Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

BUTY: Ovoce dozrálo k Duperele

autor: archiv

Kapela Buty přichází s novým albem. Tradičně originálním, pestrým, veselým i vážným, zachycujícím spoustu nádherně zpracovaných témat. Duperele je zkrátka deskou, kterou si zamilujete. Je vidět, že Buty nestojí na místě. S novým albem si dala kapela na čas, ale čekání se vyplatilo. DUPERELE je bezesporu jednou z vydavatelských událostí přelomu jara a léta tohoto roku.

S kapelou mluvíme o práci na albu a tak trochu i o životě. S klukama z But se přitom mluví báječně, nálada je výborná...

Řekli jste, že nemá cenu zkoumat, proč jste s novou deskou čekali šest let; nicméně – kdyby to někdo zkoumat chtěl, co byste mu řekli?
Kdyby to někdo zkoumat chtěl, měl by se nezávisle podívat, co se těch šest let dělo ve světě, u něj doma, u nás doma, v oboru, ve kterém pracuje, jak se mu daří naplňovat předsevzetí, která si před šesti lety dal, co ho brzdí a kde co musel ustřihnout. Pak by došel k tomu, že hudební skupina žije a tvoří podobně, tvoří, cestuje, koncertuje… To se nezměnilo. Jenom jsme nebyli ve studiu, protože doteď nedozrálo ovoce. Dozrálo až před rokem, od té doby točíme, mixujeme, masterujeme. A teď je deska venku. Doufejme, že nebude tak tajná, jako ta naše minulá, Votom. Ta se nesetkala prakticky s žádnou odezvou. Sami sebe jsme se ptali, proč tomu tak bylo a na druhé straně jsme si taky potřebovali trochu vyvětrat hlavu, abychom k hudbě měli stále stejně kladný a nezatížený vztah. To je stejné, jako v každém jiném uměleckém odvětví. Prostě normální život.

Čím je nová deska jiná?
Je to svědectví určité doby. Je méně depresivní a zvrácená, teče v ní trochu čerstvější voda. Není zkrátka tolik zatížená démony a podobnými stvořeními.

A střídáte na ní legraci, smutek, vzpomínky na dětství…
Pravda, vzpomínky na dětství se na ní objevují, ale jenom jako falešná stopa. Navíc jenom v první písni. To si musí každý posluchač probrat sám v sobě.

Kuřátko od maminky, tedy třináctá písnička alba, není vzpomínka na dětství?
Pravda, je to trochu putování v čase prostřednictvím žaludků a chuťových buněk, ale tahle písnička nevznikla z nostalgie nebo z lásky. I když tak nakonec vypadá.

A jak tedy vznikla?
Radek Pastrňák: Z nějaké oslavy jsem do hospody přinesl kamarádům zbytky kuřátka, které dělala maminka. Text písně se pak v podstatě skládá z reakcí degustátorů toho kuřátka u výčepu. K tomu jsem pak už jenom přidělal takovou, řekl bych, pseudo… nevím jakou hudbu (smích).

Poslali jste písničku Paul McCartney Paulu McCartneymu? Nebo celou desku?
Neposlali a ani to neplánujeme. On už tu basu v Opavě stejně prodal, a my ji už nedohledáme. Tak co? Mimochodem – i tahle písnička má několik inspirací. A Paul McCartney není tou nejdůležitější…

Duperele znamená v ostravštině maličkosti; některé písničky na albu jsou ale, podle mého názoru, velké a vážné, tedy žádné maličkosti…
Radek Pastrňák: Kandidátů na název desky bylo několik. Když ale jel Richard na schůzku s ředitelkou Supraphonu Ivou Milerovou, zapamatoval si jenom Duperele. Ivě se ten název líbil, a už to tak zůstalo. Mě pak sice ještě napadl název Zlaté pomfritky, ale už bylo pozdě.

Deska obsahuje i dvě takzvané No Smoking verze písniček, které už na albu jednou jsou; co to je No Smoking verze?
Pro Smoking verze jsme do studia koupili velký vaporizér, jehož prostřednictvím se pak písničky míchaly. Ovšem písničky, které dělal Richard, se upravovaly bez vaporizéru. (Pozn. red.: vaporizér je zařízení na sublimaci)

Z poslechu desky mám pocit, že byla nahrávaná v pohodě; je to tak nebo jde zase o falešnou stopu?
Tentokrát to tak bylo. Natáčení bylo kratší než u alba Votom, pěkně to odsýpalo. Na desce se podepsala i spousta hostů, byli jsme taková velká rodina. A navíc je na nahrávce poznat, že Radkovi se ve studiu líbí. Což je alfa i omega atmosféry desky. Pokud to je z alba cítit, je to dobrý.

18.6.2012 21:06:08 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!