Scéna.cz 

Štefan Margita nejen o vánočním recitálu

Po sérii koncertů s Dagmar Peckovou Začínáme končit… zve slovenský operní pěvec Štefan Margita na další mimořádný koncert nazvaný Vánoční recitál, který se uskuteční 22. prosince 2015 v Obecním domě od 19:30 hod. Spolu s ním vystoupí neméně skvělá sopranistka Anda-Louise Bogza. Oba sólisty doprovodí Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK pod taktovkou Marka Štilce. Štefan Margita se při této příležitosti s námi podělil nejen o své první zážitky s vánoční písní, ale také o zkušenosti z prvního konkurzu do Vídeňské státní opery. Stranou nezůstaly jeho interpretační zkušenosti se skladbou Ave Maria, která v Obecním domě nebude chybět. Další vánoční tradicí je Rybova Česká mše vánoční – Hej, Mistře. A jaké místo zaujímají v životě Štefana Margity roráty? (specifická ranní mariánská mše v době adventní – pozn. red.) „Neabsolvoval jsem je, i když si myslím, že na ně někdy dojde. Když můžeme chodit na půlnoční mši, proč by se člověk nemohl odhodlat jít na mši třeba v šest ráno. Slibuji, že se někdy půjdu podívat, i když ta ranní doba je pro nás tenory špatná. Já mám takový zážitek ze San Franciska, kde je spousta kostelů, což mě v Americe velice překvapilo. Přijdete na mši, a tam se zpívá gospel. To byla opravdu nádhera. V té chvíli z vás všechno padá, stres i starosti…“

Začněme u vašeho Vánočního recitálu v Obecním domě…
Po loňské zkušenosti, kdy jsem se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK vystoupil v kostele Šimona a Judy na Starém městě, jsme se dohodli na dalším pokračování. Nabídka přišla ze strany FOK s tím, že se koncert uskuteční v Obecním domě. V diáři jsem měl volno a tak se po koncertě v Rudolfinu v rámci Pražského jara s Dagmar Peckovou moc těším na vánoční vystoupení.

Prozradíte, jak vznikla dramaturgie koncertu? Na programu jsou Giuseppe Verdi; Giacomo Puccini; Johann Strauss; Nikolaj Rimskij-Korsakov; Francesco Cilea; Riccardo Cocciante a Lucio Dalla. Podílel jste se na výběru nebo byl výběr doporučen ze strany FOK?
Vybírali jsme s kolegyní Anda-Louisou Bogzou společně. Byli jsme oba mimo Českou republiku, a tak jsme absolvovali dlouhý, více než hodinový telefonát. Měla jasno, co chce zpívat. Nakonec jsme se domluvili, že na závěr uděláme duet Santuca a Turidu. Tak uvidíme, jak se podaří. Hlavně, když se na tom jevišti sejdeme zdraví a v pohodě.

Nedá mi to, ale v programu mi chybí Vaši stěžejní skladatelé – Janáček a Wagner?
Snažili jsme se zařadit i Janáčka. Nevyšlo to, protože prý není vysloveně vánoční. Nakonec jsme vybrali líbivé a zajímavé tituly, které diváci jistě ocení. Na Pražském jaru jsme s Dášou Peckovou zpívali duet z Její pastorkyně, ale zařadit takovou věc na vánoční koncert jsme si opravdu netroufli. Lidé, kteří přijdou na vánoční recitál, si chtějí odpočinout, vypustit starosti a chtějí slyšet něco, co nikde nezaznělo. A hlavně mají rádi árie, které pohladí.

Právě mezi takové patří Ave Maria. Dočkají se jí?
Plánujeme ji jako přídavek. To je skladba, která skutečně musí být zařazena na každém vánočním koncertě. Diváci na ni čekají. Bude to skladba od Franze Schuberta, která je jednoduše napsaná, ale těžko se zpívá. Nelze jí totiž interpretovat jako operní árii. Všichni posluchači očekávají zvláštní, nepopsatelný pocit. Když někdo slyší Ave Maria, tak prosí o odpuštění něčeho. Spousta lidí se s tím spokojí. Bůh mu odpustí všecko to, co třeba nevykonal nebo neudělal tak, jak by si v daném roce přál. V podstatě je to modlitba.

Myslíte si, že je to skladba určená spíše pro interpreta nebo pro interpretku?
Mohou to zpívat oba. Je to úplně jedno. Pokud se zazpívá skutečně od srdce, je jedno, zda ji interpretuje mužský hlas a zda je to tenor nebo bas, stejně u sopránu nebo mezzosopránu. Musí se hezky a procítěně zazpívat. Když jsem se učil u pana dirigenta Zdeňka Košlera, který mě později angažoval do Národního divadla v Praze, říkal mi: „Víš, Štefánku, pokud se dělá třeba Ave Maria, a zpíváš ji dvakrát po sobě, tak to nemůžeš nikdy udělat stejně.“
To je pravda. Třeba již zmíněný Janáček má ve svých textech slova, která se několikrát opakují. „Když se Števa neopije. Když se Števa neopije…“ Ale dvakrát stejně to nikdy není možné zazpívat, vždy tam musí být nějaká nuance. Pan Košler měl pravdu, a nejen v tomhle - hodně mě naučil.

Připomněl jste Janáčka. A tak se zeptám – čím je Vám blízký? Tím, že jsme všichni ze stejné kotliny, tedy ve stejných kořenech, nebo prostě v kouzlu jeho hudby?
Když jsem začínal a slyšel Janáčka, tak mé první bylo: „Toho nechci nikdy zpívat.“ Pamatuji si, že tehdy pan dirigent Košler dělal v Paláci kultury (dnešní Kongresové centrum Praha) Glagolskou mši. Já k tomu říkal, že tohle přece Janáček nemohl napsat, že to je pro tenoristu naprostá sebevražda. A Košler mi řekl: „Uvidíš, ty Janáčka budeš jednou zpívat.“ Totéž tvrdil dr. Pavel Ecstein, muzikolog i dramaturg opery ND. A Bůh opravdu dal…
Volali mi jednou z mé agentury, že ve Wien Staatsoper je předzpívání na Její pastorkyni a tu diriguje Semjon Byčkov. Nechtělo se mi. Pastorkyni neumím, namítal jsem. Prý nevadí, abych předzpíval, co budu chtít. Byl to takový zvláštní konkurz. Účastnilo se ho hodně sólistů z Národního divadla. Přede mnou zpíval jeden z kolegů, který vyšel ven, podíval se na mě a řekl, že jdu marně. Jako zrozence ve znamení Lva mě jeho slova potěšila… A šel jsem to zkusit. Byčkov se mě zeptal, co budu zpívat. Já řekl, že Lenského z Evžena Oněgina. Pobídl mě, já zazpíval. A bylo. Angažoval mě na roli Laca. Přiznám se, že jsem byl šťastný, kývl jsem na nabídku, i když jsem před tím notový materiál nikdy neviděl. Vzápětí jsem začal pochybovat, zda jsem udělal dobře. Protože jsem to pořád považoval za zabijáka hlasu. Druhý den jsem si v Národním divadle půjčil klavírní výtah. S korepetitorem Jiřím Pokorným jsme to zkusili, a já musel uznat, že je to opravdu krásné zpívání. Pak jsem přijel do Florencie, kde na roli Števa angažovali Slávka Koppa, který v té době zpíval fenomenálně. Byl to nejkrásnější hlas, jaký jsem vůbec v Národním divadle zažil.

Zmínil jste Semjona Byčkova. Přivedl jste mě na otázku, kdo vlastně ve výsledku vytváří roli v opeře? Dirigent, režisér, korepetitor, hlasový poradce, pedagog nebo pouze sólista?
V podstatě ji vytváří sólista a jeho pedagog. Musíte se připravit. Jdete na první zkoušku s dirigentem. Ta je dle mého nejdůležitější. Jak se na ní prezentujete, tak to už běží po celou dobu přípravy inscenace. Pokud se necítíte, pak je lepší nezpívat, šetřit se a markýrovat, tedy zpívat polohlasem. Je to chvíle, kdy si o vás dirigent udělá obraz, a není dobré, aby se něco pokazilo. Když přišel na zkoušku Semjon Byčkov a já začal zpívat, asi po pěti minutách zastavil zkoušku. Koukal na mě. A já jsem se bál, že něco není v pořádku. On ale řekl „Víš, co je úžasné? Ty Janáčka nesekáš, zpíváš ho jako Pucciniho.“ Po takových slovech z Vás všechno spadne. Od té chvíle to pro mě byla nádherná spolupráce. Ale horší to bylo na jevišti. Slavná italská režisérka Liliana Cavani s námi začala zkoušet. Pravděpodobně nebyla moc připravená. Najednou přerušila zkoušení a ve Florencii řvala na jevišti: „Merda musica!“ Nebýt dirigenta Byčkova, tak by to dopadlo špatně. Musel jí hodně krotit. Šel za ní, asi hodinu s ní mluvil. Nakonec vyšlo najevo, že celý problém spočíval v tom, že si se závěrem nevěděla rady a zmíněnou jizvu, resp. čin Laci, chtěla vynechat. Byčkov jí ale vysvětlil, že je to finále prvního jednání.

Když už jsme nahlédli do pěvecké kuchyně, prozradíte, zda např. v Obecním domě je nějaké prokleté místo, kam nesmíte při zpívání vstoupit?
V podstatě tam stojíte vždy na jednom místě. Pokud jdete směrem k východu, tak tam už se nesmí zpívat. Ten, kdo sedí na balkóně, je většinou s akustikou velice spokojený, ovšem pro ty, co sedí v posledních řadách parteru, to není akusticky valné. Prosil jsem pořadatele, ať udělají v zadních řadách elevaci. Toto by mělo publiku pomoci. Jinak ale musím říci, že Smetanova síň má něco do sebe. Genius loci, elegance a krásno.

Důležitou roli při koncertech hrají Vaše kolegyně – Dagmar Pecková a Anda-Louise Bogza. Jak došlo ke spolupráci s nimi?
Dagmar Pecková spolu se mnou vyhrála v roce 1986 Pražské jaro a pak už jsme skoro nespolupracovali. Zažili jsme jen jedno japonské turné s Českou filharmonií a dirigentem Jiřím Bělohlávkem. Já jednou uvažoval o turné po Česku a Slovensku a začal jsem přemýšlet, s kým jsem moc nezpíval. Najednou mě napadla Dáša. Zavolal jsem jí, sedli jsme si u vínka. Přiznávám, že lahví jsme vypili několik. Ale bylo to inspirativní, protože najednou Dáša zvolala: „Mám název: Začínáme končit.“ To je dobré, konstatoval jsem, protože nekončíme, ale teprve začínáme. A to můžeme třeba padesát let…. Následně nám doporučili úžasného fotografa Petra Kurečku (Rozhovor na portále Scena.cz zde). A on v obraze přesně vystihl to, co Dáša navrhla ve slovech. Měli jsme šestnáct koncertů, což je nevídané. Mohli bychom pokračovat, ale je dobré v nejlepším skončit.

Všiml jsem si, že všechny koncerty se neuskutečnily ve věhlasných sálech typu Carnegie Hall, ale například ve Vernéřovicích, v kostele sv. Michaela, na Broumovsku. Tam jste zpívali pro záchranu tohoto kostela. Jak jste se konkrétně na Broumovsko dostali?
Je to jednoduché - požádali nás, zda bychom tam mohli účinkovat. Proč ne? V rámci turné stojí za to udělat něco charitativního. Alespoň já hodně a rád pomáhám. Pravidelně například pro Kliniku nefrologie 1. LF UK a VFN, pod vedením profesora Vladimíra Tesaře. Koncert pro ně dělám dvakrát do roka, a uklidňuje mě, že přesně vím, kam jdou ty peníze. Dělali jsme také s dirigentem Bělohlávkem pro zámek Liteň koncert pod názvem Pocta Jarmily Novotné. To mělo nádhernou atmosféru. A stejně tak koncerty - dvojáky Ostravě, Olomouci, Košicích, které byly také velmi hezké. Zmiňuju to proto, že to není dnes zas tak samozřejmý jev.

Myslím, že po marketingové stránce jste jednička. Do hodiny se vyprodá koncert Madonna a Margita…
To je hezké, samozřejmě mě to těší. Vidíte, včera mi volali z FOK, že je vyprodaný barák, zda souhlasím s tím, aby prodávali vstupenky na emporium (prostor u varhan na jevišti – pozn. red.).

Mluvil jste o Dagmar Peckové, ale na vánočním koncertě Vám bude partnerkou jiná pěvkyně, Anda Louise Bogza...
Je to vynikající zpěvačka, a dovolím si říct, že nedoceněná. Pamatuji si ji ještě ze Státní opery Praha, kde jsem byl v angažmá. Dělali jsme inscenaci Nápoj lásky. Režisér neměl o díle zjevně ani ponětí. Při zkouškách nás neustále žádal: předveďte mi něco a buď to koupím, nebo ne. Tam paní Bogza dělala Giannettu. Bože, ta zpívala přenádherně! Pak jsme se potkali na scéně ještě několikrát. Zpívala v La Traviatě, a také Donu Annu v Donu Giovanni. Dlouho jsme pak nespolupracovali. Ale v souvislosti s Vánočním koncertem jsem bez váhání oslovil paní Bogzu. Předvede árie z oper Tosca, Bohéma, Gianni Schicchi.

Nezbývá než popřát pohodu při koncertě a divákům silný prožitek… Svým zpěvem přinášíte radost lidem nejen na koncertě, ale i do jejich domovů, pokud si pustí Vaše koledy s manželkou Hankou. Není to pro oběť, že musíte v tuto dobu zpívat?
Jak jste si jistě všiml, velmi lpím na tradici křesťanských Vánoc. Pro mě začínají adventem, kdy zdobím stromek. Zpívání pro mě rozhodně není oběť. Je to Boží dar, že mohu zpívat a předávat radost lidem, co přijdou. To, že Vánoční recitál je naprosto vyprodán, o něčem svědčí. Takže ta radost je vzájemná.

Vánoce, koleda a vánoční píseň – vzpomínáte na nějaký raný zážitek spojený s vánoční hudbou?
Ano, bylo to v kostele, v košickém Dómu. To si pamatuji. Tam právě zpívali Ave Marii od Charlese Gounoda. Pak to byla v Košické filharmonii Rybova Česká mše vánoční. Když jsem byl ještě na škole, dostal jsem nabídku, že mohu dělat Rybovku, a to jsem s radostí přijal.

Vzpomenete si, kolikrát jste se jí účastnil?
Nejméně padesátkrát.

Tenor Rybovu mši otevírá písní „Hej, mistře.“ Jaké to je, když Mistr volá mistra?
Jako zpívání to těžké není, ale velice efektní. Přiznám se, že léta jsem Rybovku neslyšel, měl bych se jít podívat. Opravdu se hraje tolik?

Letos je kulaté výročí narození i tragického úmrtí Jakuba Jana Ryby, tak mám pocit, že počet provedení vzrostl. Dovoluji si pozvat na náměstí Jiřího z Poděbrad do kostela Nejsvětějšího srdce Páně. Tam existuje již pětiletá tradice, sboru a muzikantů, kteří se dali dohromady pomocí Internetu.
To je zajímavé. Musí to být krásné. Škoda, že toho nemá tenor víc.

Další z možností, jak si ulevit od nákupního shonu, jsou přenosy do kin z Metropolitní opery, kde Vy také zpíváte. Sledujete je někdy?
Upřímně, na tyto přenosy chodím opravdu nerad. Pro mě jako sólového zpěváka to nemá atmosféru hlediště. Chci slyšet všechny bez mikrofonu. Chápu, že to pro někoho je zážitek, zvláště když se nedostane do New Yorku. Rovněž jsou asi zajímavé detaily, které velké plátno nabízí. Pro mě to ale není, já to mám raději naživo.

Zmínil jste, že pro Vás začínají Vánoce adventem. Ovšem pěvecké zkoušky vánočního repertoáru bývají už od podzimu. Jaké budou ty Vaše letošní Vánoce…
Letos to mám trochu jinak. Vánoční svátky jsme měli mít pouze do 24. prosince a následující den jsem měl odlétat do New Yorku. Měl jsem podepsanou smlouvu do MET na novou inscenaci Borise Godunova, kterou měl dělat René Pape. Ale MET asi před čtyřmi měsíci operu z finančních důvodů zrušila. Sólistům, kteří mají smlouvu, musí podle amerických zákonů zaplatit, ale podmínkou je, že nesmíte v té době nikde zpívat. Budu mít tedy dovolenou.

Na závěr, můžete čtenářům doporučit tip na hudební dárek…
Dobrých CD nahrávek je stále dost. Josef Kaufmann má nový projekt. Zpívá výtečně. Dále bych určitě doporučil nahrávku, která vyšla Rolandu Villazónovi a Brynu Terfelovi.

Rok 2016 bude pro Vás jubilejní. Dočkáme se turné a nové desky?
Bude mi šedesát. A tak je logické, že nová nahrávka nesmí chybět. Plánujeme vánoční CD, společně s dalšími pěvci jako Kateřina Kněžíková, Adam Plachetka a Dagmar Pecková, jako hosty. V Národním divadle budu mít velký Galakoncert k 60. narozeninám, i když v srpnu, září a říjnu budu v Chicagu. Pak začne turné po republice. Šest měsíců strávím v Paříži, kde budu mít dvě nové inscenace. A nějakou dobu pobudu také v Londýně. Na dvě inscenace se vrátím do MET, do San Franciska. Doufám, že Pán Bůh dá zdraví a vydržím.

Pán Bůh vás ochraňuj, provázej a naplňuj.

.

Štefan Margita (* 3. srpna 1956 Košice) je slovenský operní pěvec – tenorista, žijící v Praze.
Nejdříve byl žákem na umělecko-průmyslové škole v Košicích, kde studoval obor fotografie. Poté nastoupil na košickou konzervatoř, kde byl posluchačem profesorky Lydie Šomorjaiové. V roce 1981 se stal členem zpěvohry v Prešově, odkud přešel na operní scénu v Košicích (1983-1986). V roce 1986 zvítězil na Pražském jaru a v srpnu téhož roku získal angažmá v opeře Národního divadla v Praze. V této době (1987-1991) byl současně sólistou vídeňské Volksoper. V roce 1992 pak přešel do stálého angažmá ve Státní opeře Praha (1992-1994). Od roku 1998 působí jako svobodný umělec bez stálého pracovního poměru.
V krátkém čase se stal známým na mezinárodní úrovni. Zpíval Kudrjáše v Janáčkově Kátě Kabanové v Ženevě, Dallasu, Paříži a Tel Avivu, Jacquina v Beethovenově Fideliu, Narrabotha ve Straussově Salome, Nemorina v Donizettiho Nápoji lásky a Alfreda ve Verdiho La Traviatě v Basileji. Představoval Dona Ottavia v Donu Giovannim ve Stuttgartu, Berlíně, Lipsku, Métach a Japonsku, Lenského v Čajkovského Evženu Oněginovi v Budapešti, Terstu, Praze a Montpellier. Vytvořil hlavní roli v Schubertově Fierabrasu ve Florencii, ztvárnil Sinovija v Šostakovičově Lady Macbeth z Mcenského újezdu na Maggio Musicale Fiorentino a v Drážďanech. V Janáčkově opeře Z mrtvého domu vytvořil roli Luky Kuzmiče pro Salcburský festival a pro BBC v Londýně. Vystupoval rovněž v Národní opeře v Paříži, kde hrál svého prvního Tamburmajora v opeře Vojcek, stejně jako svého prvního Anatoma v Prokofjevově Vojně a míru. V Praze vytvořil postavu skladatele Živného v Janáčkově opeře Osud a poté Rechtora v Příhodách lišky Bystroušky v Théatre des Chaps-Elysées v Paříži. Jeho nejvýznamnější současnou rolí je Laca Janáčkovy opery Její pastorkyňa, kterou interpretoval s obrovským úspěchem na Maggi Musicale Fiorentino, v Tel Avivu, Praze, Německé Státní opeře v Berlíně, Gentu, Antverpách, stejně jako na festivalu Glyndebourne, v Grand Opera v Houstonu a na japonském festivalu Saito Kinen. Štefan Margita spolupracoval a spolupracuje s předními dirigenty jako Claudio Abbado, Gerd Albrecht, Vladimír Ashkenazy, Jiří Bělohlávek, Garry Bertini, Semyon Bychkov, Jesus Polez Cobos, James Conlon, Sir John Eliot Gardiner, Wolfgang Goennenwein, Jiří Kout, Janos Kulka, Fridmann Layer, Sir Charles Mackerras, Zoltan Pesko, Jeffrey Tate a Seiji Ozawa. Jako koncertní pěvec interpretoval tenorový part Beethovenovy Deváté symfonie, Mahlerovy kantáty Píseň žalobná, Lisztovy Faustovské symfonie, Kodályho kantáty Psalmus Hungaricus, Mozartova Requiem, v Berlíně, Hamburku, Frankfurtu, Bernu, Brescii, Bergamu, Milanu, Turíně, Praze, Bratislavě, na festivalech v Edinburghu a Ludwigsburgu, v Paříži, Vídni a na turné v Japonsku. Mnohá z těchto vystoupení byla vysílaná rozhlasem a televizí. V roce 2013 se představil v roli Logeho ve Wagnerově opeře Zlato Rýna v brazilském São Paulo. V roce 2014 se ve stejné roli představí v Amsterdamu a v Houstonu a v roce 2016 se vrací do Chicaga na přípravu nové produkce této opery.
Štefan Margita se v roce 1992 oženil se zpěvačkou Hanou Zagorovou.


Vánoční recitál Štefana Margity detail koncertu zde www.fok.cz

Oficiální stránky Štefana Margity www.stefanmargita.com

Ave Maria v interpretaci Štefana Margity zde.

Vánoční koledy s manželkou Hankou Zagorovou zde.