Scéna.cz 

Odvolání v Řeznické – smířlivě a přátelsky

Divadlo v Řeznické uvádí v české premiéře od konce listopadu hru Billa C. Davise Odvolání. Hlavní postavy inscenace, která se odehrává v prostředí zákristie, tedy faráře a jáhena ztvárnili Miroslav Táborský a Filip Cíl. Táborský ovšem přijal i další díl odpovědnosti, postaral se o režii a výpravu. Nutno dodat, že všechno zvládl více než uspokojivě. I když se text hry zabývá zejména teologií, a Otec Tim Farley představení otevírá diskusi nad dvěma dogmaty: neposkvrněné početí Panny Marie a nanebevzetí Panny Marie, dialog mezi protagonisty, protřelým farářem, zakořeněným ve společenském klišé, a mladým nezkušeným seminaristou, později jáhnem, který burcuje za dogmatickou víru, zasahuje zejména společenskou i osobní odvahu bez ohledu na teologické základy každého z nás, věřícího i bezvěrce. V tomto poslání spočívá největší síla inscenace.

Zkušený Miroslav Táborský výborně nahrává služebně mladšímu kolegovi Filipu Cílovi. Oba bravurně zvládají psychologický vývoj svých postav. Každý z nich má svou osobní odvahu, byť s jinak silnou akcelerací. Ve výsledku navzájem ovlivňují své chování i jednání. Oba se dokážou oprostit od osobních křivd, pochopit jeden druhého, ale zejména podepřít jeden druhého v okamžicích, kdy vzájemně odhalí slabiny a úzkosti toho druhého. Pro diváka je přímo dobrodružství sledovat v komorním prostoru detailní mimiku obou protagonistů, kteří jsou takřka na dosah. Dalším zajímavým aspektem je účinek kostýmu. Mark Dolson přibíhá ve sportovním oblečení, botasky, tepláky… a následně předstupuje při svém prvém kázání v předepsaném jáhenském oděvu (zejména štolu má umístěnou šikmo přes levé rameno na rochetě – pozn. red.). Při změně kostýmu hned vnímáme Marka v úplně jiném světle. Náhle vzpění a začne morálně tepat do shromážděných věřících, a jako by před námi stál onen ranní běžec. Snílek a pošetilec se postupně přetavuje v rozumnou a zralou osobnost. Hlavně smířlivou a přátelskou vůči všem v okolí. A tak se nám před očima symbolický katolický seminář, coby představitel instituce, může přetavit v jakoukoli instituci. Každý z nás má v sobě kus snílka, někdy měl i rebela. A diváka napadají otázky: Nakolik je důležité uznávat autority? Nakolik se mají autority přizpůsobovat většině? Neslyšíte tyto otázky poprvé? Žák a učitel, škola. Dítě a rodič, rodina. Zaměstnanec a nadřízený, firma… Buďme osobně stateční, braňme svá práva, ale dbejme i o to, ať se nevytratí vědomí povinnosti, vystupujme smířlivě a přátelsky.