Scéna.cz 

* Jak jste se dostal k herectví? Hrál jste v nějakém amatérském souboru? Hana

v mém případě je herectví povoláním, byl jsem k němu povolán neznámými silami uprostřed naprosto neúspěšného studia v prvním ročníku Vysoké školy ekonomické.Bez jakékoli přípravy (nepočítám-li v to recitaci v hodinách českého jazyka na gymnáziu, kterou jsem prováděl za úplatu kvalitní svačinou) jsem se z ničeho nic rozhodl pokusit se dostat na divadelní fakultu. Pohnutky, které mě k tomu vedly, nejsou známy nikomu, nedostal jsem se tam a stal jsem se kulisákem v Divadle na Vinohradech. Když jsem si odkulisařil svůj rok, na fakultu činoherního herectví jsem pronikl. Ale v žádném amatérském souboru jsem předtím nehrál. Je to pro mě historie nepochopitelná, srovnatelná snad leda s vnuknutím Johanky z Arku.

* Prý jste se dostal do kuriózní situace, když jste musel narychlo zaskočit za Báru Polákovou v Kaplanovi. Bára byla ale mimo na více repríz. To jste je odehrál všechny, nebo je zahrála nějaká herečka? Dan

Za Báru jsem hrál pouze jednou, protože onemocněla asi 59 minut před začátkem představení, kdy se to už nedalo řešit jinak. Nicméně jsem diváky včas upozornil, že moje krása je s její nesrovnatelná, přesto nikdo budovu neopustil. Další reprízy už zaskočila Lucie Pernetová, jednou pak Henrietta Hornáčková a předpokládám, že já v této roli již nevystoupím.

* Na CD s písněmi z her Divadla v Dlouhé zpíváte song, který se nakonec nedostal do inscenace Mámení mysli. Je to výborná skladba. Proč nakonec vypadla? Je škoda, že ji neměli návštěvníci divadla možnost slyšet naživo...

Domnívám se, že píseň psaná na objednávku pro inscenaci nakonec dosáhla takových rozměrů, že kdyby byla v inscenaci skutečně použita, nejednalo by se zřejmě už o inscenaci s písní, ale o píseň s inscenací. Nebylo to cílem, Ewana MacLarena, a proto jsme po vzájemné gentlemanské dohodě dali přednost inscenaci. Nicméně píseň Na plnej plyn, což je můj vlastní text na jak se říkalo za komunismu v československém rozhlase "zahraniční melodii", zazněla mnohokrát živě v pořadu Mokré písně z Dlouhé, který se hrál po povodním v roce 2002. Někdy si ji ještě, pokud má naše divadlo nějaké slavné výročí nebo oslavuje některou přední světovou divadelní cenu, zazpíváme.Mimochodem občas je též k slyšení v rádiu, kde ji asi tak jednou ročně pouští její obdivovatel Ondřej Konrád.

* Dobrý večer. Vrátí se nám někdy zpět Lazebník sevillský? Eventuálně jestli by nestál za televizní záznam? Viděl jsem ho bohužel jen 7 krát, plus derniéru. A to je sakra málo! Takže buena serra a ať se vše daří. Jakub Vaniš

Jestli se vám někdy vrátí Lazebník sevillský, budete šťastný člověk, mně už se asi nevrátí. Myslím, že kdybych vystoupil opět v této roli, mohl byste být zklamán a toho bych vás rád ušetřil.Záznam těžko můžeme provést, protože ta inscenace už neexistuje, jenom v našich vzpomínkách, jediné, co bysme mohli zaznamenat, by byla minuta ticha, za naši oblíbenou inscenaci. Těší mě, že byste patřil k těm, kteří by ji drželi s námi.

* Dobrý podvečer, zajímalo by mě, zda pojetí Vaší role ředitele v Oněgin byl Rusák je prací režiséra, nebo je to Vaše vlastní improvizace? Kde se bere inspirace k takovému pojetí role? Tak či tak, Váš výkon v tomto kusu je opravdu nepřekonatelný! :) Přeji pohodové prožití nadcházejících svátků a plno krásných rolí v roce příštím, Lenka P.

Pokud si vzpomínám, je to zřejmě moje pojetí, protože ve scénáři mám ve scéně svých narozenin pouze jednu asi tříslovou větu. Moji domněnku potvrzuji i má vzpomínka na vytřeštěný výraz v očích režiséra Jana Borny, když mou kreaci poprvé zahlédl. Kde se bere inspirace, to nevím, prostě se nastartuju a někam to nechám jet. Nicméně mám určitý inspirační vzor, o kterém mi vyprávěla kolegyně Ilona Svobodová. Byl to ředitel filmového studia Koliba, kde se v dobách Československa točilo hodně filmů. Tento muž každý večer pořádal mohutné večírky, kde vyžadoval přítomnost umělců, kteří v té době na Kolibě točili, a sežral se prý podobným způsobem, jaký předvádím já. Sám jsem překvapen, že tato hodně "košatá" kreace připadá divákům vlastně reálná, až realistická a mnoho z nich mi říká "přesně takového člověk jsem znal". Já sám jsem ho asi neznal, ale když je někdo herec, tak tam někde uvnitř zná úplně všechny. Skromnost nade vše.

* Co chystáte s Veselými skoky? Tomáš

S Veselými skoky jsme začli zkoušet inscenaci Vejce a já s Táňou Medveckou jako hostem. Táňa měla hrát Já a Skoky měly hrát vejce. Pak si ale Táňa v rámci taneční akce ČT Stardance poničila koleno, takže dotančila. Změnili jsme tedy titul a začal jsem zkoušet "skokanskou" verzi světoznámého muzikálu Chorus line, na kterou si v naší republice ještě nikdo jiný netroufl. My ji budeme zkoušet v našich skromných okresních skokanských podmínkách pod názvem Chabrus line. Pokud se to podaří, byla by premiéra asi za dva roky. Chabrus line uvádíme i z důvodu šetření, protože tématem je konkurs, na který mohou všichni herci dorazit ve svých vlastních trenýrkách a teplácích, a dále se mají různě bandážovat, fixovat si kolena, lokty, krky a v podstatě všechno, co si každou neděli před tréninkem fixují. Proto mohou použít i své vlastní ortopedické pomůcky.

* Baví vás více hraní nebo režie? Dušan

Vyhovuje mi střídání obou věcí, když už mě herectví nebaví, zachrání mě režie, a naopak. Je to něco jako mít dvě manželky, zatímco jedna okorává, druhá se občerstvuje. Z tohoto pohledu bych pokládal mnohoženství za velmi vhodné.

* Kdysi jste hrál náročnou roli Mr. Jaye v Goldbergovských variacích. Myslíte, že to byla vaše nejtěžší role, nebo pro vás byla některá ještě náročnější? S čím jste nejvíc při zkoušení a hraní Jaye bojoval? Pavel

Nejvíce jsem bojoval s naprosto nedostatečným vzděláním, protože tato hra je tak komplikovaná, obsahuje tolik narážek na jiná umělecká díla, neustále parafrázuje Bibli a tak dále, že bych musel mít v hlavě encyklopedii, abych to vše pochytal. Hanka Burešová mě sice každý den doškolovala, ale myslím, že mě nedoškolila. Mou útěchou je, že si myslím, že skutečně domyslet všechno, co tato hra obsahuje, nedokáže vůbec nikdo na světě, a všechna její tajemství zná jen Georg Tabori a Bůh. Bylo to jedno z nejdobrodružnějších hraní. Většinou repliky znáte, chápete a už se jen tak opakují a někdy se vám to podaří lépe a někdy hůř. V tomto případě jsem otevřel ústa, začal s první replikou a většinou se stalo to, že ta hra začala znovu vznikat. Repliky dostávaly nové významy. Nechápal jsem, že jsem je neodhalil už dávno, když to bylo tak naprosto jasné. A další replika totéž a totéž. To by ještě šlo, kdyby při další repríze s otevřením pusy nezačaly vznikat na stejném textu opět další a opět správné významy. Je to magická hra a je mi líto, že už ji nehrajeme.

* Dobrý den, Miroslave! Jak náročná je pro vás role trpaslíka Mášrechta v Soudných sestrách? Nebolí Vás z toho kolena? :) Je to jedna z mých nejoblíbenějších rolí v celém DvD. S úctou a pozdravem Jakub S.

S přibývajícími léty a kily se role stává náročnější a těžší. Kolena bolí, ale doufám, že to divák příliš nevidí, spíš jen tuší, že i jeho kolena někdy nahlodá zub času. Jedna z mých nejoblíbenějších rolí je to také, pokud ji zrovna nehraju. Několikrát se mi stalo, že kolena zradila a mám i variantu, kdy Mášrechta hraju vstoje. Dělám to ovšem velmi nerad, protože jednou mi po takové produkci na divadelní stránky jeden divák napsal, že se cítí zklamán a znechucen takovýmto "flákáním" mého zaměstnání.

* Umíte hrát na nějaké nástroje? Kim

Záleží na tom, co si představujete pod slovem umět. S největším úspěchem se pokouším umět hrát na klavír, dále na altsaxofon a ve sklepě mám postavenou bicí soupravu. Při procházce Bubenčí bývají někdy korzující páry odháněny lehce arytmickými údery, které se linou z okénka našeho domu. Když je potřeba, na něco se i naučím. Například na tahací harmoniku, viz Soudné sestry. Za horší oblast bych označil zpěv, speciálně zpěv vícehlasý. Dále nevynikám v a capelovém zpěvu. Jednou jsme jeli v jednom kupé s mými kamarádkami Karolou Štěpánovou a Naďou Vicenovou při dlouhé cestě sovětským vagonem po Sovětském svazu. Pro zkrácení chvíle jsme si navzájem zpívali své oblíbené písně. Když jsme dojeli do Minska, Naďa mě překvapila sdělením, že i v těch nejjednodušších písních jsem již během první sloky asi 80x změnil tóninu. Nicméně cesta byla krásná a rádi na ni vzpomínáme.

* Vrátil jste někdy z jakéhokoliv důvodu roli? Nelitoval jste pak? Milada Pha10

Ještě jsem roli nevrátil a nevím, jestli to někdy udělám. Smutné by bylo, kdybych to jednou udělat chtěl, ale už by nebylo co vracet. Pravda je, že některé role jsem skutečně neměl rád, ale které to byly, to ze mě nedostanete ani kdybyste mě mučili chlebovou polívkou.

* Jakou muziku rád posloucháte? Radek

Nejčastěji poslouchám hip hop, protože jakmile usednu s některou ze svých tří dcer do automobilu, ještě než nastartuji, je mi přeladěno rádio. Pokud jedu sám, tak čím dál raději poslouchám klasiku. Jsem asi také jediný v divadle, kdo má rád country. A pak miluju šansony nebo alespoň písničky, kde text hraje důležitou roli.

* Viděla jsem vaše Šakalky a Kaplana a moc s emi to líbilo. Chystáte něco podobného? Jitka, Pha8

Chystám něco podobného, jenom zatím nevím, co. Ale řekl bych, že je to typický tón pro moji současnou režijní práci. Rád bych uskutečnil projekt s Luďkem Sobotou, na kterém už delší dobu pracujeme. Má to být tragikomický, ale pro Luďka spíše tragický příběh. Partnerem by mu měl být malý, asi tak sedmi, osmiletý chlapec. Luděk by hrál roli typu Forresta Gumpa. Já mám k němu vřelý vztah a i když ho část veřejnosti vnímá jako zprofanovaného komika, já v něm stále vidím génia svého oboru. Je mu 65 a pro mě je něco jako český Pierre Richard. Velice rád spolupracuji s osobnostmi, které pro mne i v dnešních dnech jsou vlastně někde vysoko (např. Lubomír Lipský). Zajímá mě příběh komika jako zástupce nejtěžší herecké disciplíny. Ve věnování v záhlaví hry, kterou se pokouším pro Luďka napsat, stojí: Luďkovi Sobotovi za to, že jsem se mu vždycky smál, a také za to, že je ještě stále naživu, i když ho tolik fascinuje smrt.

* Jak se vám spolupracuje s vaší ženou choreografkou? Ludmila V.

Se ženou se mi spolupracuje dobře a jí se mnou taky. Nebo ať nechodí domů!

* Na scéně a teď i v televizi hrajete politiky. Dal byste s epřemluvit, abyste do politiky vstoupil skutečně? Hela

Ne. Protože by to byla moje smrt. Na to je potřeba nějaký zvláštní typ lidí, který nepodléhá běžné erozi a korozi, nejspíš někdo z kovu a plastu.

* Máte nějakého koníčka? Bára

Nemám. Chtěl bych mít, ale neumím to. Možná v příštím životě.

* Miroslave, které role pro vás byly prozatím těmi nejzásadnějšími? Zdeněk, Holešovice

Já to takhle nedělím. Některý večer je pro mě nejzásadnější, že jsem vůbec dokázal vylézt na jeviště a říct kloudně alespoň jednu větu. Nicméně již zmíněný Mr Jay v Goldbergovských variacích mě navštěvuje stále, i když ho už dávno nehraju. A při Létavém lékaři jsem si vyrazil tři zuby.

* Jak vnímáš rozdíly mezi divadelním a filmovým herectvím? Milan

Nevnímám je nijak, protože jsem začátečník. Filmový. Někdy mám pocit, že i divadelní.

* Miroslave, necháváte se jako herec režisérem režírovat nebo naopak také někdy dochází k situacím, že Vy režírujete režiséra? .) Alena, Kladno

Pokouším se cíleně oddělovat obě profese a nechávám toho druhého odpočinout. Příště se totiž musejí vystřídat.

* Který typ divadla, divadelní žánr a dramatik jsou vám nejbližší? Je nějaká inscenace, která je pro vás absolutním divadelním zážitkem? Heda

Měl jsem několik absolutních zážitků, ale už si je nepamatuju. Mám jenom ten absolutní pocit, co je to divadlo a jaké bych chtěl dělat a jaké bych chtěl prožívat. I když dělám hodně hudebních komedií jako režisér, chtěl bych se z tohoto žánru pozvolna vzdálit do oblasti her vážnějších, v kterých bych chtěl ale velkou měrou používat hudbu a mít tak určitý vlastní inscenační styl. Takové múzické divadlo. A kdybych k tomu měl živý orchestr, to by bylo! Jinak miluji hry typu Ondina, kterou jsem také jednou režíroval.

* Jak jste se dostal k Veselým skokům? Gábina

Když jsem jel navštívit svoji manželku, která s choreografem Martinem Packem Skoky založila, a měli v létě soustředění v Kochánkách. Pracovali zrovna na první premiéře Na hlavu! a požádali mě o nepatrnou režijní radu. Tato nepatrná rada trvá již 6 let.

* Nevadí vám hrát záporáky? Sára

Záporáci jsou nejlepší role. Člověk může někoho pomučit, vyventilovat ty stránky, co má v sobě každý z nás, a přitom neublížit. A taky se to nejsnáz hraje.

* Chodíte do divadla i rád jako divák? A jestli ano, co Vás v poslední době zaujalo? L. M.

Chodím rád, i když asi tak často jako si instalatér chodí zašroubovat, ale snažím se. Mělo by to patřit k profesi. Naposled mě nadchla Léda v Činoherním klubu.

* Kde všude jste režíroval? Olga

V Příbrami, v Plzni, na Kladně, v Řeznické, v ABC, v Armádním uměleckém souboru, v Karlíně, Branické ochotníky a v kotelně jednoho paneláku, kde zkouší můj kamarád Tomáš Žalud, který se živí hraním pohádek po školkách.

* Vážený Miroslave, děkujeme za příjemný on-line rozhovor, prosíme Vás o závěrečné slovo. Redakce

"Vše, co vzniká, jest z hravosti a odvahy podivuhodných kouzelníků, kteří nerobíce ani knih, ani věcí užitkových, mají dosti pokdy, aby blábolili jako bůh a řadili věci v překvapující sled." Vladislav Vančura

* Jakou hru byste si jako režisér chtěl udělat? Karel

To přesně nevím, ale rád bych pozdravil svoji profesorku herectví Reginu Rázlovou. Na shledanou!