zvláštní poděkování
Volný.cz

Miloš Szabo: Lidé od počátku své existence vědí, že noční čas je časem inspirací..

Miloš Szabo

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Noc literatury, Muzejní noc… Zdá se, že tajemství tmy přitahuje. Není divu, že došlo také na Noc kostelů. Navzdory tomu, že je to místo, kde se převážně šíří světlo… Letos připadá na 1. června 2012.

Myšlenka otevřít kostely v noci vznikla před sedmi lety ve Vídni, kde také v roce 2005 proběhla první Noc kostelů – „Lange Nacht der Kirchen“. Touto zahraniční zkušeností inspirovali pořadatelé v České republice a v roce 2009 poprvé pozvali širokou veřejnost na noční program do otevřených kostelů.
Návštěvníci budou mít možnost ve stovkách otevřených kostelů poznávat a obdivovat duchovní a umělecké skvosty křesťanství, které nejsou pouze výrazem minulosti, ale i živé přítomnosti. O tom se noční poutníky bude snažit přesvědčit bohatý kulturně-duchovní program, v němž opět nebudou chybět koncerty, komentované prohlídky, workshopy nebo divadelní představení. Návštěvníci budou mít také možnost nahlédnout do kostelních sakristií či klášterních zahrad, zkusit si zahrát na varhany, vystoupat na věže či sestoupit do starobylých krypt, prožít liturgii, nebo jen v tichém zastavení vnímat to, co bylo inspirací pro stavitele křesťanských chrámů.
O tom, zda se jedná o „masovou akci“, zda Noc kostelů skutečně odhalí neznámá zákoutí svatostánků, i o tom, zda se jedná jen další způsob setkávání lidí s vírou, jsme si povídali s hlavním koordinátorem pražské noci páterem Milošem Szabo. Jeho domovskou farností je Žižkov – kostel sv. Prokopa, sv. Rocha a sv. Anny. To ovšem neznamená, že by další pražské čtvrti neznal. Již přes deset let provádí zájemce po různých koutech Prahy a okolí na farních vycházkách. Je také autorem knihy o Olšanských hřbitovech.

  • Jakub Arbes ve své knize Svatý Xaverius nechává hrdinu příběhu zavřít na noc v kostele. Nabízí se otázka – strávil jste už někdy skutečně celou noc v kostele? Pokud ano, jakou vzpomínku máte?
    Dokonce několikrát, a vždy to byly silné zážitky. Pokaždé jsem vlastně cítil velkou potřebu prodiskutovat s Bohem nějakou důležitou věc. Osobně pro mě bylo asi nejdůležitější rozhodnutí před patnácti lety opustit dobře nastartovanou kariéru, příjemné prostředí domova, množství „fanoušků“, a jít do cizí země, kde jsem neznal nikoho, ani řeč, ani kulturu, ani modlitby. Žádného kolegu… I když jsem mohl odjet ze Slovenska do Čech jenom na určitou dobu, jakoby na zkoušku, já jsem chtěl jít sloužit, dát se na misii. A to nejde dělat na půl. Buď – anebo. Věděl jsem, že pokud odjedu, už tam zůstanu natrvalo. Ta noc v kostele, kde jsem jen seděl a nechal na sebe působit sílu prostoru, mi k tomu rozhodnutí hodně pomohla.
  • Čím je pro vás osobně Noc kostelů – jako koordinátorovi akce vám asi půjde hlava kolem. Budete mít čas věnovat se návštěvníkům v kostelech vaší farnosti?
    Bohužel ne. Budu spolu se svými dvěma spolupracovníky sedět u notebooku a s mobilem na uchu. V tu noc mám na starosti zajištění hladkého průběhu programu ve více než dvě stě kostelích, musím mít připravené scénáře pro každý případ, ať už by se jednalo o jakýkoli incident ze strany návštěvníků, zásah policie, požár anebo poskytnutí potřebných informací těm, co nesou zodpovědnost za jednotlivý kostel či modlitebnu. Kromě toho ještě v noci budu vyhodnocovat počet vstupů i celý průběh večera, a to postupně, tak jak budou jednotlivé kostely „zavírat“. Takže v tu noc určitě nepůjdu spát, abych měl brzy ráno pro média připravenou zprávu, jak Noc kostelů v roce 2012 v Praze a v Středočeském kraji dopadla.
  • Na našem portále připravujeme rozhovor s varhaníkem a varhanářem Tomášem Jeřábkem, který kvůli svému handicapu neumí číst noty. Navzdory tomu se naučil Janáčkovu Glagolskou mši, kterou poprvé hrál právě na Noci kostelů. Sdílíte názor, že Noc kostelů, může být inspirací a motivací?
    Určitě. Lidé od počátku své existence vědí, že noční čas je časem inspirací. Že je to čas sbližování se a otevření svých srdcí, svých vnitřních světů. A přidáme-li k tomuto fenoménu ještě fenomén samotného duchovního prostoru, kde se často již staletí lidé modlí a obracejí k Bohu, pak dostaneme fascinující kombinaci duchovních veličin. Na některých místech lidé reagují spontánně, jinde se zase ozývají po určité době. Někdo cítí potřebu udělat něco pro druhé, pro Boha, pro kostel, jiný zase něco pro svůj duchovní růst. A tak se našli i v minulém ročníku lidé, které třeba napadlo namalovat nový oltářní obraz místo původního ukradeného, anebo si podat přihlášku do kontemplativního řádu… Noc kostelů není Muzejní nocí, a velmi dbám o to, aby nikdy ani nebyla. Jsem přesvědčen, že sakrální prostory mají kromě architektury, soch i obrazů ještě něco „navíc“, a budu rád, když právě toto lidé v chrámech aspoň vytuší…
  • Je pro vás nějaký kostel v Praze zvláště významný po architektonické nebo umělecké stránce? Máte k některému z kostelů vyloženě osobní vztah?
    I když to asi není vzhledem k mé funkci koordinátora všech kostelů úplně korektní, je zcela přirozené, že nejbližší mému srdci jsou ty, které spravuji jako farář. Od počátku svého působení na Žižkově tvrdím, že jsem dostal do správy a péče kromě lidského společenství také výjimečné prostory: kostel sv. Prokopa je nádherně čistou novogotickou stavbou, posledním projektem stavitele Josefa Mockera, kostel sv. Anny neprávem zapomenutou secesní chloubou, jednou z mála staveb s vlivem beuronského umění a nastupujícího kubismu a původně barokní morová kaple sv. Rocha, Šebestiána a Rozálie je tak dokonalá stavebné i akusticky, že zatím žádný z návštěvníků neodešel bez silného dojmu z tohoto prostoru.
  • Letošní Noc kostelů připadá na 1. června 2012. Mysleli jste na to a připravujete některé programy zaměřené specielně na děti?
    Samozřejmě, to nemůže nenapadnout: je-li u nás 1. červen celé generace vnímán jako Mezinárodní den dětí, pak se přirozené očekává, že se do programů dostanou i takové akce, které jsou určeny právě dětem. A tak mnohé kostely mají otevřeno již odpoledne od 15 hodin, lidé z farností a sborů připravili pro nejmenší návštěvníky divadla, hry, promítání či zajímavá setkání. Děti mohou kreslit na chodník před kostelem anebo vlézt do indiánských stanů, postavených na zahradě. Na webových stránkách si stačí vyťukat v sekci Program položku Program pro děti a rodiny, a pak už stačí jenom vybírat…
  • Praha se dynamicky rozvíjí. Myslí se ale v nových obytných centrech na věřící? Rýsuje se v blízké budoucnosti stavba nového kostela?
    Stavba nového kostela je v posledních letech velmi složitou záležitostí, a to nejen ekonomicky. Dnes jsou lidé mobilní a přesouvají se z místa svého bydliště klidně 30 km za lékařem, do obchodního centra, anebo i do kostela. Ve svém bezprostředním okolí často ani nehledají kamarády a blízké lidi, chtějí si vystačit sami. A tak na rozdíl od mnoha zahraničních zkušeností se u nás při plánování sídlišť nejen v období komunismu, ale ani dnes stále nemyslí na žádné duchovní centrum uprostřed obrovských sídlišť anebo nových bytových komplexů a satelitních vesnic. Když budete objíždět Českou republiku, často na okrajích velkých měst najdete místo nových živých obcí spíše několikatisícové luxusní noclehárny. Věřím však, že časem tato potřeba bude větší a zájem o nové stavby kostelů nebude pouze ze strany církevní vrchnosti, ale především ze strany věřících společenství. Již nyní je ale v Praze rozhodnuto např. o stavbě nového kostela na Barrandově anebo na Černém Mostě
  • Webové stránky www.nockostelu.cz nabízejí oddíl Moje noc, kde si zájemci mohou sestavit svůj vlastní program Noci kostelů. Můžete dát čtenářům nějaká doporučení, co by si rozhodně neměli nechat ujít?
    Tuto otázku dostávám téměř od všech novinářů. Letos jsem se rozhodl žádný kostel neupřednostnit. O Noci kostelů po třech ročnících už totiž může každý návštěvník najít přesně to, co potřebuje: kromě nádherné architektury, výšlapů na věž kostela, prohlídky mešních rouch, ochutnávky klášterního piva totiž přibylo také míst, kde bude „jen“ otevřeno. Kostely a kaple budou nabízet samy sebe. Uprostřed hluku, presu, sháňky mnoha materiálních dober a výhod, uprostřed nekalé konkurence a korupčních skandálů, uprostřed tvrdých loktů a bezcitných rozchodů a rozvodů, uprostřed megapárty a drahých happeningů, ale i uprostřed facebooků, twitterů a jiných virtuálních sociálních sítí bude k dispozici reálná síť klidu, ticha, prostor modlitby a zamyšlení. A to není málo. Jsem rád, že se letos k těm velkým a známým kostelům přidalo také několik klášterních kaplí a malých protestantských sborů. Kde člověk nemusí nic poslouchat, nic se mu nevnucuje. Kde stačí jednoduše být. Jednu noc v roce. A klidně třeba několik hodin.


  • Miloš Szabo (* 1964 Bojnice, Slovensko) vystudoval Teologickou fakultu Komenského univerzity v Bratislavě, na kněze byl vysvěcen v roce 1988. Než mu to bylo umožněno, pracoval jako dělník v čistírně odpadních vod v Dusle Šaľa. Tajně vstoupil do Misijní společnosti sv. Vincence, v níž toužil pracovat na zahraničních misiích. Po působení v Levicích, Vráblích a v Bratislavě-Prievoze odešel roku 1995 do Čech, kde v pražské arcidiecézi zůstal pracovat jako diecézní kněz. V současnosti působí jako farář v Praze Žižkově.
    Několik let zastával funkci ředitele diecézního školního úřadu v Trnavě, v roce 2000 absolvoval studium kanonického práva na Katolické univerzitě v polském Lublinu. Je členem týmu Posttraumatické intervenční péče pro Policii ČR na území hlavního města Prahy.

    30.4.2012 09:04:02 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory