Scéna.cz 

A co ten letošní Jiráskův Hronov?

Přehlídka Jiráskův Hronov mi už patnáctým rokem osvěžuje letní čas. Na Jiráskově Hronově lze během týdne načerpat skutečně téměř smrtící dávku amatérského divadla všech žánrů. Na JH je možno se dozvědět mnoho různých hlášek, potkat spoustu lidí, kteří se zde jeví úplně jinak, než je patrně znají v jejich celoročních povoláních. Na JH lze od rána do noci žít divadlem, protože se na něj kouká, diskutuje se o něm, píše se o něm, trénují se jeho nejrůznější disciplíny. I na letošním Hronově byly k vidění věci milé, křehké, poetické, drsné, kontroverzní, uspávající i burcující.

Moje největší divadelní zážitky:

Ad Hoc – S ÚSMĚVEM NEPILOTA, soubor, který loni okouzlil svou operou Rozmrazovač, tentokrát přišel s žánrem kabaretu. Zjevně inspirován dvojici Vodňanský-Skoumal, ale bylo tam i hodně Cimrmana, hraní si se slovy, s muzikou, s charaktery, i s diváky. Prostě hraní si v nejrůznějších formách a podobách. Bavilo to, a bylo to přitom chytré a zábavné.

V.A.D. Kladno – UPOKOJENKYNĚ. Černá komedie o čekání na smrt. Na první pohled poněkud morbidní téma z domova seniorů. Kdo ale zažil situace, kdy při návštěvě dlouhodobě nemocných příbuzných jste vystaveni nejrůznějším bizarním až absurdním situacím, jako by vplul do důvěrně známých vod. Výborná původní hra Kazimíra Lupince (Jana Červeného), které by slušelo i profesionální jeviště (ale nevím, jestli by to nezkazili).

OLD Stars Praha – VYSKOČIT Z KŮŽE. Málokdy vídané téma pro teenagery, které je zároveň vážné až k pláči, a současně podané s puberťáckým humorem. Výkony přesvědčivé (prý se nemá říkat autentické).

TS Light Praha – JOLA. Dokumentární taneční divadlo, se silným autentickým příběhem kluka Odzera (kterého vidíme v hlavní roli) z vesnice Kagyak v Himalájích, jeho dětství, ale také o jeho sbližování s českým prostředím. Pokud se zpochybňovalo, zda děti patří na jeviště, tak tady v tomto případě jsou nezaměnitelné.

Geld und Money Plzeň – KACHNIČKY OŠIDORI, drobnička o tom, jak si Plzeňáci představují japonský punk (minimalisticky pojatý, a zahraný příběh o lovci a posvátných kachnách), a navazující performance, jak si dokážou poradit s termínem vécezdrojové financování amatérských souborů .

Šafrán Plzeň – BÍLOBÍLÝ SVĚT , poetický křehký příběh jednoho dne obyčejného kluka, který potkává obyčejné, ale zároveň kouzelné věci, na motivy textů slovenského autora Daniela Heviera. Chytlavé autorské písničky, a nejrůznější podoby loutek, včetně vtipného nápadu bílé kresby na černém podkladě a černé kresby na bílém.

Národopisný soubor Kohoutek Chrudim – MILEJ PANE, UMŘEL SOUSED. Divoká karta festivalu, skvělé kontaktní představení, o třech částech pojednávající slovem, zpěvem a tancem dětství- smrt-sex zcela nevídaným způsobem. Pobavilo, potěšilo, ale i poučilo o tom, jací že my Češi vlastně jsme. A zcela jedinečný aktivní zážitek pro všechny, nečekaný, ale většinou hlediště přijatý nápad, zazpívat si lidovky s harmonikou v době, kdy se soubor převlékal. Žádné dirigování, žádné vemlouvání, prostě jen vyzvání – kdybyste si chtěli zazpívat. Chtěli…