zvláštní poděkování
Volný.cz

Varhaník Ondřej Valenta – absolventský koncert za účasti autora Jiřího Temla

Varhaník Ondřej Valenta

autor: archiv   

zvětšit obrázek

I absolventský koncert může být pro kulturního fanouška plnohodnotným zážitkem. O tom jsme se přesvědčili ve čtvrtek 23. dubna 2015 v sále HAMU, kde se konal koncert mladého talentovaného varhaníka Ondřeje Valenty (*1990). Ondřej je už ve svých dvaceti pěti letech plnohodnotným umělcem, nespokojil se jen se studiem na konzervatoři, zároveň úspěšně studuje i na pražské AMU. Své vzdělání si navíc doplňuje pravidelně na mistrovských kurzech v Německu, Francii, Nizozemí a ve Španělsku. V Praze ho můžete slyšet hrát v kostele u sv. Prokopa na Žižkově, navíc se letos stal druhým varhaníkem při Královské kolegiální kapitule na Vyšehradě. Proto jsme se rozhodli jít se podívat, jak takový absolventský koncert vlastně vypadá.

Na Ondřejově koncertě nebyli přítomní jen posluchači a profesoři z konzervatoře Jan Hora, Jan Kalfus a Michal Novenko, ale dokonce i autor jedné ze skladeb, soudobý český hudební skladatel Jiří Teml, který v letošním roce slaví své osmdesátiny.

Na programu koncertu zazněl jako první skladba chorál Johanna Sebastiana Bacha Partita „Sei gegrüsset, Jesu gütig.“ Po této klasice následovala skladba Jiřího Temla „Hommage à Michelangelo pro varhany, žestě a bicí.“ Pod taktovkou Miriam Němcové zde spoluúčinkoval Žesťový soubor Pražské konzervatoře. Tato skladba má tři části – poněkud bouřlivá je počáteční „Inspirace“, „Hledání tvaru“ - pozoruhodná druhá věta, kde varhany drží dlouhé tóny a do toho hrají zvonkohry, je poklidnější. Závěrečné Dílo je opět plné hluků, je to jako když Pollock chrstá barvy na plátno.

Po přestávce zazněla Symfonie č. 3 fis moll, opus 28 francouzského skladatele Louise Vierne. Tato skladba byla původně psaná pro prostor v katedrále Notre Dame de Paris, zde jsme se museli smířit s tím, že se jedná o kompromis, jak předvést techniku zkušební komisi, přestože i sám Valenta musel cítit, že prostor Sálu Martinů na HAMU není dostatečně veliký a nedává té skladbě ten správný rozmach. Více k tomu nám v závěrečném rozhovoru řekl profesor Jan Hora.

Na závěr jako přídavek zazněla velmi zajímavá skladba z období po Velké francouzské revoluci, která působí veselým a tak trochu flašinetovým dojmem, přesto je to skladba psána primárně pro varhany. Jedná se o „Boléro de concert“ opět od francouzského skladatele, tentokrát to je méně známý Louis Lefébure-Wely. Říká se, že v tomto období, kdy šlechta a kněží nebyli u francouzské veřejnosti zrovna v milosti, se nevědělo, co si počít s varhanami. A tak se pro ně snažili skladatelé složit nereligiózní skladby. Mně tato skladba nadchla a možná by se Ondřej Valenta mohl na tuto hudbu specializovat a být v Čechách jejím koncertním průkopníkem.

Po doznění posledních tónů jsme si krátce popovídali s profesorem Janem Horou

  • Gratulujeme, předpokládáme, že jste hrdý na výkon Ondry. Jak ho vidíte za těch šest let, kdy je Vaším žákem?
    Přišel z Mladé Boleslavi dobře připravený, bylo na co navazovat, měl dobré technické základy. Také za těch šest let udělal neobyčejný pokrok. Má o varhany všestranný zájem - staral se o literaturu, jezdil na kurzy, zajímají ho soutěže a všechno kolem nich, včetně technického pozadí varhan. Už vloni udělal zkoušky na akademii a je v prvním ročníku na AMU.
  • Jak je to možné, že aniž by měl dodělanou konzervatoř, už byl přijat na AMU?
    Jakmile student udělá maturitu, může jít na vysokou školu. Ondra to zkusil z pátého ročníku a zkoušky udělal. V tomto školním roce měl dvojí vyučování – u mě a pana profesora Černého. Získal tedy jeden ročník náskok. Na akademii má jednu ohromnou výhodu - může vyjet na stipendium Erasmus někam do ciziny. Dá se vyjet na několik měsíců nebo i na rok.
  • Pojďme k absolventskému koncertu. Dramaturgie je na vás, jsou nějaké povinné skladby?
    Dramaturgie je výsledkem debaty. V šestém ročníku už student ví, co by chtěl hrát a co ne. Doporučil jsem mu skladbu Jiřího Temla, protože ji znám a s posluchači jsem ji několikrát realizoval. Velice dobře to zahráli s tím souborem. Ondřej nám ukázal, že má smysl pro barokní muziku, pro soudobou hudbu, ale u skladatele Vierne tam by bylo lepší provedení v jiném prostoru. Sál Martinů na HAMU neumožňuje u varhan jejich dozvuk. Potřebovalo by to katedrálu, to je trošku kompromis. Hrát to byla jeho volba a snad bude mít možnost v budoucnu si to zahrát na varhany v tom správném prostoru. Co se týče zkoušek, mají zdejší varhany tu výhodu, že při absolventském koncertu máme možnost vidět i práci nohou.
  • Pro examinátory je to tedy výhoda. Patří to do hodnocení?
    Je to dost individuální, jsou kantoři, kteří raději jen poslouchají, zavřou oči. Já osobně se rád dívám, myslím si, že pohyb k tomu patří. V případě Ondřeje to bylo vyvážené.
  • Je něco, co byste mu popřál do dalšího varhanního života?
    Aby byl tak pilný jako doposud, aby jeho zájem o varhany a všechno kolem nich neopadal, aby pokračoval dál a dál…


  • Psáno z koncertu 23. dubna 2015, sál Martinů HAMU.
    Vystoupili: Varhany Ondřej Valenta; Žesťový soubor Pražské konzervatoře: Daniela Roubíčková, Kateřina Šimonová, Martin Pavluš, Petr Hnilica, Jakub Chmelař, Jan Kabát. Dirigent Miriam Němcová, odborná příprava Jana Švadlenková.

    Rozhovor Josefa Meszárose spolu s životopisem Varhaník Ondřej Valenta: Královský nástroj si domů nepořídím…

    4.5.2015 10:05:56 Alena Kunčíková | rubrika - Recenze