zvláštní poděkování
Volný.cz

Karlínská Carmen pro pamětníky

Carmen - Lucie Bílá

autor: archiv Scena.cz   

zvětšit obrázek

Do Hudebního divadlo Karlín se vrátil oprášený muzikál Normana Allena a Franka Wildhorna v režii Gabriela Barrea. Připomeňme, že českými texty ho opatřil zkušený Adam Novák.
Zdá se, že Hudební divadlo v Karlíně trvale sází na sentiment pamětníků, a že to opravdu funguje (viz předchozí vzpomínkové zařazení verze Jesus Christ Superstar a Dracula). Princip je tedy ten, že diváci si spojí představení s dobou, kdy byli o deset či více let mladší, stejně jako zpěváci (nejednou jsem v hledišti zaslechla hlasy jako „už jsem to viděla osmkrát, a pořád je to stejně působivé“), a při představení dojde k souznění. Jde tedy o jakýsi princip solidarity s hvězdami, které dávají všanc samy sebe na scéně, byť podle zákonů show businessu by už prakticky neměly konkurovat mladší, dravější generaci.

Nicméně, v tom jsou čeští diváci tradicionalisté, jak o tom svědčí obrovské úspěchy Hany Hegerové a Karla Gotta, účinkujících jako hosté na rockových festivalech mladých ještě před pár lety. Máme zkrátka rádi své rodinné stříbro, své letité jistoty v nejistém světě. Do této kategorie už dnes lze řadit i Lucii Bílou (nar. 1966), která sice na svůj věk vypadá a zpívá skvěle, nicméně odvážné kostýmy s vysoko odhalenými stehny by člověk očekával přece jen u poněkud mladší generace zpěvaček.
Kvality samotného muzikálu CARMEN nebyly kritiky vysoce oceňovány ani v době prvního uvedení (tj. 2008- 2012), víceméně vždy zněly hlasy o průměrnosti hudby i velmi schematickém příběhu. Nicméně, jak psáno na stránkách Hudebního divadla v Karlíně, už tehdy se odehrálo 307 představení, a inscenaci vidělo téměř 300 000 diváků! A při obnovené premiéře jsem byla svědkem nefalšovaných standing ovations. Je potom velmi těžké, a možná považováno za škarohlídské, poukazovat na zjevné nedostatky nebo až absurdity v technickém provedení, které se projevily dle mého nejvýrazněji v pohybové stránce (viz souboj Václava Noida Bárty a Lukáše Kumprichta, ale i v davová scéna v hospodě). A tak nakonec mi největší dojem zůstal z poctivě operetního výkonu mazané tetičky Inéz, v níž Pavla Břinková připomněla starou dobrou operetní tradici Karlína. Budeme-li dále pátrat po tom, proč je muzikál Carmen pro diváky tak atraktivní, kromě neutuchající popularity Lucie Bílé, přidejme na misku vah také vždy působivé „cirkusové rekvizity“ jako živí tygříci, lama či velbloud. Ale přece jen se mi do mysli vkrádá otázka – není tohle na příspěvkovou organizaci trochu málo?

www.hdk.cz

9.11.2015 16:11:12 Jana Soprová | rubrika - Recenze