zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hamlet - pokorný a dynamizující Matrix

Hamlet aneb Hádala se duše s tělem (MdB)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

“Stůj! Odpověz! Říkám ti: mluv!” Horacio tak otevírá jednu z nejhranějších tragédií anglického dramatika Williama Shakespeara. Městské divadlo Brno nasadilo tento titul na začátek nové sezóny 2023/24. HAMLET se stal další výzvou pro brněnské inscenátory, v jejichž čele stojí režisér Stanislav Moša. Shakespearova materie nabízí mnoho otázek, na které nelze jednoznačně odpovědět, a to ani po těch více jak čtyři sta letech, kdy daný text vznikl.

Hamletů, princů dánských, už vstoupilo do mého divadelního života hodně. Každý mě svým způsobem oslovil, buď se zatnul hluboko, nebo mě jen minul. A jak to je v případě inscenace HAMLET ANEB HÁDALA SE DUŠE S TĚLEM? Režisér Stanislav Moša předkládá divákům Hamleta vyzrálého, moderního a bezesporu aktuálního. K textu i k hercům přistupuje s velkou pokorou. Jeho režijní nápady, a mezi ně patří Hamlet ztvárněný současně dvěma herci, nejsou prvoplánové, ale mají své odůvodnění a smysl. Velmi zásadně do sebe zapadají, podtrhují interpretaci Shakespeara, ale v žádném případě se nevnucují, nevtírají se ani se nepodbízí. Prostě jsou jasně čitelné, provokující a na místě.
Celá stavba Shakespearova textu je stylově čistá a srozumitelná. Interpretace Stanislava Moši dává všem výstupům, chcete-li obrazům, řád a smysl. Všechny scény (Duch na hradbách, bylinková scéna, vražda Polonia, výstup Herců, šílenství Ofélie, závěrečný souboj Laerta a Hamleta, Hrobník a Yorickova lebka), bez příkras a potosu jasně klíčují Shakespearův záměr. Z dané inscenace máte pocit, že Hamletovi začínáte rozumět hned napoprvé.

Celé pojetí dané inscenace nestojí jen na režisérových nápadech a znovu zdůrazňuji na pokorném a poctivém inscenování, ale o své si říká každá inscenační složka. Ať už je to “prázdná” scéna (autor Christoph Weyers), která podtrhuje slova (Slovo - a to uvádím záměrně, protože celý text Hamleta je skutečně geniálně až brilantně napsaný). K tomu patří dobrý překlad Jiřího Joska. Vraťme se ke scéně, protože její “prázdnota” je zaplněná jednoduchými hranoly se čtvercovou postavou. Tyto mění barvu a nastupuje symbolika a výklad barevného řešení (modrá, bílá, červená, fialová, růžová ad.). Hranoly jsou statické nebo dynamizující. Až máme pocit, že se na jevišti objevuje digitální svět Matrixu, ale hlavně tato světelná a scénografická čistota opět podtrhuje slova (Slovo).
A dostáváme se k hudbě, protože když je “prázdná” scéna, pak diváka musí zaujmout kostýmy, herecké výkony a hudba. A ta od Mirka Vuksanoviče nabízí nejen hudební atmosféru, ale zvukově dokresluje dění na scéně s veškerým možným hudebním tajemstvím, ať už jsou to hudební motivy, nástrojová interpretace ale hlavně stylová pestrost. Těšit se můžete i na rockovou hudbu a jiné styly.

Centrem inscenačního dění vždy zůstává herec. V případě Městského divadla Brno je jasné, že všichni herci na sebe vzájemně slyší, tím je inscenace po stránce sdílení velmi kvalitní. Každý na jevišti, ať je v jakékoliv roli, je výraznou hereckou osobností.
Duch mrtvého krále, Hamletova otce, v podání Petra Halberstadta nabízí ve zkratce nejen výzvu jít za pravdou, ale vyniká důrazným gestem zdvižené ruky - nejen zmíněné “jdi za pravdou”, ale “dej si pozor”. Viktor Skála nabízí Polonia velmi distinguovaného. V oblakové scéně divák vnímá jeho bezpáteřnost. Vedle toho dává najevo starost o své děti, byť v případě syna jsou jeho rady směřované opět k falešné přetvářce. Totéž platí i v případě životních rad vůči Ofelii. Petr Štěpán, Claudius, si mocensky hraje s každým, kdo mu přijde pod ruku. V očích diváka jde za hranici morálky. Velmi expresivně se zmítá ve scéně, kdy přiznává svůj zločin. Snaží se udržet si moc a přes svou sílu má z Hamleta strach, zejména z jeho vlivu na lid, který mu je velmi nakloněn. Gertruda Aleny Antalové je zmítaná vztahem k oběma bratrům. I když na povrch nevyplývá její motiv, proč hned po smrti manžela, následuje jeho bratra, přesto rozeznáme její obavu o syna Hamleta. Nejsilnější je v závěru inscenace, kdy se pro něj obětuje.

Michal Isteník a Martin Mihál coby Hamlet. I přes všechny obavy, že zdvojení hlavní postavy bude falešné, není tomu tak. Každý z nich má jinou hereckou zkušenost, a tím se jejich Hamlet stává přinejmenším zajímavým a působivějším. Dělba jejich replik, výstupů a gest je natolik přirozená a výborně timovaná, že tento režijní trik přijmete s obdivem. Nových rozměrů nabývá Hamletovo setkání s matkou. Ta sklíčená klečí na proscéniu a Hamlet - Michal Isteník a Martin Mihál, ji z obou stran předkládají její činy. A najednou se z dialogu Gertruda a Hamlet (míněno jeden herec) stává dialog výčitek. A svědomí je neúprosné a drtí každého ze všech stran. A to se právě tímto “trialogem” povedlo.
Rovněž je pohybově zdařilý souboj Laertes (Kristián Pekar) versus Hamlet, nejen ve vizuálním pojetí, kdy nejde o třeskutý souboj s meči, ale nervy drásající souboj v náznacích, o to působivější, kdy fungují oba herci (Michal Isteník a Martin Mihál), ať už s mečem nebo slovy.

Být či nebýt - středobod Hamleta inscenace, který je natolik kultovní a vžitý, kdy každý v hledišti ani nedutá, kdy už to bude, ale hlavně jak tento slovní fetiš bude interpretovaný. Bez patosu ve zmíněném dialogu Hamleta (Michal Isteník a Martin Mihál), prostě jen tak si uvažuje Duše a Tělo, a že by se hádali? Možná v nepatetickém sarkasmu, prostě jen tak si povídají o tom, zda být či nebýt. A že je to otázka? Určitě si ji klade nejeden člověk na prahu dospívání, kdy každý “ruce čisté má a na každém záleží, na jakou hru se dá”… Jak zpívá Spirituál Kvintet.
Prostě to tak je a není k tomu třeba rekvizita lebky, ani interpretace nahlas nebo potichu. Jen to tak prolítne hledištěm. Zazněla ta fráze nebo nezazněla? Říkáte si v duchu. Byla tam, přesně vyvážená a právě v tomto objevná. A to už jsme ji slyšeli nejméně tisíckrát.

A jaký je tedy ten Hamlet v Brně? Určitě Mošův, podobně jako ve Smetanově divadle v 80. letech byl ten Macháčkův. Děkuju. A stačí se jen zastavit, odpovídat a promluvit si.


William Shakespeare: Hamlet aneb Hádala se duše s tělem

Režie Stanislav Moša; asistent režie Jan Mazák; překlad Jiří Josek; kostýmy Andrea Kučerová a Adéla Kučerová; dramaturg Jan Šotkovský; scéna Christoph Weyers; hudba Mirko Vuksanovič; odborná spolupráce Daniela Halámková; produkce Zdeněk Helbich; světelný design David Kachlíř; umělecký záznam a střih představení Dalibor Černák; pohybová spolupráce Zuzana Holbeinová; úprava Stanislav Moša.
Osoby a obsazení: Hamlet, princ dánský (Michal Isteník a Martin Mihál); Claudius, král dánský, Hamletův strýc (Petr Štěpán); Duch mrtvého krále, Hamletova otce (Petr Halberstadt); Gertruda, královna, Hamletova matka (Alena Antalová); Polonius, kancléř (Viktor Skála); Laertes, Poloniův syn (Kristian Pekar); Ofelie, Poloniova dcera (Eliška Skálová); Horacio, přítel a důvěrník Hamletův (Daniel Rymeš); Rosencrantz, dvořan, bývalý Hamletův spolužák (Jan Brožek); Guildenstern, dvořan, bývalý Hamletův spolužák (Rastislav Širila); Fortinbras, princ norský (Marco Salvadori); Voltemand (Marek Kolář); Cornelius (Patrik Földeši); Marcellus, člen královské stráže (Jiří Daniel); Barnardo, člen královské stráže (Marek Hurák); Osric, dvorský elegán (Jan Mazák); První herec/Král (Ladislav Kolář); Hrobník (Jiří Ressler); Vesničan (Jakub Uličník) ad.
Psáno z premiéry 9. září 2023.

www.mdb.cz

11.9.2023 20:09:27 Josef Meszáros | rubrika - Recenze

Časopis 39 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Hamlet aneb Hádala se duše s tělem (MdB)

Články v rubrice - Recenze

Činoherní klub - 2:22, strašidelná časová kombinace

V. Šanda, R. Widenková a M. Stehlíková (2:22 - duchařský...)

Činoherní klub Praha vstoupil do nové sezóny s českou premiérou inscenace 2:22 - DUCHAŘSKÝ PŘÍBĚH britského dr ...celý článek



Časopis 39 - sekce

HUDBA

Tereza Mašková s romantickým videoklipem

Tereza Mašková (Foto: Oliver Žilák)

Úspěšná zpěvačka Tereza Mašková s fenomenálním hlasem je z výsledku nadšená: ,,Původně jsem chtěla natočit vid celý článek

další články...