Scéna.cz 

Celovečerní dokument o jednom koncertu: Rolling Stones - Shine a Light

Celovečerní dokument o koncertu legendární skupiny Rolling Stones SHINE A LIGHT bezpochyby fanoušky nadchne. Může v něm totiž vidět zblízka nejen muzikanty na scéně, ale také v zákulisí. A samozřejmě se v retro záběrech vrátíme také do historie skupiny a budeme moci srovnávat myšlenky a způsob prezentace jednotlivých členů v průběhů několika desetiletí.
S myšlenkou na film přišel Mick Jagger při turné Bigger Bang. Napadlo ho, že by bylo dobré zachytit toto turné a především největší vystoupení na pláži v Rio de Janeiru. Bylo mu ovšem jasné, že pro takový projekt bude potřebovat špičkového režiséra. Volba padla nikoli náhodou na Martina Scorseseho, který muziku Rollling Stones často používá ve svých filmech (Špinavé ulice, Mafiáni, Casino či Skrytá identita). V okamžiku, kdy režisér kývnul, nebylo ještě vyhráno – nastala dlouhá vyjednávání, plánování a hojné návštěvy Scorseseho na koncertech skupiny. "Pokaždé, když jsem je viděl vystupovat, ať z hlediště nebo ze zákulisí, vždycky jsem se záznamu jejich koncertu na filmový pás obával," přiznal režisér a dodal: "Mluvili jsme o dokumentu z turné, ale já si stále častěji říkal, že ten projekt zaslouží víc intimity. A když jsem seděl na jejich koncertu poněkolikáté, uvědomil jsem si, že kapela je strašně malinká a že už teď má na scéně padesát kamer. Vůbec jsem netušil, co navíc ještě mohu přinést." A tak se pokusil skupinu přesvědčit, aby vystoupila na menším pódiu. Volba nakonec padla na prověřené Beacon Theatre v New Yorku. Nicméně i tam bylo umístěno pro podzimní koncert v roce 2006 osmnáct kamer, které by co nejdokonaleji zachytily atmosféru.. Noční můrou režiséra byla především technika: "Dáte-li před člověka pět kamer, pravděpodobně do jedné vrazí. Museli jsme tedy dost zkoušet, což nebylo jednoduché, protože kapela byla na turné a já právě točil Skrytou identitu. Vlastně jsme se na místě sešli až týden před natáčením." Nicméně, tyto problémy na sobě nedal znát: "Choval se ohleduplně a samozřejmě. Někdy působí jako dítě z ulice, což mám rád. Vypadal uvolněně, jako by říkal – Jasně, zasmějeme se, pak to natočíme a uvidíme, co z toho vyleze. Je to pohodář, který vám dá pocit pohodlí a dostane z vás to nejlepší i před hromadou objektivů. Prostě jsme se soustředili na hudbu: přesně to po nás chtěl," charakterizoval jej kytarista Woods.

Čtveřice nesmrtelných muzikantů Mick Jagger (1943), Keith Richards (1943), Charlie Watts (1941) a Ron Wood (1947) na scéně řádí jako za mlada. Tím, jak máme možnost vidět je zblízka, nemůže být nic kašírované. Všechno je skutečné a tím zcela fascinující (jak to pánové, léta sami sebe ničící drogami, alkoholem a nezřízeným způsobem hektického života dělají, to je záhada). Vedle hudební produkce jednotlivců si můžeme vychutnat i jejich hosty (jak na pódiu, tak v publiku) – mj. Christina Aquilera, ale také politici Bill a Hillary Clintonovi či Aleksander Kwasniewski. Kontrapunktem k záznamu představení (pečlivě vypracovaných záběrů na detaily) jsou vtipné glosy samotného režiséra, které dokládají, jak pracné bylo nejen samotné natáčení, ale i samotná příprava, vyžadující skutečně železné nervy. Výsledek se dostavil. O skupině už byly natočeny snad dvě desítky dokumentů, přesto Scorseseho film považují Rolling Stones za výjimečný. "Jde sice pořád o vystoupení naší kapely, ale zároveň je to naprosto prvotřídní rock’n’rollový film," říká Keith Richards.