zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Noc bláznů: Uzdravení šílené doby

Štěpán Princ a Gustav Řezníček (Noc bláznů)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Městské divadlo Zlín uvádí v premiéře inscenaci Louise Nowra NOC BLÁZNŮ. V české premiéře ji poprvé uvedlo Divadlo Petra Bezruče v roce 2008 (r. Jan Mikulášek). V roce 2019 ji nastudoval Šimon Dominik v Národním divadle Brno. Australský dramatik Louis Nowra nabízí velmi barvitý text zejména o překonávání handicapů. Divák má možnost odhalit, jak čelit společenskému škatulkování a cejchování. Přiznejme si, že každý z nás má nějakého běsíka v sobě nebo kolem sebe. A těmto “temnotám” či silám zla je nutné čelit a odolávat.

Zlínská inscenace sama o sobě musela rovněž čelit jednomu velkému “běsíku” covidu-19. První čtená se uskutečnila již v roce 2020, kdy autor inscenace Louise Nowra oslavil životní jubileum - sedmdesátiny. Zlínské publikum mělo možnost se s inscenací seznámit 12. března 2022.
Režisér Zdeněk Dušek si velmi dobře poradil s režií divadla na divadle. Dobře věděl jak na postavu režiséra Lewise (Štěpán Princ), ale i na jednotlivé pacienty různorodých handicapů a diagnóz. Stranou nezůstali ani vedlejší postavy jako Justin, ošetřovatel (Jan Leflík), Nick, kamarád Lewise, aktivista (Marek Příkazký) a Lucy, přítelkyně Lewise, aktivistka (Marie Vojtěchová).

Scéna Milana Popelky nabízí zaplněný bývalý divadelní prostor, kde můžete narazit na nepojízdné odložené kolo, umělohmotné přepravky od zeleniny a další veteš, včetně věčně poruchových pojistek. Jakoby chronické nemoci postihovali i věci neživé? Autorka kostýmů Silva Zimula Hanáková měla dvojí úkol: civilní kostýmy občanů, pacientů až po stylizované kostýmy postav opery COSÌ FAN TUTTE. Kdy využila okolností, že vše vzniká v dílně psychiatrické léčebny. Lidové kroje vietnamského zemědělce stylizovala do novinových kreací, včetně barokních paruk z ruliček toaletního papíru, nápaditě nafouknutých gumových černých rukavic. Autor hudby Daniel Fikejz nabízí podprahovou hudbu australského domorodého nástroje didgeridoo. Ten kombinuje s bigbeatem šedesátých let.

Štěpán Princ coby Lewis si náležitě vychutnává postoj režiséra, je to pro herce jistě jiný břeh. Najednou musí pracovat s motivací, podávat organizační pokyny, tmelit a povzbuzovat nesourodou skupinu neherců a nezpěváků. Nabízí velkou dávku nesmělesti, zprvu spíš pozorovatele, objevitele. Postupně se prokazuje jako tichá voda, která nejen že břehy mele, ale dodává přiměřenou životodárnou sílu. Překonává různé krize v období sucha, dokáže mobilizovat rostliny k oživení růstu, dodává základní život všem živočichům. Princ kombinuje všechny niance od hluboké empatie, poznání sebe sama, odhalení skutečných motivů své přítelkyně Lucy a kamaráda Nicka. Dokáže nejen řídit celé nastudování opery, ale i zaskočit za herce.
Nick v podání Marka Příkazkého představuje jeho další hereckou polohu. Na malé ploše dokáže Lewise mobilizovat. Jeho vulgární a přímé pokyny pacientům - nehercům jsou na místě. Úžasný je jeho hippie outfit, včetně indiánské paruky opásané šátkem. Barvy jeho blůzy žánrově zapadají do dané doby. Jeho aktivní boj proti válce, za volnou lásku je plný energie a sebe přesvědčení. V závěru se ukazuje, že každý jednotlivec potřebuje pevné ukotvení a jistoty, ale všeho s mírou a v míru.
Marie Vojtěchová coby Lucy (rovněž jsme ji viděli v HAROLDOVI A MAUDE v trojroli dívek), je velmi nadaná pro gradaci postavy na malé ploše. Dokáže přesně vystihnout expozici včetně závěru zadané postavy. V případě Lucy je sice oddaná přítelkyně Lewise, s kterým hlavně “spí”, přesto si užívá s Nickem, toho mám “na sex”. To jsou přesně roviny dnešních mladých lidí. Sex je užitečný pro objevování, experimentování, ale přeci jen ke stálému ukotvenému životu je potřeba důvěra, odpovědnost, ale hlavně zdraví. A tu ve výsledku Lewis ani Lucy k sobě necítí a hlavně nenacházejí.
Ošetřovatel Jana Leflíka dokáže přesně udeřit v pravou chvíli. Pochválí a uzná úspěch Lewise v práci se svěřenými pacienty. Neopomene odhalit zvláštní povahu Roye.
Pojďme k jednotlivým pacientům. Právě Roy (Gustav Řezníček) je hlavním hybatelem celé inscenace. Jeho životním snem je nastudovat a vystupovat v opeře, proto Mozart. Z hlediska diagnózy lze u něho odhadnout frustraci z druhých a snahu neustále si stěžovat, tedy být kverulantem. Z tohoto důvodu není oblíbený ani u pacientů zúčastněných na projektu divadla, ani u osazenstva z jednotlivých pavilonů. Má ovšem lví zásluhu na iniciaci daného projektu, včetně prosazení daného titulu. Vedle toho se jeví jako velmi empatický, zejména vůči Henrymu (Zdeněk Lambor). Otázkou, zda jeho motivem je obyčejná lidská snaha pomoci, nebo jen z vypočítavosti. Gustava Řezníček nabízí velmi plastickou figuru, od snahy motivovat druhé, přes kolísavost ve své sebedůvěře, až po nadšení zejména z toho správného vedení Nickem.
Doug, pyroman, Pavel Vacek mu dodává drive, jeho gestika, zejména sexuální narážky včetně pohybů rukou v daných místech. Představuje psychologickou patologii způsobenou nadbytečnou zátěží ze strany své matky. Rovněž je v něm neutuchající rozeštvávač druhých. Nakonec je díky své neuhasínající éterečnisti (ADHD až psychomotorický neklid) vyřazený z projektu.
Henry Zdeňka Lambora je silný, mlčící a tím pádem pro roli náročný pacient. Jeho mutismus je nakonec prolomený. V nejkritičtější chvíli uvedení v daném výstupu, zaskočí Lewis a říká jeho repliky za něj. Nakonec Henry najde své místo.

Pacienty uzavírá Zac Radovana Krále, pacient na tlumících lécích. Opět je nutné ocenit jeho pohybové kreace v rauši, obracení očí v sloup, a další. Jako aktivní hudebník neustále prosazuje do předehry rockové (až metalické podání) Wagnera místo Mozarta. V závěru má takovou trému, že se práškama nadopuje natolik, že není schopen předehru zahrát, ani spustit gramofon.
Pacientky - Cherry (Kateřina Liďáková), Julie (Lucie Rybníkářová) a Ruth (Tamara Kotrbová). Všechny tři dotvářejí kaleidoskop různých psychických patologií. Kateřina Liďáková coby Cherry, vystřídala několik institucí, představuje určitou ranařku. Bláznivě zamilovanou do Lewise, patřičně žárlící. Najevo dává přehnanou starost a péči o Lewise. Zejména mu neustále nosí svačinky v podobě sendviče. Lucie Rybníkářová představuje Julii, závislou na drogách, jako křehkou nevyrovnanou bytost, je jasné, že drogy s osobností člověka udělají své. Nakonec je vděčná Lewisovi, že ji podržel a nastartoval v dobrém směru, tedy do života bez drog. Z blázince je nakonec propuštěná, a zbytek se dozvíte při představení… Tamara Kotrbová je z dané trojice schizofrenička, exaktní vědkyně, která musí mít vše přesně určené a stanovené. Např. směr chůze a počet kroků, pohybuje se mezi reálným děním a divadelní hrou na jako (např. scéna s kávou). Opět vytváří věrohodnou postavu plnou energie a pro herečku jistě náročnou.

Noc bláznů je sice inscenace s dlouhou expozicí, ale to je dané autorem a inscenaci vůbec neškodí, s tím se musí divák smířit. Nakonec se dočká očisty a povstání Fénixe z popela v podobě uvedení zmíněné Mozartovy opery. Zlínští herci dokáží předat z jeviště nejen šílenství, ale obrovský drive energie, zejména v šílené době. Doufejme, že všechno povede k uzdravení…
“ Ve společnosti šílenců jsou blázni ti zdraví,” Phillip K. Dick, americký spisovatel.

www.divadlozlin.cz

14.3.2022 18:03:37 Josef Meszáros | rubrika - Recenze