Scéna.cz 

Zvrhlá Margaret a delfín

Ve své první premiéře sezóny představilo A Studio Rubín novou hru Tomáše Dianišky ZVRHLÁ MARGARET. Tento herec a spoluzakladatel Divadla F.X. Kalby právě přesídlil z libereckého angažmá v Divadle F.X. Šaldy do pražského Divadla Pod Palmovkou, kde bude spolupracovat mj. na alternativním programu Palmoffka. Tuto informaci nepodávám náhodně, Dianiška totiž na sebe stále více upozorňuje jako autor velmi svérázných původních her. Ať se náměty jeho her zdají jakkoli neuvěřitelné, a surrealistické, inspiruje se v některých případech velmi přesně skutečnými postavami a skutečnými událostmi. Připomeňme hru PŘÍSNĚ TAJNÉ: HRUBÁ NEMRAVNOST O ŽIVOTĚ ALANA TURINGA. Stejně tak se rubínovská ZVRHLÁ MARGARET inspiruje skutečným experimentem ze 60. let minulého století, který nedávno znovu vynesl na světlo dokument BBC. Jistý profesor Lilly společně s mladičkou vědkyní Margaret Lovattovou se snažili ve svém experimentu dokázat, že je možno naučit mluvit delfína. To, že na tento experiment dostali peníze od vlády, byla potenciální možnost využít delfínů pro účely NASA. Okolnosti a ponaučení: zlatá šedesátá, odlehlý opuštěný ostrov, podezřelý experiment, užívání drog, a zjištění, že delfína nelze naučit mluvit, ale lze ho sexuálně vzrušit (např. zde).

Netušíme-li, co nás čeká, můžeme mít od začátku do konce při sledování představení pocit, že jsou do prostoru rubínovského black-boxu rozprašovány halucinogenní drogy. Neboť se ocitáme v jakémsi bláznivém, surrealisticky rozostřeném světě, v němž sledujeme podivné konání postav na pozadí projekce z podvodního světa, za průhledným závěsem oddělujícím hlediště od jeviště. Jak pochopíme, jsou to záblesky z jakéhosi opakujícího se snu, který je tak trochu nostalgickou písní o osamělosti a zároveň o lásce (jakkoli může být zvláštní až patologická). Margaret ve svém již dosti pokročilém věku se účastní potápěčského kursu, a pod vodou se v jejích vzpomínkách začínají objevovat scény, staré více než padesát let. Skutečné nitky příběhu ale bez předběžné informace nepochytáme, a tak jen můžeme surfovat ve zvláštní atmosféře příběhu, v němž je vedle šeredné Margaret, nemotorně se batolící v neoprenu a potápěčských brýlích (pozn. ve skutečnosti byla Margaret pěkné děvče a dodnes je přes svůj věk pohledná) zjevuje delfín, který chvílemi nabývá lidských rysů, a kromě toho neustále se proměňující třetí postava, ať už je to profesor Lilly, podmořský vládce, moderátor zábavného pořadu Hustler či cirkusový krotitel. V režii Anny Petrželkové dostávají herci prostor k rozpoutání skutečně bizarní show. Lenka Krobotová jako Margaret kloubí neobratnost a naivitu své ošklivé hrdinky s jejím obrovským entuziasmem a skutečným vědeckým zaujetím pro věc, a dokáže být zároveň trapně směšná i dojemná. Delfín Peter Václava Neužila je nezapomenutelný, ať už se chová jako nadržený mužský samec, nebo jako „boží hovádko“, válející se ve vaně a vyplivující rybičku a dovádějící s nafukovacím míčem. Herec se pohybuje plavnými klouzavými skoky a jeho delfíní image je pozoruhodným spojením poker face a hravého naivního dítěte. Do třetice, je tu proměnlivý Tomáš Kobr v několika silně „jetých“ postavách - ze zdrogovaného hippie profesora Lillyho, který se v Margaretině halucinační vizi stává vládcem podmořské říše se proměňuje v lascivního senzacechtivého moderátora televizní show či krotitele. Celé je to zkrátka absolutní úlet, kde nemá cenu dumat o ději, ale spíše se jen poddat pocitům a atmosféře doby, v níž se zdálo všechno možné, ale zároveň už tu byl latentní závan budoucnosti, která všechny naděje pohřbí a udělá z nich punkovou frašku. Na takovou podívanou (jako ostatně na většinu projektů, prezentovaných na scéně A Studia Rubín) ovšem musíte mít tu pravou náladu a smysly otevřené nesmyslům. Pak si představení náležitě vychutnáte.