zvláštní poděkování
Volný.cz

Krás(k)a na scéně MD Mladá Boleslav

Daniel Bambas  (Krás(k)a na scéně)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Tématem této sezóny je v Městském divadle Mladá Boleslav nejen William Shakespeare, ale také divadlo jako takové v různých podobách a variacích. S touto kombinací se dá prakticky do nekonečna úspěšně pohrávat.
V případě nejnovější premiéry hry KRÁSK(K)A NA SCÉNÉ mladoboleslavští prezentují příběh z období, následující chronologicky po slavné alžbětinské době a doslova jeho znovuzrození po naprostému zákazu divadla puritány. Přichází nová doba spojená s milovníkem divadla králem Karlem II. Řečeno učeně, změna společenského paradigmatu, pohled na divadlo nevyjímaje. Znamená to, že vše, co fungovalo dříve, už je pasé, a nastávají nové pořádky.

Americký dramatik Jeffrey Hatcher si situaci týkající se proměn divadla (do té doby hráli ženy na scéně výhradně muži) propojil s osobní situací jedné z reálných hvězd té doby, hercem Edwardem Kynastonem, který ve skutečnosti dobře hrál nejen ženské, ale i mužské postavy, a se svou identitou podle svědectví neměl problémy. Z mužské do ženské role a zpět se dokázal proměňovat plynule, a této své ambivalence zároveň využívat ke svému prospěchu. V tomto případě je ovšem vypíchnuta zlomové situace, tematicky spojená s genderovou nevyjasněností a životním tápáním člověka, stojícího na vrcholu a zároveň na okraji.
Petr Mikeska jako režisér do hlavní role přizval Daniela Bambase z Divadla Na Vinohradech. A byl to dobrý tah pro obě strany. Bambas v Boleslavi získal roli, o které se mu v mnohaletém vinohradském angažmá mohlo jen zdát. Své zdejší hostování zjevně bere velmi odpovědně a nepopiratelně se stává hvězdou inscenace. Už při vstupu do sálu diváci mohou sledovat přípravu herce v šatně na představení, jeho postupnou proměnu v ženskou hrdinku. Autorem variabilní scény, která lehce upomíná na pozůstatky alžbětinského prostoru, jejíž součástí je symbol herecké šatny s ústředním bodem - rámem zrcadla, v němž se hrdina s narcistní pýchou a někdy naopak pochybnostmi shlíží, je Michal Syrový. Ve středu scény je variabilní platforma, která se může stát scénickým artefaktem pro hru, piedestalem, na němž promenují nejrůznější postavy, od Krále po abonentky herectví, ale také neřestným ložem pro hercovy hrátky se šlechtickým milencem. O stylizované dobové kostýmy, v některých případech se silně groteskním akcentem, se postarala
Agnieszka Pátá-Oldak.

Pozornost je v příběhu soustředěna ve velké míře na ústředního hrdinu a jeho proměny, resp. na jeho transformaci do nové doby a uvědomělé přijetí své mužské role. Bambas (ve spolupráci s choreografií – spolupráce Svatava Milková a Petr Nůsek) velmi pečlivě vypracovává celou škálu výrazně stylizovaných gest, podle dobových konvencí, které dnes mohou působit poněkud směšně. V kontrastu pak ukazuje herce jako režiséra, který svou následovnici, první skutečnou herečku Margaret Hughesovou v interpretaci
Hany Marie Marouškové, vede od nešikovného napodobení stylizace ženství k osvobozenému realistickému projevu, které dává opodstatnění této herecké reformě. Stranou psychologie postavy Kynastona zaujme především obraz vizuální proměny herce, který se vyrovnává se ztrátou své ženské role, afektovanou zjemnělostí pohybů a gest, a před očima diváků se z něj stává dobře vyvinutý svalnatý mladík. Tento okamžik patří k divadelním kouzlům, která si zaslouží uznání.
Vedle zkušeného Daniela Bambase na sebe upozornila mladá absolventka Konzervatoře Malvína Pachlová v roli garderobiérky Marie, oddané hercovy obdivovatelky. Její neokázalý, zvnitřnělý projev, zaujme, má příjemný sexy hlas i přirozenou pohybovou kulturu. Osvědčený tým zdejších herců je v tomto případě – alespoň pro mě – poněkud handicapován zvolenou koncepcí, s kterou jsem se nedokázala ztotožnit. Zatímco postava Edwarda Kynastona je hrána se vší seriozností, ostatní figury jsou tlačeny do výrazně stylizované, groteskní podoby, ať už je to Ivo Theimer jako nafoukaný šlechtic Charles Sedley, Martin Hrubý jako král Karel II. a hlavně Alena Bazalová jako Nell Gwynnová. Bazalová, mladoboleslavská nejoblíbenější herečka roku vytváří v holce z lidu, která se stala královou milenkou a díky své bezprostřednosti jednou z oblíbených hereček své doby (pozn.v Anglii se nyní úspěšně hraje romantická komedie, které Nell Gwynnovou v podstatě oslavuje), silně groteskní, až šaškovskou postavu, která chvílemi hlavnímu hrdinovi „ukradne show“.
Diváci se prostě chtějí zasmát, a zde mají příležitost, i když tento typ exhibice vypadá trochu jako z jiné show. U Hany Marouškové v roli Margaret Hughesové je patrné, že si na počátku s rolí nemasné neslané herečky příliš neví rady, a teprve finále, které dovolí rozvinout přirozenost, ji rehabilituje. Inscenace, navzdory některým výtkám, má určitě šanci zaujmout místní publikum, protože lidé mají kostýmní komedie rádi. A je-li tu navíc zajímavý herec odjinud, který přináší přece jen trochu jiné herectví, o to víc představení přitáhne pozornost.

www.mdmb.cz

6.3.2017 17:03:06 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 17 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Viki kráčí za štěstím  (MdB)

Články v rubrice - Recenze

Nejnovější londýnské premiéry - jaro 2017

Divadlo The Old Vic

Můj tradiční jarní divadelní výlet do Londýna se tentokrát odehrál na konci března. Krátce po atentátu nedalek ...celý článek



Časopis 17 - sekce

HUDBA

Hudební tipy 18. týden

Olympic 50 let

Malina – Liška – Nejtek
Pestré setkání žánrů country-folk-jazzu vám přináší instrumentální trio celý článek

další články...

LITERATURA/ UMĚNÍ

Dokument Děti úplňku

Děti úplňku

Děti úplňku
Probouzí se v nich síly, které neumíme ovládat. Nikdo neví, co vlastně prožívají, ani proč na n celý článek

další články...