Scéna.cz 

Bavič - sonda do světa špinavých peněz

Divadlo Bez zábradlí uvedlo 5. dubna 2023 inscenaci Joa Penhalla BAVIČ. V české premiéře ho uvedl soubor činohry Národního divadla moravskoslezského Ostrava v roce 2009. Dále se hra dočkala nastudování v Městském divadle Most v roce 2011. Autor Joe Penhall nás zavede na hotelový pokoj, kde čekají Bára a Karel na “estrádního umělce” Richarda. Večer po vystoupení je Richard v ráži. Oba dva návštěvníci jsou bohorovní, pomalu odhalují svůj záměr nabídnout mu své služby finančních poradců a posléze i možnost agenturního zastupování.

Všechno vypadá nevinně. Režisér Tomáš Mašín pracuje citlivě s charaktery jednotlivých postav. Každá má v daném jednání svůj vývoj a hlavně nepředvídatelnost, kam až je člověk schopen zajít. Postupně se text hry odhaluje v plné nahotě - otázky vydírání, sedření člověka zaživa z kůže, když ho dokážete patřičně kompromitovat, když ho udeříte na citlivé místo a tím bezesporu je rodina - manželka a děti.
Nebudu se rozepisovat jaký konkrétní mediální hon na čarodějnice z nedávné doby mi celá hra evokovala. To už nechám na každém divákovi, ale bylo to trefné. Jen účel světí prostředky, mít senzaci za každou cenu. Profit z cizího neštěstí je pozitivní normou. Hovořit o nějakém hyenismu? Ale jděte, to se dnes nenosí - čest a morálka?
Každý z herců si se svou postavou poradil po svém. Richard v podání Karla Zimy je z počátku veselý představitel žánru stand up comedy. Rád si s diváky hraje. Chytá je do svých pastí laciných vtipů. Autor mu vkládá do úst úsměvnou úvahu na téma vtipů ve světě GDPR. Už si nelze utahovat z romů, gayů, bílý, černých, žen blondýnek atd., aby komik neriskoval žalobu… Opravdu trefné zamyšlení nad zvráceností dnešní doby. Nebo jsme byli dříve tolik netolerantní, sobečtí, že nám nevadila citlivost dobře mířených vtipných ran na úkor druhého? Opravdu nevím.
Jeho postava je postupně zatlačená do kouta. Zima výborně osciluje na hraně rezignace, zdravého uvažování, tvrdé obrany až po hluboké rozhořčení a emoční vyprahnutí.

Druhým protihráčem je postava Karla v podání Jana Řezníčka. Tomu autor dal do vínku nevděčnou úlohu. V podstatě je strůjcem všeho zla namířeného proti Richardovi. Jako hybatel dějem vystupuje po maskou bohorovného až lidově řečeného hlupáka, který se zdánlivě v životě moc nevyzná, ale na druhou stranu dokáže ze všeho přímočaře těžit. Dobře mu pomáhá prototyp člověka, který dokáže těžit z každé situace bez ohledu na následky vůči tomu druhému. Ve svém postavení je zákeřný a záludný.

Dana Morávková coby Bára je velmi kreativní. Divákovi nabízí několik poloh - od naivní, přes svůdnou krásku, až po litující a kající ženu. K tomu všemu jí pomáhá nejen přesvědčivý herecký výraz, ale zejména kostýmy a hlavně paruka v první a druhém jednání, včetně výrazných černých brýlí. Morávková se ukazuje jako použitý nástroj Karla, i když si musela být dobře vědoma, jakému zlu slouží. Se škodolibou radostí oznamuje Karlovi, že už Richarda mají. Její hořké vítězství je skutečně obskurní pro slušnou část společnosti. Ta druhá část to může vnímat jako standardní normu jednání. Zajímavé je, že každé neštěstí, újma na zdraví, zneužití apod. je pro nás vždy cizí, pokud přímo nezasáhne nás samotné nebo se netýká někoho blízkého. Čteme si o obětech dopravních nehod, o lidech s rakovinou, obětech válečného konfliktu, ale všichni, o nichž se píše jsou pro nás vzdálení, cizí. Ale POZOR - rakovinu má maminka, auto srazilo naši babičku a tak bych mohl pokračovat. Připomíná mi to kameny paměti - projděte se po některých městech a sledujte dlažbu. Můžete narazit na kostku před domem, kde je uvedené jméno a příjmení, datum narození a datum a místo úmrtí. Ano - oběti 2. světové války, většinou Židé. Najednou si uvědomíme, že tady v tomto domě bydleli. Chodili do školy, do práce, žili si své životy. Byli součástí naší společnosti. A najednou by nám neměli být cizí.

Nasazení inscenace BAVIČ zapadá do nové dramaturgie Divadla Bez zábradlí. Je velkou ctí reflektovat o soukromém divadle, kterému není cizí zodpovědnost. Určitě je velkou odvahou neprofitovat na laciných konverzačních komediích, ale v plné míře plnit funkci zrcadla společnosti s vyváženou zábavou. Bavič - byť samotný titul evokuje možnost právě zmíněné laciné komedie se řadí mezi tituly s hloubkou i zábavou. V tomto ohledu patří nové generaci ve vedení Divadlo Bez zábradlí obrovský dík. Věřím, že i samotnému tvůrčímu týmu se v takovéto atmosféře pracovalo s radostí. Bavič - sonda do světa špinavých peněz určitě mezi diváky obstojí.

Joe Penhall Bavič
Překlad Martin Preiss, režie Tomáš Mašín, hudba Jiří Hájek, kostýmy Valerie Vrbová, scénografie Markéta Fantová.
Osoby a obsazení: Richard (Karel Zima), Bára (Dana Morávková) a Karel (Jan Řezníček).
Premiéra 5. dubna 2023

www.bezzabradli.cz