Scéna.cz 

MAMMA MIA! – někdy přidáte trošku soli nebo připepříte…

Na jeviště kongresového centra v Praze se v prosinci 2014 konečně dostal muzikál MAMMA MIA! (premiéra 12. prosince 2014) - jeden z nejúspěšnějších světových muzikálů založený na písních skupiny ABBA a s českými texty Adama Nováka.

Donna (Alena Antalová) vlastní a provozuje penzion na malém řeckém ostrově. Její dospělá dcera Sophie (Petra Vraspírová) je zasnoubena, ale dodnes neví, kdo je jejím otcem, protože Donna – květinové dítě - o své minulosti nechce mluvit. Není divu, protože když Sophie objeví matčin starý deník, na základě zápisků zjistí, že má na výběr ze tří kandidátů na otce – Sam (Roman Vojtek), Harry (Pavel Vítek) nebo Bill (Bořek Slezáček). A tak všem třem pošle pozvánku na svou svatbu, aniž by o tom mamince řekla... Poté samozřejmě nastává mnoho komických situací a zápletek.

Podle mého názoru si tento muzikál plně vychutná především mladá generace, lidé 40+, kteří vyrostli na originálech hitů v podání skupiny ABBA, si těžce zvykají – pokud se nestali už dříve fandy filmové verze muzikálu s Meryl Streep v hlavní roli (2008). Zvykají těžce na to, že jejich oblíbené songy jako Super Trouper, Chiquitita, Money Money Money, I Have a Dream, Our Last Summer, Dancing Queen nebo Mamma Mia zpívají jiní lidé než slyšeli za svého mládí, skousnout češtinu je snad ještě tvrdším oříškem. U hitu The Winner Takes It All máme navíc problém s tím, že se nedočkáme textu všeobecně známého z podání Heleny Vondráčkové, ale píseň je přetextována a neuslyšíme své oblíbené „A ty se ptáš, co já?“ Naopak u mladé generace Abba vyhrává tím, jak je upřímná a veselá. Nezbývá než souhlasit s výrokem Petra Koláře: „Člověk, jak zraje, zjišťuje, že ta hudba je geniálně vymyšlená.“

Současná mladá generace navíc řeší čím dál tím komplikovanější rodinné vztahy, a tak problém vícera tatínků pro ni není ničím neobvyklým. Problém Sophie je jim blízký a ocení snahu se s tím vypořádat. Napravovat chyby rodičů s tím, že to udělám jinak, lépe a hlavně po svém…

K jednotlivým výkonům – brněnská muzikálová herečka a zpěvačka Alena Antalová předvedla v roli Donny suverénní výkon. Plzeňačka Petra Vraspírová jako Sophie má naivní, něžné a velmi jemné odstíny v hlase. Vzhledově jako by z oka vypadla Sophii z filmově zpracovaného muzikálu Amandě Seyfried. Podle mého názoru velice dobrá volba obsazení do této role. Ke třem tatínkům: Pavel Vítek potěší i pobaví svým komedianstvím, Roman Vojtek odvedl maximálně profesionální výkon, přesto v druhé půli trošičku postrádal výraz, což jsem mu odpustila ihned, když jsem se dozvěděla, že představení dohrával s rozbitou hlavou a místo děkovačky jel na šití. V tomto novém světle nezbývá než před jeho výkonem smeknout! Bořek Slezáček je hudebně v pořádku, v jeho mluvených replikách však zaznívá něco zvláštního, jakoby byl cizinec, který se dodatečně naučil perfektně česky nebo Čech, který si zkazil češtinu dlouhodobým pobytem v zahraničí. V roli Billa, který je světoběžníkem, to až tak moc nevadí – a možná, že to schválně hraje? Možná je to nápad pana režiséra Antonína Procházky?

Scéna Radka Havlíčka působí trošku „prázdně“, jakoby byla stavěná pro menší prostor. Disco kostýmy Romana Šolce jsou naopak v nadsázce dovedeny ad absurdum - já to chválím, někdo jiný se možná křižuje. Choreografie Ivany Hannichové vypadá z větší části inspirovaná choreografiemi z originálního londýnského uvedení – především zaujmou muži v ploutvích na píseň „Lay All Your Love on Me“, „ Voulez-vous“ a disco scény.

„Díky sponzorům nemusíme na ničem šetřit“, zaznívá z úst producenta Petra Kovarčíka na jednom z videí na oficiálních stránkách k muzikálu. Díky nim můžeme mít nejlepší zvuk, jaký se dá v Evropě sehnat. A tak se tomu o přestávce trošku podíváme na zoubek. Byla jsem zvědavá, kdo je považován za tu evropskou jedničku a oslovila sympaťáka zvukaře Petra Kubu, který po celou dobu představení „tančí“ za mixážním pultem se stovkou hejblátek a světýlek.

Jak se vám zvučí Mamma Mia! v Kongresovém centru? Vím, že ten prostor je akusticky složitější…
Máte pravdu, není to úplně lehký prostor, ta kubatura je veliká, je to sál, pokud se nepletu, svou kapacitou pro 2700 diváků.

Je rozdíl mezi tím, jak zvučíte hudbu a jak mluvené slovo?
Původně jsme to chtěli pojmout více divadelně, ale zjistili jsme, že ten velký prostor děcka prostě neutáhnou. Pořád jsem ve střehu - je to boj, který musíme ustát.

Všimla jsem si, že dokážete krásně podtrhnout a zvýraznit např. naivitu a něhu v hlase Petry Vraspírové, v jedné písni – tuším, že to bylo v písni I Have a Dream - jsem ocenila, jak brilantně jste vypíchl zvuk kytary. Jak to děláte?
To je jako když něco vaříte. Při prvních pokusech jako je premiéra a pár představení po ní dáváte pozor a pečlivě vážíte ingredience. A později už víte, jak na to, už to děláte tak trochu automaticky a když máte pocit, že tomu něco chybí, tak tam přidáte trošku soli nebo připepříte. Proto rád dělám pouze jeden projekt – abych se na to mohl plně soustředit.

A pak už končí druhá půle za bouřlivého aplausu roztančeného, převážně mladého publika a přídavků „Mamma Mia!“, „Dancing Queen“ a „Waterloo.“

MAMMA MIA - libreto: Catherine Johnson; hudba: Benny Andersson, Björn Ulvaeus; Premiéra: 12. prosince 2014. Překlad a české texty písní: Adam Novák. Scéna: Radek Havlíček. Kostýmy: Roman Šolc. Choreografie: Ivana Hannichová. Dirigenti: Dalibor Kapras. Režie: Antonín Procházka. Obsazení dne 21.12.2014: Donna – Alena Antalová, Sophie – Petra Vraspírová, Sky - Michael Foret, Harry - Pavel Vítek, Bill - Bořek Slezáček, Sam - Roman Vojtek, Tanya - Michaela Nosková, Rossie - Jitka Asterová, Lisa - Alžbeta Bartošová, Ali - Vendula Příhodová, Pepper - Peter Pecha, Eddie - Radim Pátek.
Psáno z reprízy 21. prosince 2014 v 15h, Kongresové centrum Praha