zvláštní poděkování
Volný.cz

Varhaník Ondřej Valenta: Královský nástroj si domů nepořídím…

Varhaník Ondřej Valenta

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Setkat se s varhaníkem Ondřejem Valentou není složité. Stačí vědět, v jakých kostelech má službu. Také můžete zajet na zkoušku nebo na vystoupení staroboleslavského sboru Václav. Někdy ho zastihnete ve zkušebně ve škole. Osud nás sehrál dohromady při jeho koncertním vystoupení v kostele U Salvátora. Můžete se s ním také setkat na více místech při Noci kostelů 23. května 2014 (na Vyšehradě a ve Staré Boleslavi - sledujete www.nockostelu.cz).
Ondřej přiznal, že příprava na koncert byla náročná. Při vystoupení využil nabídky dvou spolužaček, které ochotně pomohly s obracením not a ovládáním rejstříků. Při našem rozhovoru padala jedna otázka za druhou – Zda podléhají varhany korozi? Zda je náročné vybrat si správný repertoár? Postupně jsme se dozvěděli, že klavírista hraje dvěma rukama najednou, varhaník k tomu přidává i nohy. Jak se naučit hře na varhany? Nechme hovořit Ondřeje Valentu. Pojďme na to, jak jinak než matematicky…

„Varhaník základy matematiky potřebuje jako každý. Moc mě nikdy netížila. Měl jsem z ní standardní známky. Ovšem už na gymnáziu se mi zamlouvala vidina, že se jí na konzervatoři zbavím. Někteří varhaníci jsou výborní matematici. Technické obory mají totiž k muzice blízko. Je zajímavé spojení těchto dvou světů.“

Ondřejovi rodiče původně doufali, že se bude věnovat nějakému „jistějšímu“ povolání. Dnes už ho prý nezrazují. A jeho cesta k hudbě? Těžko posoudit.

„Nepocházím z muzikantské ani jinak umělecky zaměřené rodiny. I když kladný vztah k umění určitě v rodině máme. Klavír jsme sice doma měli, maminka na něj hrála. Rodiče mě nikdy do hudby nenutili. Oproti všem zvyklostem jsem začal s klavírem později. Tehdy mi bylo deset. Jednou jsem objevil skladbu pro varhany. A tehdy to přišlo, paní učitelka řekla – „Nechceš se jít podívat do kostela a zkusit si to zahrát na varhany, domluvím ti to s panem farářem. A bylo rozhodnuto.“

Až po pilování hry na klavír a získání nezbytného základu začalo u Ondřeje období varhan. Čeká se, až hráči dorostou ruce i nohy. Jak nám prozradil – varhaník musí pojmout tři proudy informací - pro levou a pravou ruku a pro nohy. Z toho vyplývá, že varhaník je oproti klavíristovi vlastně schizofrenik nadruhou. .- )
Ve výuce Ondra pokračoval. Skladby byly náročnější a to zejména pro pedál, který ovládají nohy. Jak je to vlastně s prostory pro zkoušení?
„Varhany bych sice také mohl vlastnit, ale jsou drahé. Královský nástroj si domů nepořídím. Když studujeme, tak se většinou cvičí ve škole. Jinak v kostelech. Pak záleží, co si kde seženete. Narozdíl od ostatních my, varhaníci, vždycky chodíme za nástrojem. Musíme se k němu pokorně vyšplhat.“

Jednou jsme se potkali v tramvaji. Nedalo mi to a začal jsem se vyptávat na technickou stránku varhan. Ondřej nejen znal největší pražské varhany u Sv. Jakuba. Ozřejmil, že jejich velikost určuje počet píšťal, velikost rejstříku a na to navazují ostatní zařízení. U varhan se setkáme s různorodými materiály – dřevem i kovem. Jejich údržbou se zabývají specialisté – varhanáři. Varhaník, by měl zvládnout primární diagnostiku. Nástroje používá, obsluhuje a měl by ho znát jako např. řidič své auto. Zjistit, co se v nástroji děje, je samozřejmostí.

Ve škole se seznamují i se základy, jak odstranit drobné závady. Opomenout nelze ani dobré vztahy mezi varhaníkem a varhanářem. Pokud je varhaník vázaný na svůj kostel, kde pravidelně hraje, pak je dobré mít svého varhanáře. A jaké jsou s varhany problémy? Většinou tzv. sezonní – střídání ročních období se v naší zeměpisné šířce na nástroji projevuje nejčastěji.

„Ve všední dny hraji v žižkovské farnosti u Sv. Prokopa. V neděli pravidelně v rodném městě Bakově nad Jizerou a Kosmonosech,“ prozradil, jaké jsou jeho kostely. Neděle jsou pro varhaníka někdy těžkým údělem. Není ale vázaný jen na kostel. Ondřej působí také jako varhaník magistrátu. Slyšet ho mohou nejen vítaní občánci, ale i svatebčané. Doprovází je při jejich slavnostním „ano“. Dokonce spolupracuje s význačným chrámovým sborem Václav u kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, s chrámovým sborem v pražských Strašnicích a příležitostně i s mnoha dalšími.

To už se dostáváme k dalším aktivitám – koncertní činnosti. Ta přináší jiné skladby než mše. Při koncertě se všechno odvíjí od repertoáru. Při mši musí sledovat děj. Hudbu propojuje s děním při obřadu.

„Na koncertě si sednu k nástroji, nadechnu se a pak začínám hrát, když se cítím dostatečně soustředěn. Když to shrnu tak napětí je v obou případech, pokud se člověk špatně připraví.. Jinak je to vždycky pěkný zážitek,“ řekl a přiblížil přípravu na koncert: „Je to průběžný proces. Skladby připravuji s nějakou vidinou, že je budu někdy hrát. Nastudování celého programu před vystoupením? Tak to jsou zhruba tak tři až čtyři měsíce, ale velmi záleží samozřejmě na náročnosti repertoáru.“

Není tajemstvím, že se na varhany dá zahrát cokoli. Otázkou je, jak bude určitá skladba znít. Případně jak to udělat, aby to mělo dobrý zvuk. Možnosti varhan jsou hodně široké. Zvláštní přání dostává Ondřej převážně na svatbách. Pak mu nezbývá než skladbu pro varhany co nejlépe upravit. Může se stát, že mu nějaká skladba zevšední? Nad touto otázkou se Ondra dlouho nerozmýšlel. Zatím ho to netrápí. Nevadí mu hrát Mendelssohnův pochod i třikrát denně. Rád si ho poslechne i zahraje.

Když jsme se dostali k autorům varhanní hudby, nebyl zjevně zaskočen. Řekl, že v každém období vznikaly skladby, které dokážou zaujmout. Jsou však skladatelé, kteří ho nelákají a nepřitahují. Otazníky bývají nad soudobou hudbou. Prvotní pocity, že je prázdná a bez invence, se mohou postupným osvojením a pronikáním hlouběji měnit až skoro v euforii. Jejich bližší poznání a mnohonásobné přehrání odhalí, že mohou být zajímavé a dobré.

Na skladbách se pozná, zda autor sám na nástroj hrál, nebo zda komponoval „od stolu“. V prvém případě se potomdobře hraje. Druhý skladatel napíše většinou něco, co se hraje s obtížemi. Nebo jsou tací jako César Franck, který měl velké ruce, tudíž hodně interpretů nepobere rozsah skladby pro jednu ruku.

„Mám štěstí, že mám dost dlouhé prsty, ale nejsem naprůměrně vysoký. Dlouhé nohy nejsou potřeba. Extrémy neprospívají - ať už vysoký nebo malý. Jeden nemusí dosáhnout, druhý se za varhany nemusí vejít. Dlouhá kolena pak musí jít stranou. Hraní je pak různá ekvilibristika,“ vysvětlil.

Tím, že je posluchačem konzervatoře, má tu výhodu, že se má s kým poradit. Repertoár konzultuje s profesory. Také má záruku, že nehraje něco, co by po technické stránce nezvládl. Výběr skladeb odpovídá jeho možnostem. Pedagogové mu případně mohou vytknout, že si vybral skladbu příliš jednoduchou.

„Svůj hlavní obor, varhany, studuji u pana profesora Hory. Na klavír máme paní profesorku Macharáčkovou. Oba jsou výborní pedagogové. Profesor Jan Hora se stal skutečným pojem. Přes svůj pokročilejší věk je energičtější než leckterý student,“ konstatoval.

Varhany Ondřejovi zabírají každý den několik hodin, záleží při tom na možnosti přístupu k nástroji. Někdo cvičí v posilovně jiný na kůru nebo ve škole. Nástroj se Ondřej proklít nechystá, i přes veškerou náročnost. Zatím prý takový stav neměl. I když někdy nemá náladu cvičit. Musí to překonat. A jeho vztah k hudbě ve volném čase?

„V žádném případě ji neposlouchám na ulici ani v tramvaji. Raději si všímám, co se kolem mě děje. Hudbu si pustím s chutí až doma, když je klid. Sáhnu zejména po hudbě varhanní, klavírní nebo i orchestrální,“ uvedl a vysvětlil, jak se cítí v kostele:
„Když se v kostele sešeří a v tak velkém prostoru už není moc vidět, začnou hrát varhany, to je úžasné. Jednou mě v kostele zamkli. Ve svých začátcích jsem obcházel pražské kostely, protože jsem sem jezdil k babičce na víkendy a na prázdniny. Snažil jsem se tehdy vloudit na kůry a prohlížet si varhany. Pak se jednou stalo, že nás zamkli. Vysvobodil nás alarm. Jakmile jsme vešli do střeženého prostoru, tak to přivolalo záchranu.
Kostel má určitě svého ducha ve dne, v noci je to znásobené. Jediné věčné světlo, a lampička u varhan, to je úžasné...“

A na závěr bleskový rozhovor.

  • Hrajete na varhany raději piano nebo forte?
    U varhan se mi vždycky líbilo, když dělali kravál. Užívám si, když se dole při hraní chvějí lavice. Je to příjemné, když cítíte, jak se kůr klepe. Je tolik zvukových možností. Všechny mají svou krásu a kouzlo. Kraválem si dělám radost, ale jemný zvuk je také kouzelný.
  • Jaká je doba na přípravu varhan?
    To je různé. Osobně jsem například u nich nejraději čtvrt hodiny před začátkem mše. Je tam hodně úkonů. Přezout. Obyčejné boty na varhany nejsou. Zejména v zimě – sníh, sůl a štěrk k pedálům nesmí.
  • V pantoflích se asi nehraje?
    Bylo by to sice možná pohodlné, ale většinou hrajeme v tanečních polobotkách, které jsou pro hraní praktičtější. Někdo rád hraje bos, ale to je spíš pro efekt.
  • Myslíte polobotky s kovovou podrážkou?
    Ne! Stepařské v žádném případě.
  • Kolik vám schází do konce školy?
    Jsem v páťáku, šestý rok je přede mnou.
  • Pak vysoká škola?
    Chystám se na HAMU. Mám po přijímačkách, tak uvidíme.
  • Noty jsou prý problém. Jak je sháníte?
    Jednoduché to není. Nové noty jsou většinou drahé. A některé kusy se těžko shánějí. Obyčejně chodím do antikvariátu a kontroluji přírůstky. Když se něco objeví, tak po tom musím hodně rychle sáhnout. Obyčejně se tak děje, bohužel, po úmrtí nějakého varhaníka. Často se objeví celá pozůstalost. Nechají se tam najít zajímavé věci, ale musíte to stále sledovat.
  • Máte nějaké top noty? Např. že je držel Bach v ruce… apod.
    Takové jsou většinou v muzeu. To už by bylo velké štěstí, takový kousek partitury získat. Jedině když něco najdete na kůru, pak si můžete říct, to držel můj předchůdce. Je to ovšem jiná kategorie než mistr Bach.
  • Kompozice vás neláká? Řeknete si: je tady sice dost mistrů, ale pořád to není podle mého gusta. Milý Bachu, je mi to líto…
    (smích) Rád bych. Ale myslím si, že ne. Interpret hudby je velmi důležitý. Napsaná skladba, to je jen polovina z celého zážitku. Každý nemusí skládat. Když to dělají fundovaní, tak jim do toho nemusí každý fušovat. Já si užívám interpretaci a u varhan máme vždy blízko i k improvizaci.
  • Varhaník by asi neměl mít alergii na prach?
    V našich kostelích obzvlášť ne. To se stává tam, kde není stálý varhaník. Když k takovým varhanám příjdete, tak si musíte nejdřív uklidit. Když je zaprášená lavice, tak to ještě jde. Horší je, co všechno může být v píšťalách. Najde se tam třeba i vosí hnízdo a další havěť.
  • Varhany bych kvůli nikomu a ničemu nevyměnil?
    Nikdy jsem nelitoval výběr varhan. Bylo to moje rozhodnutí. Podle mého je to nejkrásnější nástroj. Dobře to zní – varhaník. Hezký úděl.
  • Co nahrávky?
    Na ty mám také ještě dost času. Je to něco trvalého, proto bych to nerad uspěchal.
  • Co takto o dovolené nebo o prázdninách, když jste třeba u moře. Neschází vám varhany?
    Je to většinou tak, že spojuji koncertní místo, kde vystupuji s dovolenou. Naposledy jsme například byli se sborem v Itálii. Dva dny u moře a pak koncert.
  • Je nějaký rozdíl mezi českými varhanami a italskými?
    Určitě. Jsou různé typy. Jsou jinak popsané, mají odlišné zvuky. Hlavně je to způsobené tradicemi výstavby varhan. U nás jsou jiné, jižní Německo, severní Německo, Holandsko, Francie… Různé státy mají rozdílné varhany.
  • Jak je to s původem varhan u nás?
    Většinou jsou pochopitelně místní, české. I když v minulosti byli na našem území i varhanáři německé národnosti. Varhany se vždy vyráběly v místě. Jak by se také převážely… Nyní u nás máme ale i některé nástroje například z Německa. Varhany bývají součástí interiéru na dlouhou dobu.
  • Děkujeme a držíme palce.


  • Ondřej Valenta (*1990) studuje od r.2009 na varhanním oddělení Pražské konzervatoře u předního českého varhaníka, prof. Jana Hory. Zároveň se věnuje také hře na cembalo pod vedením MgA. Ivany Bažantové. Absolval řadu interpretačních kurzů u nás i v zahraničí (Německo, Nizozemí, Francie). Před přijetím na Konzervatoř navštěvoval ZUŠ Mnichovo Hradiště (klavír) a ZUŠ Mladá Boleslav (varhany). Mimo školu spolupracuje se sólisty i hudebními soubory, mezi nimi jsou to zejména: chrámový sbor VÁCLAV ve St.Boleslavi, sbor BOJAN v Brandýse n.L., sbor BOLESLAV v Mladé Boleslavi, pražský sbor CANTUS AMICI, Komorní orchestr Ml.Boleslav. Působí jako chrámový varhaník.

    14.4.2014 19:04:44 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

    Časopis 50 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    HDK

    Časopis 50 - sekce

    DIVADLO

    Divadelní tipy 51. týden

    Herecké Vánoce

    Vůně jehličí
    Vánoční vyprávění a písničky v podání L. Munzara, J. Hlaváčové, R. Hrušínského, V. Preisse, N. celý článek

    další články...

    LITERATURA/ UM?NÍ

    Ediční činnost GVUO

    Ediční činnost GVUO

    Šest knih, tisíc šest set stran, více než tisíc fotografií uměleckých děl a přes osm kilo váhy, to je ediční č celý článek

    další články...