Scéna.cz 

Slovenské umění se sbírek Muzea umění Olomouc

Reprezentativní výběr z rozsáhlé sbírky slovenského umění druhé poloviny 20. století představuje od 8. září 2011 do konce roku olomoucké Muzeum umění na výstavě STŘEDOEVROPSKÉ FORUM OLOMOUC IV / SLOVENSKO. Pokračuje tak v prezentaci mezinárodních sbírek určených pro nové multifunkční centrum, které mělo vzniknout rekonstrukcí stávajícího objektu muzea a jeho dostavbou v sousední proluce.

Výstava Středoevropské forum Olomouc IV / Slovensko, která se koná pod záštitou ministra kultury Jiřího Bessera a je součástí Měsíce české a slovenské kulturní vzájemnosti, představuje kurátorský výběr z rozsáhlé muzejní sbírky slovenského umění druhé poloviny 20. století. „Bylo skutečně z čeho vybírat, protože od šedesátých let dvacátého století do současnosti se slovenská sbírka rozšířila na více než čtyři sta položek. Na výstavě se jich ale vzhledem k prostorovým možnostem výstavního sálu uplatní desetina,“ řekla kurátorka Katarína Gatialová.

Exponáty podle ní nejsou řazené chronologicky. „Vzhledem k rozsahu a profilu sbírky by to ani nebylo možné. Ale její široký záběr přímo vybízí k instalaci děl do pomyslné sestavy jednotlivých motivů, okruhů a témat, typických pro moderní slovenské umění,“ doplnila Gatialová. Ve výstavním sále se tak opakovaně objevují motivy přírody a hor, figurativní náměty, ale výrazně zastoupeny jsou také abstraktní tendence nebo akční umění, které je důležitou složkou slovenské výtvarné scény již od 70. let 20. století.

Jak kurátorka výstavy upozornila, řadu exponátů lze označit za přelomová a zásadní pro slovenské umění. „Patří mezi ně například jedny z prvních počítačových grafik, které na počátku osmdesátých let vytvořil sochař Josef Jankovič ve spolupráci s programátorem Imrichem Bertókem ve výpočetním středisku Slovenské akademie věd,“ řekla. Unikátní v celosvětovém kontextu je podle ní utopická architektura skupiny VAL (Alex Mlynárčik, Viera Mecková, Ľudovít Kupkovič). „Zejména potom jejich Heliopolis, tedy návrh olympijského města na štítech Vysokých Tater,“ dodala historička umění. Zastoupen je také například Rudolf Fila, jeden z nejvýznamnějších slovenských malířů 2. poloviny 20. století, ale také feministické tendence. Ty zprostředkovává dílo Jany Želibské, jejíž plátno Ona s monumentální ženskou figurou se také stalo leitmotivem výstavy.

Přestože se podařilo do výstavního sálu instalovat jen zlomek ze slovenských sbírkových předmětů, prezentace se zprostředkovaně dočká celá sbírka. „Pro dotvoření objektivní představy o bohatosti našeho souboru jsme přímo do expozice vložili kompletní seznam všech slovenských autorů a jejich děl uchovávaných v muzeu. Konfrontace vyčerpávajícího seznamu s vybranými díly poukazuje na všechno ´to ostatní´, co ještě mohlo být vystaveno. Zároveň jsme touto formou chtěli naznačit šíři záběru ideje Středoevropského fora Olomouc na pozadí rozsáhlých, mnohatisícových sbírek muzea,“ dodala Gatialová.

Muzeum umění přitom slovenskou kulturu představí nejen prostřednictvím výstavy, nýbrž také bohatým doprovodným programem. Ten zahrnuje jak tradiční komentované prohlídky a přednášky, tak například promítání slovenských filmů v kině Metropol, výstavu Prázdné prostory významného slovenského umělce Juraje Bartusze v atriu Uměleckého centra Univerzity Palackého a přehlídku mladé slovenské malby v Galerii Caesar.

Slovensko je již třetí středoevropskou zemí, která se v rámci prezentace sbírek SEFO dočkala samostatné výstavy. První výstava v roce 2009 byla zaměřená na české umění, v roce 2010 to pak bylo Maďarsko. Veřejnost se také v roce 2009 mohla seznámit s architektonickou studií SEFO, tedy s návrhem rekonstrukce stávajícího objektu muzea a dostavby v sousední proluce. Budoucnost studie a celého projektu SEFO je v současné době podle ředitele muzea Pavla Zatloukala nejasná. „Po zamítnutí žádosti o dotaci z Integrovaného operačního programu hledáme jiné možnosti financování. Prioritou je však vyřešení majetkoprávních vztahů, tedy získání posledních dvou parcel v proluce. S jejich majitelem se snažíme dohodnout na směně za pozemky ve vlastnictví státu,“ shrnul Zatloukal.

Jak ale upozornil, přestože projekt předpokládanou evropskou dotaci nezískal, SEFO se již v roce 2008 stalo součástí zřizovací listiny Muzea umění, tedy základního dokumentu, jímž se činnost instituce řídí. Proto také muzeum zřídilo odbor SEFO, jehož zaměstnanci spolupracují se zahraničními partnery, muzei a umělci. Výsledkem jejich práce je například nedávná první česká retrospektiva světoznámé polské sochařky Magdaleny Abakanowicz.