zvláštní poděkování
Volný.cz

Zamilovaný Shakespeare na Palmovce

K. Trnková a T. Dianiška  (Zamilovaný Shakespeare)

autor: Martin Špelda  

zvětšit obrázek

Inteligentní romantická komedie, která má i něco navíc, to je pro divadlo poklad. A právě takovým kouskem je Zamilovaný Shakespeare. Nejnověji jej uvedlo Divadlo Pod Palmovkou.
I když u zrodu původní filmové verze Zamilovaného Shakespeara (Shakespeare in Love) stál Marc Norman, až Tom Stoppard, najatý producentem, aby původní scénář „upravil“, kdo dodal smyšlenému příběhu lásky mezi Williamem Shakespearem a Violou de Lesseps ty správné grády - a to nejrůznějšími odkazy, které se dotýkají nejen historických skutečností (pro potřeby textu poněkud upravených), ale i doplňující tematické linky, která výrazně akcentuje téma tvorby, umělecké inspirace, a historických proměn v oblasti divadla. Ostatně, diváci mají rádi pohádky pro dospělé. A právě takovou je Zamilovaný Shakespeare. A tak není divu, že po fenomenálním úspěchu filmu, který získal v roce 1998 sedm Oscarů, došlo i na scénickou verzi.

O adaptaci se postaral Lee Hall, a inscenace spatřila světlo světa v londýnském Divadla Noela Cowarda v roce 2014, v režii Declana Donnellana a scénografii Nicka Ormeroda. Úspěch byl fenomenální (Z mého pohledu scénická verze byla lepší než film, i tím, že výborně ztvárnila téma prolínání reálného a divadelního světa). Od té doby se adaptace objevila na nejrůznějších scénách celého světa, a také v českém divadelním prostředí se strhl boj o práva. Hru přeložila Jitka Sloupová a vítězství vybojovalo Městské divadlo Brno, kde titul uvedli na sklonku roku 2016, a v 2017 následovaly další inscenace v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a v pražském Divadle pod Palmovkou. A následovat budou další…

Nejnovější je inscenace v Divadle Pod Palmovkou, odehrávající se na scéně Jana Duška a v režii Michaela Langa. Dá se říci, že nasadit do repertoáru Zamilovaného Shakespeara je sázka na jistotu, nicméně, vždycky je důležité, má-li soubor vhodné představitele ústřední dvojice. V tomto případě je třeba říci, že na Palmovce je mají. Výrazně vyčouhlá postava Tomáše Dianišky, který dokáže být romantickým hrdinou, ale zároveň i komickým klaunem, nešikou, naivním snílkem, či drzým dobrodruhem, působí v situacích přirozeně. Věříme mu všechny ty úlety, tvůrčí muka, i nezodpovědnost, s níž odpinkává od sebe všechny průšvihy, a ono to vždycky nějak vyjde. Nová posila ženského souboru Kamila Trnková dokáže být žensky půvabná, nejen díky přirozeně rezavým vlasům, které okamžitě přitáhnou pozornost, ale i zdárnému balancování na hraně vznešenosti a šarmu, dětsky rozmarné neposednosti, i přirozenému klackovitému půvabu v roli herce Thomase Kenta. Je třeba říci, že chvílemi show doslova ukradne Radek Valenta v roli Neda Alleyna, jehož scény nacvičování choreografie se souborem či monolog, v němž z jeho úst doslova zurčí nejrůznější úryvky ze Shakesperových her všeho druhu, patří k nejvíce zapamatovatelným okamžikům představení. A mohli bychom jmenovat další – ať už je to rozšafná chůva Zuzany Slavíkové, podnikatel Philip Henslowe Ivana Jiříka, který nikdy nepřestane věřit v divadelní zázrak, Christopher Marlowe Jana Teplého, hravý a dravý rádce a inspirátor Shakespearův, či ironická královna Alžběta Hany Seidlové. Vůbec se zdá, že v této inscenaci všechno funguje, jak má. Scénu, kterou je třeba rychle proměňovat až filmovým tempem, vyřešila scénografie Jana Duška zarámováním do náznaku alžbětinského prostoru, se stěnami, z nichž je možno otevřením dvířek vytvořit iluzi hospody, a pojízdnou postelí s „nebesy“ s milostnými scénami cudně zahalenými průsvitným závěsem. Pro rychlé filmové střihy střídání předního a zadního pohledu na jeviště a zákulisí, je tu otočná opona. Vybude i prostor pro snové scény, kdy se motiv Willa plujícího po Temži na loďce s mladým Kentem -Violou, vrací na konci, kdy vidíme siluetu Violy v bílém, na loďce odplouvající do mlhy na horizontu.

Režie Michaela Langa se nesnaží být provokativní, či příliš experimentální – ctí žánr romantické komedie, ale dovolí si i určitou nadsázku, takže příběh nesklouzává k sentimentu a kýči, a nepodbízí se. Akcentuje i prolínání reálného a fantazijního světa, kdy se skutečnost a divadlo hravě doplňují a občas se prolnou, jak už to ostatně v životě umělců bývá přirozené. Vznikla tak inscenace, která přitáhne pozornost publika různých generací, a na repertoáru se bezpochyby udrží dlouho.

www.podpalmovkou.cz

4.12.2017 18:12:33 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 51 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Mlynářova opička (Národní divadlo)

Články v rubrice - Recenze

Mladý Marx z Bridge Theatre

Rory Kinnear (Karl Marx), foto: Manuel Harlan

Poslední letošní přenos NT Live (diváci mohli sledovat mj. v pražském kině Aero) přinesl dvě překvapení, a náz ...celý článek



Časopis 51 - sekce

HUDBA

Imodium má nový klip

Imodium v klipu Vášeň

Kapela Imodium se v závěru letošního roku rozhodně ani trochu nefláká. Po zářijovém vydání kritikou i fanoušky celý článek

další články...

LITERATURA/ UMĚNÍ

Hotel Anny Sacherové

Hotel Anny Sacherové

Hotel Anny Sacherové
Příběh nezávislé a silné ženy, která v dobách konzervativní rakousko-uherské monarchie celý článek

další články...