Tichá přítomnost Dalibora Smutného
autor: Z webu
zvětšit obrázekVe dnech 6.listopadu - 7.prosince 2008 bude v českobudějovickém Wortnerově domě AJG k vidění výstava obrazů a grafik Dalibora Smutného nazvaná Tichá přítomnost. Dalibor Smutný se narodil 22. 5. 1964 v Hořicích v Podkrkonoší. Studoval na Střední průmyslové škole bižuterní v Jablonci nad Nisou (1978 – 1982) a na Akademii výtvarných umění v Praze – ateliér grafiky prof. Ladislava Čepeláka (1982 – 1988). Od roku 2002 je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V současné době je asistentem prof. Jiřího Lindovského v ateliéru grafiky na Akademii výtvarných umění v Praze. Uskutečnil více než dvě desítky samostatných výstav (Západočeská galerie v Plzni, Galerie Caesar v Olomouci, Galerie R v Českém Krumlově, Galerie Bayer-Bayer v Praze atd.). Zúčastňuje se pravidelně kolektivních výstav u nás i v zahraničí. Jeho grafické práce byly oceněny na výstavě Grafika roku (2002, 2003, 2004, 2005), získal hlavní cenu na Česko-rakouském bienále grafiky v Břeclavi. Prezentuje se v oblasti malby a grafiky, kde používá jako hlavní techniku mezzotintu. Svými díly je zastoupen v Národní galerii v Praze, Západočeské galerii v Plzni, Galerie Klatovy/Klenová, Muzeu moderního umění v Plané.
„Dalibor Smutný se představuje v prostorách Wortnerova domu AJG jak se svou tvorbou grafickou, tak i malířskou. Přehlídka je koncipována jako určitý průřez jeho dosavadní formou (1991 – 2008). Autor patří svým projevem k nezaměnitelným a osobitým umělcům současné české výtvarné scény. Do podvědomí odborné i laické veřejnosti vstoupil svými přízračnými portréty květin, které realizuje dnes již málo používanou technikou mezzotinty. Tento tématický okruh se objevuje i v jeho obrazech. Rostliny, jejich květy, listy, detaily, se na těchto grafických listech vynořují ze sametové temnoty, osvícené zvláštním, imaginárním světlem. Nejde tu o prostý naturalistický popis, ale o symbolickou paralelu skutečnosti. Objevují se jako spojené seskupení, v němž v přesné rytmice zaplňují celou obrazovou plochu nebo jsou pojednány jako solitérní formy, oddělené úmyslně od širšího kontextu přírody. Květiny, respektive rostliny hrají hlavní úlohu i na Smutného olejomalbách. Již kolem poloviny devadesátých let 2. století vznikají obrazy, které oscilují mezi zátiším a krajinou. Autor předkládá divákově zraku v podstatě obyčejné přírodní artefakty – stromy, květy a květiny, listy. Ty ale nemají dokumentární charakter. Tyto přírodní znaky jsou zachyceny v okamžiku trvání; jsou zbaveny podružných vlastností a izolovány do detailu. Variace motivů jsou svým způsobem eliminací, zhušťováním a oprošťováním. Někde dochází k separaci detailu, k jeho předimenzování, utvrzení ve formě primárního znaku (např. Kukuřice, 2000; Tulipány, 2001; Divizna, 2003). Postupně (od roku 1995) dochází v obrazech a grafických listech k zestručnění jednotlivých komponentů. Jejich přízračná odhmotněnost v nás navozuje pocit, že nejde o naturalistický přepis, ale o symbolickou paralelu skutečnosti, skrývající možnost vnímat vlastní existenci těchto prvků v doslova jiném světle. Smutného obrazy a grafiky odkazují k neromantické celosti, k přesunu do jiné dimenze světa, kde platí jednoduchý zákon analogie jako výkladu. Proto se může květina nebo strom stát třeba „postavou“ a naopak, proto se zde mohou geometrickou řadou zmnožit nebo zase samostatně vyčlenit detaily a stát se jakousi exemplární analogií lidského osudu. Dalibor Smutný nevkládá do svým prací dodatečné obsahy. Ty by jenom zamlžily jejich čistou přítomnost a znemožnily jejich volnou meditativnost. Proto i názvy těchto artefaktů mají úlohu věcného označení zobrazovaného námětu. Chtěl bych při této příležitosti upozornit na autorovy obrazy, vzniklé zhruba v posledních třech letech. V předchozím textu jsem několikrát hovořil o oproštěnosti, jednoduchosti. Tyto přívlastky pro tyto práce platí v plném slova smyslu. Díla, která zachycují například okraj lesa, jednotlivé stromy nebo atmosféru vyvolanou letním deštěm nebo padajícím sněhem se stávají rezonančním polem, rastrem barevných ploch a podobou motivu, kterému je postupně odebírána jeho reálnost (hmotnost). Se stále zjevnější ochotou se barevné skvrny přizpůsobují přírodnímu motivu a připouštějí z něho jen to, co obstojí v jejich barevné a světelné analýze. Dalibor Smutný je tvůrcem pokojných emocí. Vnímá přírodu zblízka, aby nacházel její skryté jádro a tím i své místo v ní. Každé jeho dílo nás proto vrací k zapomenutému úžasu ze stvořeného světa. (Richard Drury, text z katalogu).“
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Výstavy
Fotografie Miloše Budíka v Praze
Muzeum města Prahy navazuje na výstavu Muzea města Brna Miloš Budík – Jsem fotograf, a představí hlavním ...celý článek
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
VČD uvede premiéru hry Don Juan se vrací z války
Předposlední novinku stávající sezóny uvede Východočeské divadlo o víkendu 4. a 5. května 2024 na velkém jeviš celý článek
HUDBA
Eurovision Song Contest 2024
Eurovision Song Contest 2024
Přímý přenos prvního semifinále ze švédského Malmö, kde se letos koná 68. ročn celý článek
OPERA/ TANEC
Julie a Romeo zakončí sezónu Jihočeského divadla
Poslední premiérou zimní sezóny Jihočeského divadla bude taneční divadlo Julie a Romeo, které uvedeme v modern celý článek