Scéna.cz 

Štěpán Princ: Památník Tomáše Bati je opravdu magický prostor…

Herce a muzikanta Štěpána Prince můžeme vidět na začátku sezony 2023/24 v sérii repríz v autorské inscenaci Doda Gombára BAŤA III, kde zejména hraje na kytaru. Právě hudba je další jeho dominantou. Navenek vystupuje a vypadá jako nesmělý, ale jakmile se ponoří do hudební interpretace, málokterá z děvčat odolá jeho průbojnosti.
Dále ho budeme moci od 23. září 2023 vidět v inscenaci ŠPÍNA. Z minulých sezón ztvárňuje roli Carlose v inscenaci ŽENY NA POKRAJI NERVOVÉHO ZHROUCENÍ, užívá si roli Ethana Girarda v muzikálu DONAHA! či roli Tvorogova v MUŽI POD POSTELÍ.
Dále jsme jej mohli vidět v inscenacích ALBION (role Gabriel), ŠAKALÍ LÉTA (role Kšanda), SPOLEČENSTVO VLASTNÍKŮ (role pan Bernášek), NOC BLÁZNŮ (role Lewis) a PÝCHA A PŘEDSUDEK (role Poručík Wickham) či v POHÁDCE O PALEČKOVI.
Při našem setkání jsme probrali nejen jeho cestu k divadlu, ale zejména studie a pobyt v zahraničí. Dotkli jsme se otázek kolem angažmá. Zajímalo nás, jak tvoří postavu. Nezapomněli jsme ani na jeho muzicírování…

Máme po divadelních prázdninách. Prozradíte, jak odpočíváte? Máte za sebou pobyt u moře nebo v horách?

Letošní prázdniny jsem měl nabité, z kraje července jsem jel na hudební festival v německém Rudolstadtu. Po návratu jsme letěli s přítelkyní do Řecka a projeli společně poloostrov Peloponés a před pár dny jsem se vrátil z Francie, kde jsem pracoval jako dobrovolník na festivalu Cabaret Vert. Prázdniny jsem si užil naplno.

Od 29. srpna 2023 Vás čeká několik repríz inscenace BAŤA III. Jak se cítíte v netypickém prostoru?

Za všechny své kolegy asi mohu říct, že hrát v tomto prostoru je výzva. Dlouho jsme řešili akustiku proskleného památníku, která je nemilosrdná. Velice důležitá je přesnost, každá chyba je totiž výrazná. Nicméně je to příjemná změna oproti velkému sálu našeho divadla.

V této inscenaci se převážně podílíte na hudební atmosféře… Nemrzí Vás, že nemáte žádný dialog nebo monolog?

Mám tam menší monolog a pár dialogů a musím říct, že z nich mám paradoxně větší trému, než z větších rolí na velkém jevišti. Inscenaci BAŤA III mám ale rád a je mi ctí, že se mohu podílet na této trilogii. Památník Tomáše Bati je opravdu magický prostor.

Pojďme k Vašim začátkům. Vystudoval jste gymnázium v Kutné Hoře. Jak jste dospěl od všeobecného vzdělání k herectví?

Přiznám se, že v maturitním ročníku jsem se cítil docela ztracený. Nevěděl jsem na jakou vysokou školu mám podat přihlášku. Odmala mě hodně uchvátila hudba. Zpíval jsem ve sboru tenor. Hrál jsem v kapele. Hudba mě vždycky bavila. Podání přihlášky na JAMU byl spíš hec. Slyšel jsem, že prý to je zážitek k pobavení… (Smích.)

…neříkejte. Takže vás žádné ochotnické hraní ani dramatický kroužek nepotkal?

To zase ne. Jeden rok jsem chodil na dramatický kroužek při LŠU v Kolíně.

Na JAMU jste se ale dostal napoprvé…

Měl jsem štěstí. Ani nevím, jak se to přihodilo. Ze začátku jsem byl docela marný. (Smích).

Můžete vysvětlit. Ztrácel jste se při klauzurách?

Mám dojem, že jsem moc nevěděl o co se přesně jedná. Byl jsem divadlem opravdu nepolíbený. Někteří spolužáci ho před studiem dělali delší dobu. Měli víc zkušeností. Zatímco já jsem se tím vším musel více prokousávat. První ročník byl pro mě obtížný. Zaplaťpánbůh, že jsem měl pedagogy, jaké jsem měl. Vždycky mě nějak hecli a zadařilo se.
Činoherní herectví je hodně citlivý obor. Vychází z nás, z naší duše, takže studenti herectví mohou být docela zranitelní.

Předpokládám, že jste se na JAMU hodně bavili o herectví se svými profesory. Pochyboval jste o své volbě stát se hercem?

Za mě to byla krásná léta. Škola mi mimo jiné nabídla jet na stáž do Salcburku. Byla to skvělá zkušenost. Pochybování patří ke každé roli, i k samotnému studiu. Na škole se naučíte spoustu praktických věcí. Každý by se měl vyrovnat případně s tím, že se za každou cenu nemusí stát hercem nebo herečkou.

Vaše zkušenost v Salcburku. Co jste tam studoval?

Byl jsem tam půl roku. Studoval jsem Shakespeara v němčině - KUPEC BENÁTSKÝ, Lorenzo. Dále jsme hráli divadlo pro děti, což bylo paradoxně náročnější. Na jevišti jsme byli dva a měl jsem nepoměrně více textu než v Kupci Benátském. Navíc ten text byl atypický, protože byl hravý a dětský a skladba vět nebyla pro němčinu standardní. Dětské publikum je ale životabudič, protože jsou bezprostřední a krásně reagují. Mám na to pěkné vzpomínky.

Do jaké míry při tvorbě jednotlivých postav využíváte své životní zkušenosti? Zdali vůbec?

(Dlouhé mlčení.) Vždycky nějak vycházím ze sebe. Danou postavu se pokouším hledat a určitě se snažím objevit nějaké paralely s mnou. Každý herec by měl dát něco ze sebe. To je asi přirozený proces.

Někdo říká, že si do sebe postavy pouští. Jiný zase, že ne. Sundáte kostým, osprchujete se a jste zase civil...

Asi záleží jak moc tragickou postavu herec ztvárňujete. Když je to třeba Hamlet, tak je to pro psychiku určitě náročnější, než když hrajete komickou postavu. Nemám ale pocit, že bych si z jeviště bral nějaké smutky do svého osobního života. Z divadla chci mít radost.

Naposledy jsme se setkali před premiérou inscenace NOC BLÁZNŮ, kde hrajete hlavní roli Lewise… Nyní už je inscenace po derniéře, jak se na ni díváte zpětně?

Lewis má za úkol nacvičit s pacienty blázince nějakou divadelní hru. Je zajímavé skrz tuto postavu nahlédnout do divadelního světa z pohledu režiséra. Jaký je to třeba pocit, když herci zkrátka neposlouchají. A v této hře jsou to navíc “blázni”, nebo spíš lidé, kteří se vymykají běžné společnosti, je to velmi intenzivní.
Lewis musí být velmi opatrný, protože každý z pacientů má nějakou poruchu a ke každému je třeba přistupovat trochu jinak.

Pro režiséry a herce jsou dvě úskalí na jevišti: nahota a vulgarismy. S nahotou většinou nejsou problémy, když má ve hře své místo a opodstatnění.

Nejtěžší je se osmělit. Nahota mě potkala v muzikálu Donaha! Hraju jedno z těch pěti amatérských striptérů. Neodhaluji se tolik divákům, ale v jedné scéně svým kolegům a samozřejmě ve mě bylo poprvé trochu studu, teď už to neřeším. (Smích.)

Děláte si za každou premiérou fajfku?

Je pravda, že už jich mám za sebou docela dost. Letí to letí.

Zmínil jste hudbu…

Hraju na klavír a na kytaru. Do inscenace MOTÝLI JSOU VOLNÍ jsem složil hudbu a momentálně s kolegou Adamem Kořánem skládáme hudbu do připravované inscenace Špína. K hudbě mám obecně blízko. Rád ji poslouchám, objevuji, vzdělávám se v ní a samozřejmě ji i rád hraju.

Jak se s odstupem cítíte v angažmá?

V dnešní době je to určitě výhra. Jistota. Má to ale i své nevýhody. Člověk je tu trochu zapikaný. Nemáte tolik příležitostí mimo divadlo. Přivýdělek je omezenější a těžší. Velkým plusem je, že se můžete vyhrát. Vyjdete ze školy a jste takový polotovar. Pak musí přijít zkušenosti z profesionálního divadla a dozrát. Doporučuji každému začínajícímu herci.

Ovšem koloběh inscenací na oblastním divadle je dost krutý, že?

Máme tady méně repríz než divadla ve velkých městech. Někdy je to smutné, když na inscenaci děláte dva měsíce a najednou je to pryč. Nejtěžší je na tvorbě inscenace ta detektivní práce, jak to udělat, aby to fungovalo. Text se nějak naučíte.

Jak je pro vás důležitá etapa zrání? Usazování?

Je důležitá. Představení se samozřejmě musí hrát, aby uzrálo. Když hrajeme první reprízu třeba po měsíci, pak je to jen oprašovačka a je to jako napoprvé. Snesitelné časové rozestupy mezi reprízami jsou, myslím, důležité. Alespoň ze začátku.

A za chvíli Vás čeká premiéra inscenace ŠPÍNA. Držíme palce.

Je to tak. Přijďte! Bude to určitě podívaná!

www.divadlozlin.cz