímavé pro nás i pro diváky. Ale z hlediska kritiků se asi u nás neobjeví už nic nečekaného, co by je uhranulo. A je pravda, že po nějakém zvýšeném zájmu ani netoužím. Neznamená to, že mě ohlasy nezajímají, ale chápu, že pro kritiku už nejsme tak atraktivní jako kdysi. Jsme zkrátka starý a okoukaný kulisy, takže si neděláme zbytečné ambice.

19.10.2009 13:10:51 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!