Scéna.cz 

ViK!NG: brněnské Skol!

Městské divadlo Brno uvedlo na Hudební scéně světovou premiéru dobrodružného rodinného muzikálu ViK!NG. Autorský titul Robina Schenka (hudba) a dvojice Miroslav Ondra a Petr Štěpán (scénář), Petr Štěpán je zároveň autorem textů písní a v inscenaci debutuje jako režisér, otevírá svět severských mýtů, hrdinů a dávných ság. „V dávných dobách ze země ledu a ohně, ze země severských bohů a ság povstala říše Vikingů.“ Takto otevírá svůj příběh nový muzikál Městského divadla Brno. Johan Fenderson vyrůstá ve stínu svého otce, barda. Jenže jeho svět není jen o zpěvu – lákají ho činy legendárního Drakobijce. Kudy se vydá? A co se stane, když do jeho cesty vstoupí vynálezce Sven Pumpa a bojovná Heike, dcera náčelníka Vikingů?

Rytmus, hudba a režie
Scénář Petra Štěpána a Miroslava Ondry staví na klipovitém, rychle střiženém ději, který odpovídá současnému diváckému vnímání. Jednotlivé obrazy se dynamicky střídají – chóry, monology i dialogy plynule přecházejí do písní a energických choreografií (Tess Nečas Lempartová). Multimediální scéna Petra Hlouška umožňuje rychlé proměny prostoru, které podporují tempo inscenace, zatímco kostýmy Romana Šolce výrazně dotvářejí charakter jednotlivých postav i celého světa.
Vikingové jsou zde zobrazováni jako tvrdý, bojovný národ, ale inscenace nezůstává jen u maskulinní energie – vyvažují ji výrazné ženské postavy v různých polohách síly i jemnosti.
Petr Štěpán zde poprvé usedl na režijní židli. Výhodou je, že režíruje vlastní text – zná jeho rytmus i nuance, a přesto zůstává střídmý. Neutápí se v detailech, nesklouzává k efektům, které by přehlušily celek. Herce vede místy k jemné karikatuře, ale nikdy nepřekračuje hranici nadsázky. Jednotlivé postavy tak působí přirozeně a vnitřně ukotveně.
Velmi citlivě pracuje s trojicí mladých hrdinů – Johanem, Svenem a Heike. Stejnou pozornost věnuje i vedlejším rolím, které na malém prostoru dokážou přesně vystihnout charakter (např. Jan Apolinář jako Kuzma Tarantul, Ladislav Kolář jako Druid, Lenka Bartolšicová jako Gudrun).
Výraznou kvalitou jsou texty písní, v nichž Štěpán prokazuje cit pro rytmus a zvuk českého jazyka. Pracuje se zvukomalbou i významovými posuny a vytváří lehkost i vtip, které přirozeně vyrůstají ze situací a stávají se plnohodnotnou součástí dramatické struktury.
Hudební složka Robina Schenka je vystavěna jako stylová koláž. Tvrdší, až hardrockové polohy symbolizující drsnost vikingského světa se střídají s odlehčenějšími momenty, swingovými náznaky i orchestrální barevností. Výsledkem je mnohovrstevnatý celek, který nepůsobí jako efektní doprovod, ale aktivně formuje atmosféru i význam jednotlivých situací. Hudební nastudování drží celek v pevném rytmu a umožňuje plynulé přechody mezi jednotlivými stylovými polohami.

Obraz světa: scéna a kostýmy
Scénografie Petra Hlouška propojuje projekci s reálnou kulisou a umožňuje plynulé proměny bez hluchých míst. Výsledkem je téměř filmový rytmus inscenace. Nápaditě je řešen už samotný úvod (vypravěč mimo obraz Zdeněk Maryška), kde animace v jednoduché, až surové stylizaci načrtává svět ohně a ledu i vznik prahmoty. Multimediální scéna pracuje nejen se statickým obrazem, ale i s jeho dynamickým rozvíjením – stylizované hory existují současně na jevišti i v projekci, zatímco v pozadí plynou oblaka. Podobný princip se uplatňuje i v hospodské scéně, kde statický interiér oživují plápolající louče a oheň v krbu.
Výrazným prvkem je také práce s drakem – nejen jako loutkou (animovaná hlava, oči, pohyb křídel), ale i ve spojení s projekcí, která umožňuje jeho let a rozšiřuje scénický prostor.
Kostýmy Romana Šolce výrazně spoluutvářejí charakter celého světa inscenace. Nejde o historizující rekonstrukci, ale o stylizovaný, výtvarně sjednocený koncept, který pracuje s materiálem, strukturou i barevností. Vikingský svět je budován skrze kůži, kožešiny, kovové prvky a robustní siluety, které podtrhují fyzickou sílu i drsnost postav. Vedle toho však Šolc dokáže přesně odlišit jednotlivé charaktery – od civilnější polohy Johana přes hravou stylizaci Svena Pumpy až po výraznou, až ornamentální stylizaci postav typu Kuzmy Tarantula či knížete Fjodora. Zvláštní pozornost zasluhuje Kostěj Nesmrtelný, jehož kostým pracuje s temnou symbolikou a výtvarnou nadsázkou, aniž by sklouzl k prvoplánové karikatuře. Silně působí i ženské postavy – například vikingské královny, jejichž kostýmy kombinují přírodní motivy s dekorativností a vytvářejí kontrapunkt k mužskému světu válečníků. Celek působí promyšleně, funkčně a zároveň vizuálně atraktivně, aniž by odváděl pozornost od samotného děje.

Postavy a herecké výkony
Těžiště příběhu leží v trojici mladých hrdinů – Johan Fenderson (Jakub Maurer), Sven Pumpa (Maxmilián Riedl) a Heike (Karolína Anna Měřínská). Právě jejich vzájemná dynamika dává inscenaci pohyb i napětí. Vztahy mezi nimi nejsou statické, proměňují se, vytvářejí koalice i konflikty a přirozeně posouvají děj.
Jakub Maurer podává výrazný herecký výkon, vystavěný na postupné proměně postavy – od nejistého, stydlivého chlapce až po vyzrálého jinocha. Jeho vývoj je čitelný v konkrétních situacích, například ve scéně s vdovami, kde se z počáteční neobratnosti rodí jistota a vnitřní síla. Silná je i linie pokušení, v níž je Johan konfrontován s Kostějem Nesmrtelným (Jiří Mach), jenž manipuluje jeho touhou po hrdinství a nabízí mu naplnění za cenu zrady vlastních lidí. Maurer zde pracuje s detailní vnitřní proměnou a udrží napětí této situace.
Karolína Anna Měřínská vytváří Heike jako sebevědomou a přímočarou postavu náčelnické dcery, která spojuje bojovnost s osobní integritou. Maxmilián Riedl jako Sven Pumpa přináší výraznou komickou i intelektuální rovinu – jeho „vědecké“ komentování reality, například interpretace polibku jako výměny tělních tekutin, funguje jako přesný kontrapunkt k emocionálním situacím.
Z generace dospělých zaujme Gudbrand Brandt (Dušan Vytázek) jako náčelník Vikingů, jehož svět narušuje Vanefrid, která v krátkých, ale přesných výstupech dokáže uzemnit patos mužského světa. Specifickou roli má také Drojd (Ladislav Kolář), který ve svých výstupech přináší zhuštěné, téměř filozofické komentáře.
Kníže Fjodor (Jakub Uličník) je marnivý, roztržitý a marnotratný vládce, jehož jednání balancuje na hraně karikatury. Nerozlišuje mezi hodnotou věcí a lidského života – kožich a poprava odpůrce pro něj stojí na stejné rovině. Postava je stylizována s jemným nádechem zženštilosti, který podtrhuje její odtržení od reality i skutečné moci.
Kostěj Nesmrtelný (Jiří Mach) představuje výrazně démonickou figuru, která svou vnější stylizací může evokovat až dobrosrdečný archetyp, o to silnější je však kontrast s jeho skutečnou podstatou. Manipuluje, ovládá a bez skrupulí usiluje o absolutní moc, kterou si plně uvědomuje a otevřeně ji demonstruje. Jeho jistota pramení z nesmrtelnosti, která ho staví mimo běžné lidské hranice – o to výraznější je moment, kdy je nakonec konfrontován s něčím, co nedokáže ovládnout.
Kuzma Tarantul (Jan Apolinář) je přesně vystavěnou figurou patolízala, jehož fyzická stylizace – včetně výrazného hrbu – odráží vnitřní pokřivenost. Jeho podlézavost a potřeba zavděčit se mocnějším vyrůstají z osobní frustrace, kterou kompenzuje drobnými, ale vytrvalými manipulacemi.
Milan Němec jako Harpa Fenderson propojuje komediální polohu s vážností rodové tradice. Postava barda není pouze nositelem humoru, ale i odpovědnosti – hrdinové potřebují být opěvováni, aby jejich činy získaly význam. Harpa tuto roli chápe, zároveň se však musí vyrovnat s tím, že jeho syn se vydává jinou cestou. Jejich vztah se postupně proměňuje a nachází smíření v momentu, který má i rozměr osobní oběti.

ViK!NG není jen dobrodružným rodinným muzikálem, ale i hravým a napínavým příběhem o hledání hrdinství. Vede nás světem severských bohů, Valkýr, Freyi i Valhally, ale nikdy neztrácí kontakt s realitou – naopak ji odlehčuje jemným, přesně dávkovaným brněnským humorem. A právě v tom je jeho síla.

„Sklidil jsi plody koruny. A koruna patří králům.“
„Králové nechybují.“
„Ššš… Každý dub je strom, ale ne každý strom je dub.“

Ne každý, kdo stojí na vrcholu, je skutečně králem. A ne každý, kdo pochybuje, selhává. Vik!ng tak nenabízí jen příběh, ale i tichou otázku, co vlastně znamená být hrdinou. Inspirace severskými dálkami se zde přirozeně potkává s brněnskou realitou. A tak nezbývá než dodat jediné: Skol!

★★★★★

Robin Schenk, Petr Štěpán a Miroslav Ondra: ViK!NG
Režie Petr Štěpán; asistent režie Jakub Przebinda; kostýmy Roman Šolc; dramaturg Jan Šotkovský a Miroslav Ondra; scéna Petr Hloušek; hudební nastudování František Šterbák; dirigent František Šterbák a Ema Javorová; sbormistr Daniel Rymeš; korepetice Jaroslava Michaliková a Matěj Hampl; choreografie Tess Nečas Lempartová; asistent choreografie Hana Kubinová; plakát Petr Hloušek a Tino Kratochvil; zvuková režie Vilém Friml; světelná režie David Kachlíř; program A4 Jan Šotkovský; hudební aranžmá František Šterbák a Daniel Kyzlink; umělecký záznam a střih představení Dalibor Černák; produkce Zdeněk Helbich; asistentka kostýmního výtvarníka Lenka Jungwirt; scénické projekce Petr Hloušek; pyrotechnické efekty Iveta Černá; zvuková supervize Filip Barák; režie projekcí Tomáš Bayer.
Osoby a obsazení: Harpa Fenderson, bard (Milan Němec); Johan Fenderson, jeho syn (Jakub Maurer); Hilde, jejich sousedka (Monika Světničová); Sven Pumpa, malý vynálezce (Maxmilián Riedl); Gudbrand, náčelník vikingů (Dušan Vytázek); Heike, jeho dcera (Karolína Anna Měřínská); Gøgl, viking fiškus (Lukáš Kučera); Bjørn Hukvald, viking věčný nápadník (Ondřej Halámek); Knút Falsetorn, viking (Daniel Rymeš); Aslak, vikingský asák (Oldřich Smysl); Peer, viking (Patrik Možíš); Ektor, viking (Jakub Liška); Hans, viking (Bohumil Vitula); Jákling, viking (Matyáš Kyncl); Tyking, viking (Marek Kolář); Myting, viking (Michal Matěj); Druid (Ladislav Kolář); Gudrun a Královna Ruina (Lenka Bartolšicová); Kníže Fjodor, vládce východní říše (Jakub Uličník); Kuzma Tarantul, jeho nohsled a patolízal (Jan Apolinář); Kostěj Nesmrtelný, prazvláštní figura (Jiří Mach); Havtor Fenderson, zvaný Drakobijec (Robert Jícha); Femilda, vikinská královna (Lucie Bergerová); Brejnla, vikinská královna (Marta Matějová); Amygdala, vikinská královna (Nikol Wetterová); Saichanla, vikinská královna (Míra Krajčová); Mystia, vikinská královna (Barbora Slaninová).
Městské divadlo Brno, Hudební scéna, světová premiéra 21. března 2026

📘 www.mdb.cz