Scéna.cz 

Divadelní tipy 32. týden

Neobyčejné životy - Jiřina Bohdalová
Životní a profesní příběh přední české herečky s neuvěřitelnou vitalitou a schopností ztvárnit podivuhodné rozpětí komických i tragických postav (2009). Režie V. Polesný. Jedna z nejpopulárnějších českých hereček, rekapituluje svoji životní a profesní dráhu. Vzpomíná na hereckou průpravu v těžkém období, kdy se musela vyrovnat s uvězněním svého otce komunistickým režimem, a na svá setkání s významnými osobnostmi kulturního života, jako byl Rudolf Deyl ml., Vlasta Chramostová, Martin Frič, Jan Werich, Radoslav Brzobohatý, Vladimír Dvořák, Jiří Hubač či Karel Šíp. Mnohostranný herecký talent Jiřiny Bohdalové se uplatnil napříč žánry a herečka ztvárnila nezapomenutelné role na divadle, filmovém plátně i pro televizní obrazovku. Ty nejvýraznější z nich si v dokumentu Viktora Polesného také připomeneme.
Vysílání: 06.8., 21.40 hod., ČT1
Opakování: 07.8., ČT1

Hledání ztraceného času: Dokumenty o českém divadle
Filmový historik Karel Čáslavský tentokrát představuje unikátní záznamy z prostředí českého divadla (1996). Režie P. Vantuch. Na herce, kteří se nedožili vynalezení filmu, zbyly jen vzpomínky. Ale i pak se mnozí zdráhali vystupovat v němém filmu, protože práce v něm byla od jevištního herectví značně odlišná. A teprve od r. 1930 přichází do Československa zvukový film. Filmový historik Karel Čáslavský vybral tři ukázky z inscenací vinohradského divadla, které se promítaly v kinech jako reklama. Z toho dvě (Žebrácká opera a Zločin a trest) jsou ještě němé. Ze zvukových dokumentů uvidíme netradiční představení v Burianově D 39, inscenaci Našich furiantů na návsi v Cerhonicích k 50. výročí úmrtí Ladislava Stroupežnického a také se seznámíme s novými technickými vymoženostmi Zemského divadla v Brně.
Vysílání: 11.8., 08.35 hod., ČT2

Kabaret
Život je jako schody na jeviště. Jen si nezlámat vaz. Americký muzikál oceněný osmi Oscary (1972). Hrají: L. Minnelliová, M. York, H. Griem, J. Grey, F. Wepper, M. Berensonová a další. Režie Bob Fosse. Jedno z nejlepších děl americké muzikálové tradice převedl do filmové podoby legendární choreograf a režisér Bob Fosse. Příběh o milostných vzplanutích několika hrdinů se odehrává v Berlíně třicátých let 20. století, tedy na pozadí nastupujícího fašismu. Britský student Brian si zde najde podnájem a vydělává si vyučováním angličtiny. Zamiluje se do lehkomyslné americké kabaretní zpěvačky Sally. Do jejich vztahu však vstoupí aristokratický boháč Maximilian, který svede oba dva. Zamilovanou dvojici vytvoří též obchodník Fritz a dcera zámožných židovských rodičů Natalia. A zatímco všichni prožívají své milostné trable, v ulicích německých měst dochází k násilnostem. Mládež v hnědých košilích organizuje svůj vlastní druh podívané, a na rozdíl od kabaretních umělců to myslí smrtelně vážně...
V hlavní roli uvidíme Lizu Minnelliovou, která za roli potřeštěné, ale i sexuálně přitažlivé Sally získala Oscara. Tutéž sošku obdržel za vedlejší mužskou roli Joel Grey, jenž neopakovatelným způsobem ztělesnil ďábelsky svůdného kabaretního konferenciéra. Dalších šest Oscarů získal Kabaret v kategoriích nejlepší režie, kamera, výprava, střih, zvuk a hudební aranžmá.
Vysílání: 06.8., 21.00 hod., ČT art

Cirque du Soleil: Amaluna
Na ostrově bohyní, amazonek a měsíčních fází prochází láska těžkými zkouškami. Ohromující artistické výkony ve výpravné show světoznámé zábavné společnosti (2012). Na tajemném ostrově, kde společně vládnou Měsíční bohyně, Paví bohyně, Větrná bohyně a Bohyně rovnováhy, žije královna Prospera, jež sama vládne nadpřirozenou silou. Má dceru Mirandu, která na prahu dospělosti poznává svou ženskost. Prospera způsobí bouři, kvůli které na ostrově ztroskotá princ Romeo. On a Miranda se do sebe zamilují. Jsou tu však i temné síly, k nimž mimo jiné patří poloještěr-polomuž Cali, který se do Mirandy zamiloval. Láska Romea a Mirandy tak musí podstoupit nejednu těžkou zkoušku...
Mimořádně působivá show světově proslulé společnosti Cirque du Soleil je velmi volně inspirována klasickou fantaskní hrou Williama Shakespeara Bouře. Měla premiéru 19. dubna 2012, tradičně v kanadském Montrealu. Název Amaluna znamená v překladu „Matka luna“ a vystihuje právě ženskost jako ústřední motiv celého představení (v souladu s tím je doprovodná kapela tentokrát složena výhradně z žen). Oproti ostatním představením obsahuje jeviště méně mechanických vymožeností a žádné vizuální efekty; o to větší důraz však tvůrci kladou na kostýmy, emoce, a především na nesmírně nápaditou choreografii a špičkové provedení artistických čísel. Cirque du Soleil zde opět posunul hranice výrazových možností moderního cirkusu a potvrdil svou vůdčí pozici v tomto zábavním odvětví.
Vysílání: 07.8., 21.15 hod., ČT art
Opakování: 10.8., ČT art

Semafor atd. (5/8)
Spletitá cesta legendárního autorského divadla, které na podzim oslaví 65 let od svého založení, v cyklu scenáristy J. D. Novotného a režiséra V. Polesného (1999). Na léta normalizace si ještě pamatuje většina z nás. Naštěstí. Byly to roky, kdy nebylo snadné téměř nic, ani nakoupit na neděli. Lidé si chodili pro duševní posilu do divadel a byli vděčni i za sebemenší náznak odporu proti režimu. S povděkem přijímali každou poznámku, každý pohled či možný dvojsmysl. Diváci byli zvyklí číst mezi řádky a sdělení tímto způsobem přečtené mělo sílu přinášet radost i krátkodobou vzpruhu. V této atmosféře se v Semaforu museli vyrovnat s tím, že všechno bude jinak. Nejenom politicky; umřel Jiří Šlitr a Jiří Grossmann. Pod nové písničky se začíná podepisovat Ferdinand Havlík, s Miloslavem Šimkem začíná autorsky spolupracovat Luděk Sobota (na scéně s Petrem Nárožným) a později Jiří Krampol. Pokus utvořit komickou trojici Suchý + Dvořák + Molavcová se rozplynul po druhé premiéře a v Semaforu vzniká další samostatná skupina kolem Josefa Dvořáka. Státní divadelní studio, v jehož svazku Semafor působí, bylo v roce 1980 zrušeno, a jednotlivé scény převedeny pod správu velkých divadel, Semafor toho největšího – Hudebního divadla v Karlíně. Jiří Suchý vytváří typ stárnoucího komika Jonáše, vzpomínajícího na zašlou slávu, po jehož boku se pohybuje nešikovná a nešťastně oddaná hospodyně Žofie Melicharová. Komika Jitky Molavcové v tomto typu, jak se zdá, dosahuje svého dosavadního vrcholu. Ne zrovna harmonické působení tří samostatných skupin a dílčích pokusů o vznik dalších aktivit nezávislých na původní poetice Semaforu přeruší až sametová revoluce.
Vysílání: 11.8., 20.15 hod., ČT art

Balada z hadrů
Jan Werich a Miroslav Horníček jako ponocný a antoušek v legendární hře Osvobozeného divadla. Unikátní záznam zachráněný v archivu České televize. V inscenaci Divadla ABC z roku 1960 dále hrají: J. Adamová, O. Lackovič, V. Trégl, E. Hálková, L. Kostelka, J. Bohdalová, R. Hemala, J. Zíma a další. Divadelní režie J. Roháč. Kamera V. Opletal. Režie televizního přenosu M. Zachata. Slavná hra autorské dvojice Voskovec–Werich měla premiéru v roce 1935 a hrála se s velkým diváckým ohlasem. Autoři situovali příběh do prostředí chudinské noclehárny třicátých let 20. století, kde si osazenstvo společně zahraje hru inspirovanou životem slavného francouzského básníka Francoise Villona, buřiče a fanfaróna, který svými básněmi burcoval proti vrchnosti. Když Jan Werich v padesátých letech minulého století vedl Divadlo ABC, tento divadelní text oprášil. Partnera Jiřího Voskovce Werichovi nahradil Miroslav Horníček a společné jiskření v předscénách reflektovalo současnost nadcházejících let šedesátých. Vedle kvalitního herectví – Villona hrál O. Lackovič, Kateřinu J. Adamová, purkmistra V. Trégl, Filipa L. Kostelka a další – byl angažován také Orchestr Karla Vlacha, který hrál naživo Ježkovy písně Hej, pane králi, Potopa, Svět na ruby, Proti větru a jiné. Premiéru v režii Jána Roháče měla inscenace na divadle v roce 1957, televizní záznam v režii Miroslava Zachaty pochází z roku 1960. Tento unikátní záznam byl v archivu ČST později rozstříhán. Znovu zrekonstruován i se slavnými forbínami Jana Wericha a Miroslava Horníčka byl v roce 1998.
Vysílání: 11.8., 21.10 hod., ČT art