Scéna.cz 

Na poslední koleji nejen s andělem

ON (Petr Mikeska) a ONA (Jarmila Vlčková) čekají na nádraží na svůj vlak. Setkání této herecké dvojice není nahodilé. Oba si spolu zahráli v komponovaném pořadu NAD STŘECHAMI PAŘÍŽE – nejdříve v Jindřišské věži, poté se pořad přesunul do Černé labutě. Nyní se s inscenací NA POSLEDNÍ KOLEJI můžeme vypravit do divadla Aproppo, Jánský vršek 8 – malého, intimního prostoru, kde ožívají nezávislé divadelní projekty, alternativní scény a komorní inscenace. A právě sem tento projekt právem patří.

Text inscenace tká příběh ze známých lidových písní, skladeb Voskovce, Wericha a Ježka, ale také Radúzy a dalších velikánů. Na této cestě se můžeme setkat se Seifertem, Nezvalem, Žáčkem, Skácelem, Nerudou, Vrchlickým, Hrabětem, Kainarem a dalšími klasiky české poezie.
Autorka výpravy Agnieszka Pátá Oldak naplnila scénu rekvizitami, které nejsou jen předměty – jsou klíči k příběhům. Každá z nich nese svůj význam, svůj hlas v tiché symfonii vzpomínek, ztrát a hledání. Na prknech, která znamenají svět, zůstává po představení zvláštní směsice drobných artefaktů – jakoby odhozených svědectví o životech, které se tu odehrály.
Dva bílé kufry, dvě bílé židle. Mezi nimi ticho – patřilo kdysi smíchu, rozhovorům, slzám? Šachovnice opřená o scénu – symbol rozhodnutí, která v životě činíme, tahů, jež nás vedou k vítězství, prohře, či nečekanému remízu. Bílá svatební róba a černý oblek visí nad tím vším, jako stíny vzpomínek – připomínky slibů, nadějí, ale i promarněných šancí. Kufr – odcházení, návraty, cesty, které se proplétají i míjejí.
Na stole láhev, skleničky, varná konvice, hrnečky, sladkosti, svíčka – drobnosti, které provázely písně o lásce, hledání, touze a ztrátách. ON a ONA mohou do rychlíku jménem ŽIVOT nastoupit jen bez zavazadel – musí se vypořádat se svými vzpomínkami, láskami, zklamáním, radostmi i strastmi. Zřízenec drah je zvláštní patron. Neustále je sleduje. A pod jeho uniformou se možná rýsuje něco víc… křídla?

Petr Mikeska a Jarmila Vlčková si hrají nejen s rekvizitami, ale i s celým příběhem – a tím i s diváky. V komorním prostoru je mají na dosah ruky, vtahují je do své hry, nutí je přemýšlet, cítit, prožívat. Vyvolávají vzpomínky. Na povrch vyplouvají dávno zapomenuté emoce – možná již vypořádané, možná stále otevřené rány. Najednou se divadelní prostor stává laboratoří života, kde se míchají ingredience jako emoce, prožitky a vzpomínky.
Komorní projekt NA POSLEDNÍ KOLEJI s andělem není o konci – je o pokračování. O cestě, která nekončí s posledním zatměním světel, ale pokračuje v každém z nás. Jízda vlakem jménem život nekončí, dokud v nás žije.
Za tuto mimořádnou inscenaci patří obrovský dík Jarmile Vlčkové, Petru Mikeskovi a Lindě Winterové, která se svou andělskou přítomností – snad jen náznakem, ale o to silněji – provází diváky celou cestou. Na poslední koleji nejen s andělem…

Na poslední koleji
Inscenační text a režie Petr Mikeska; výprava Agnieszka Pátá Oldak; pohybová spolupráce Svatava Hanzl Milková a výroba scény Zbyněk Simčišin a Teodor Simčišin.
Osoby a obsazení: ONA (Jarmila Vlčková); ON (Petr Mikeska); ZŘÍZENEC DRAH (Linda Winterová).
Psáno z reprízy 29. ledna 2025, Divadlo Aproppo