Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Adam Plachetka: Naučit se radit zpěvákovi je tak trochu svatý grál

autor: Z webu

Ve spolupráci s Hudební fakultou Akademie múzických umění připravuje Zámek Liteň, z. s. pěvecký masterclass Adama Plachetky a Kateřiny Kněžíkové. Adam Plachetka se po svém loňském hostování v Litni stal členem umělecké rady Festivalu Jarmily Novotné (dále jen FJN). První, pražský běh mistrovských kurzů, se uskutečnil začátkem dubna v prostorách HAMU. Dva vybraní studenti dostali možnost pokračovat spolu s dalšími adepty ve druhé polovině srpna v krásném prostředí zámeckého areálu v Litni. Mistrovské kurzy vyvrcholí společným vystoupením absolventů kurzu s Adamem Plachetkou a sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou dne 26. srpna 2015 od 18 hodin v areálu Zámku Liteň v historické budově Čechovny.
„Se společností Zámek Liteň intenzivně spolupracuji od loňského roku,“ uvedl Adam Plachetka a dále přiblížil svou činnost v Poradním sboru zmíněné společnosti: „Zní to sice majestátně, ale v podstatě jsem konzultant. Zejména pro otázky spojené s nadcházejícími ročníky festivalu, výběrem interpretů, sestavením vhodného repertoáru.“
Přiznal, že ho na celém projektu zaujala zejména práce s mladými, v neposlední řadě zvelebování zámku Liteň. „Těší mě, když mohu pomoci z odkazu naší historie zachovat něco hezkého příštím generacím,“ uzavřel.

S basbarytonistou Adamem Plachetkou jsme se setkali při Novoročním koncertu České filharmonie. Jak na Nový rok, tak po celý rok… Následoval rozhovor u příležitosti 80. výročí Symfonického orchestru hlavního města Prahy – FOK (Adam Plachetka: Wagnera jako interpret pomaloučku a polehoučku objevuji, rozhovor zde:). A do třetice jsme přijali jeho pozvání na zámek Liteň. Tomu, ale předchází jeho účinkování v opeře Figarova svatba na Salcburckém festivalu. Mimochodem není tajemstvím, že ho tento titul čeká v příští sezóně ve čtyřech nastudováních…
Prázdninový čas je mimo odpočinku vhodný pro vlastní zdokonalování. Dílny, workshopy, mistrovské kurzy k létu neodmyslitelně patří - podobně jako různé dobrodružné tábory. Cesta ke vzdělání nás v případě Adama Plachetky rovněž zajímala. Byť věkem mladý, přesto mezinárodně vysoce uznávaný pěvec, má určitě již co předávat. Co mohou očekávat frekventanti jeho mistrovských kurzů na Zámku Liteň koncem srpna? Jak se dají skloubit jeho interpretační povinnosti s rodinou? Nejen o tom všem jsme si povídali začátkem prázdnin v klimatizovaném prostředí Café NONA.

Festival Jarmily Novotné probíhá celoročně. Vyznačuje se mnohými aktivitami. Jeho prolog se odehrál na Pražském jaru, kde jste měl tu čest zpívat. Důležitá je mistrovská dílna, kterou povedete s manželkou Kateřinou Kněžíkovou…
Jsem členem umělecké rady Festivalu Jarmily Novotné i Pražského jara, byl jsem rád, že se povedlo všechny svést dohromady k zajímavému a úspěšnému koncertu. Věřím, že kurzy na něj dobře navážou. Vidět konkrétní výstup přináší radost největší. Takové ovoce dává vůli do další činnosti.

Rozhodoval jste se dlouho pro tuto formu spolupráce?
V podstatě ne. Před třemi lety mi dirigent Roman Válek nabídl možnost lektorovat v rámci Letní školy barokní hudby, kterou jsem sám před více než deseti lety absolvoval. Otevřela mi tehdy cestu k barokní hudbě. Oponoval jsem a pochyboval. Co tam budu povídat? Má to smysl? Nakonec jsem se nechal přemluvit a nelituji. Byl jsem pozitivně překvapen. Dle mého jsem pomohl frekventantům, ale zároveň i sobě.
Musel jsem si utřídit myšlenky, naučit se formulovat pocity a vysvětlovat, co a jak se dělá při zpívání. Tím se zlepšuji i sám. Skutečně se mi to zalíbilo. Jel jsem i další rok, ale už s omezenými časovými možnostmi. Zůstalo jen u menšího workshopu. Vloni, díky rodině, jsem se už musel úplně omluvit. Dělal jsem jen krátký dvoudenní kurz v Praze.
Nakonec jsem chtěl v lektorské činnosti pokračovat, ale tak, abych nezanedbával dcerku. Našli jsme moc hezký průnik ve spolupráci s HAMU a FJN. Část na HAMU už proběhla na začátku dubna, na dvoudenní workshop bylo vybráno osm studentů.

Učíte jen Váš hlasový obor?
Ne, všechny. Dokonce mám pocit, že nižších hlasů tam bylo méně. Masterclass bude delší a poctivější. Učíme na něm oba s mojí ženou, a tím pádem jsme na jednom místě a můžeme se střídat u dcery. To je pro mě nejideálnější. Díky pedagogické činnosti se mohu snažit předávat dál zkušenosti, co jsem posbíral.

Zmínil jste, že jste cca před deseti lety absolvoval Letní školu barokní hudby. Další jubileum je deset let od Vašeho debutu v Národním divadle Praha – inscenace Čtyřnotová opera Toma Johnsona, napsaná roku 1972.
Tehdy to byla experimentální záležitost v divadle Kolowrat. Bylo to dost zajímavě zinscenováno. Opera napsaná v tónech A, H, D, E. Pro mě to byla velmi zajímavá zkušenost, protože od té doby jsem se s ničím podobným nesetkal. Zanechalo to ve mně pozitivní dojem. Všichni jsme se bavili. Národní divadlo vymyslelo zajímavý projekt. Nechali operu nastudovat svým obsazením a druhé alternace jsme byli my, studenti.

Předpokládám, že jste postupně objevoval svůj pěvecký talent. Rovněž se dostavily úspěchy na škole. Nesvádělo Vás to školu nedokončit a říci: „Jdu do světa.“?
Ne. Toto jsem nikdy nezamýšlel. Zdálo se spíš, že podobné řešení navrhne škola mně. Získal jsem postupně pracovní příležitosti a dát všechny termíny dohromady se školou bylo velmi náročné. Na konzervatoři nebyl problém, neboť jsem pracoval v Praze, horší to bylo, když jsem pokračoval na vysoké škole. Relativně záhy jsem začal jezdit do zahraničí a následně odešel nadobro do Vídně, neměl šanci se pořádně dostávat na přednášky ani na zkoušky a potřeboval jsem hodně individuální studijní plán. To je na vysoké škole jednodušší, přijdete na zkoušky, látku máte nastudovanou ze skript nebo jiné literatury, ve většině případů se dá situace zvládnout. Není to samozřejmě ideální. Velký problém bylo nalézt termín pro složení státní zkoušky. Na bakaláře jsem díky tomuto studoval asi sedm let. Nakonec se podařilo za velké vstřícnosti fakulty HAMU najít termín, ve kterém jsem se mohl dostavit ke státnicím. Zvládl jsem je, obhájil jsem práci a bakaláře jsem dokončil. Byl jsem rád, že jsem dokončil, co jsem začal. Kdybych školu nedodělal, měl bych asi vždycky špatný pocit, ačkoliv praktické využití titulu je pro mě momentálně v podstatě minimální, protože dokud nebudu chtít učit v nějaké oficiální instituci, tak se mě na vzdělání nikdo neptá. Magisterské studium jsem tak už raději ani nezkoušel.

Studoval jste obor zpěv?
Po konzervatoři jsem byl přijat na pedagogickou fakultu v Plzni, obor hudební výchova a zpěv, který byl jediný v republice. Po dvou letech se ukázalo, že nemám kapacitu spoustu teorie, jež s pedagogickou školou logicky souvisela. Nakonec jsem se snažil vymyslet, zda by se dalo pokračovat v Praze, což se ukázalo jako problém, protože HAMU je jiný typ školy. Přestup nešel zorganizovat, ale akademie mi vyšla vstříc a uznala mi část identických předmětů. Zkoušky se vkládaly mezi premiéry, koncertní turné atd. Zásadní problém byly státnice. Na zkouškách se dá domluvit relativně snadno, kdežto státnice mají jeden termín a pak ještě náhradní. Pokud Vám nevyhovuje ani jeden termín, tak čekáte další rok. Takto jsem čekal tři roky, než jsme se do jednoho trefili.

Máte pedagogické minimum?
To mám, ale z konzervatoře. Tam jsme měli pedagogiku jako extra předmět. Při absolutoriu se pedagogické minimum dostávalo.

Zajímavé je, že ve Vašich životopisech máte uvedeno jako dokončené vzdělání pouze pražskou konzervatoř… Pokořil jste Olympy hudebních scén, tak jsem si říkal, jak to je vlastně s Vaším vzděláním?
HAMU se objevuje až v nových životopisech od roku 2013. Některým pořadatelům ujede ruka a překopírují stará data. Vztahy s Akademií nám zůstaly krásné. Tu a tam spolupracujeme, podobně jako ve zmíněných masterclass v rámci FJN. Např. nám pomohli s pořádáním koncertu k jubileu mého pana profesora Luďka Löbla, který tam také (nějakou dobu) učil. Tato akce ukázala v dobrém světle fakultu i nás, protože koncert, myslím si, povedený byl.

Předáváte frekventantům na kurzech něco ze svého know-how nebo je to jen o technice zpěvu?
Všechno spolu úzce souvisí, je potřeba předávat kompletní pohled. Za tak krátkou dobu nemáte stejně šanci techniku změnit. Frekventantům můžete otevřít cestu. Nad něčím se zamyslí a zkusí, jestli něco nefunguje lépe. I toto může být ale dvojsečné, když se jenom nějaká cesta otevře a dál se na ni nedohlíží, může se snadno zvrtnout. Spíš než abych se někomu snažil změnit techniku, snažím se rozšiřovat obzory interpretační, ať už se to týká frázování, výslovnosti nebo kontextu, v jakém místě v opery árie přichází, co vlastně si postava prožívá před ní, co následuje. Zní to triviálně, ale spousta lidí toto zanedbává nebo podceňuje, nebo se spokojí s málem, protože jim třeba nikdo nic lepšího neřekne.
Zrovna třeba stran výslovnosti. Tím, že se u nás málo používají jazykoví poradci, a když se využívají, tak jsou zvyklí ne na nejvyšší úroveň, spokojí se s málem. Je to pak zbytečně znát. Potkáte schopného člověka, který by byl schopen vyslovovat výborně, jen mu nikdo nesdělil, že jsou drobnější nuance.
Snažím se předávat dál něco, co jsem nasál v dosavadní studijní dráze, tedy při studiu rolí. Myslím si, že těch už jsem si zažil relativně dost. Měl jsem šanci pracovat s nejlepšími v oboru. V tom spatřuji to nejdůležitější na kurzech.

Jazykové poradce jste asi myslel při nastudování opery v originále?
Překlady se už skoro nedělají. Škoda je, že práce jazykových poradců u nás bývá značně omezená. Přijdou jen na pár zkoušek a nemůžou se každému věnovat intenzivně. Výslovnost pak často zní jako když posloucháme zahraničního sólistu, který zpívá česky.

Hodně věcí, o nichž jste mluvil, jsou nehmatatelné a těžko popsatelné. Jak je všechny předáváte?
To je nejobtížnější část věci. Začal jsem si hledat více výkladů pro ten samý pocit. Každý cítí trošku jinak. Řeknete někomu – Pusť to i dozadu, a pomůže to a u jiného to udělá velkou paseku, protože mu tón začne zapadávat. Nedá se nikde ukázat, jako např. u houslí, že se musí prst posunout na hmatníku dál, když je žák nízko. Musíte zjistit, proč je zpěvák nízko. Tím, že málo opírá nebo naopak moc tlačí nebo jinak distonuje, nebo má hlas posazený tak, že ho zbytečně drží křečovitě. Ucho je vlastně alfa a omega učení. Velmi dobře slyším, co je přirozené a co ne, ale naučit se radit, jak z toho nepřirozeného přirozené udělat, je tak trochu svatý grál.

V příští sezóně Vás čeká Metropolitní opera…
Ta bude na jaře. Na podzim jedu do Chicaga a následně do Hustonu. Metropolitní jsem měl poprvé letos v únoru. Vracím se tam zase na zkoušky od února 2016. Představení hraji v březnu a dubnu.

Uvidíme Vás v přímém přenosu v kinech?
Nevím to jistě. Nápoj lásky, ve kterém zpívám, byl v kinech letos. Spíš si myslím, že se to dávat nebude.

Kde vlastně máte domov – Vídeň, Mnichov, Londýn, Berlín, Milano…
Většina těch štací jsou jen hostování, takže tam nějakou chvilku pobudete. Mezi Vídní a Prahou mám naježděno hodně kilometrů. Žena je kmenově v Národním divadle v Praze, já zase tam. Jezdíme podle toho, jak má kdo čas. Tím, že byla doma s malou, jsme měli šanci být spolu relativně dost. Jezdily spolu se mnou, i když jsem byl delší dobu ve Vídni. Před dvěma měsíci se nám to začalo komplikovat, protože se už vrací do pracovního zápřahu a musíme kombinovat, kdy se uvidíme.

Zpíváte si doma např. duety?
(Smích.) Bude to znít divně, ale jsme celkem normální.

Stálý člen ansáblu Wien Staatsoper. Můžete vysvětlit?
Je to sólistická smlouva. Vídeň má jako poslední z velké čtyřky operních domů, historicky se tak bere New York, Londýn, Vídeň a Miláno, svůj sólistický ansámbl. Všechny ostatní domy jenom najímají hosty na jednotlivá představení. Vídeň má pořád ještě svůj soubor, který je hodně veliký. Včetně rezidenčních umělců, což je nyní i má pozice, čítá asi šedesát lidí. Není to málo. Vídeň má obrovský repertoár, vlastně největší na světě. Točíme za sezónu zhruba padesát titulů. Metropolitní dává kolem dvaceti pěti, max. třicet. Mnichov je, tuším, druhý asi se čtyřiceti tituly. S velkou rezervou je to nejšíře rozkročený dům na světě. Je proto potřeba mít základnu sólistů, kteří můžou být k dispozici, zejména zaskakovat, znají role a inscenace - a zvládají každodenní rutinu.

Jestli to dobře chápu, tak Vídeňská první bere termíny. Podobně jako v Praze ND. Za základ se bere ferman sólisty v Praze, pak se podle toho nasazuje např. v Brně.
Přesně tak. Máte povinnost být primárně k dispozici. Můžete si vypsat dovolenou, která vám je nebo není schválena.

Je nasazení jednotlivých titulů známé na rok dopředu?
Je to mnohem obskurnější. Aparát je tak obrovský, že nemohou všem říkat, co a jak bude, protože se toho může spousta změnit. Dokonce se nezveřejňují obsazení celého představení, vždycky jen hlavní role, a to proto, že když v jednom titulu vypadne třeba Druhý ozbrojenec, musí občas zaskočit někdo z jiné inscenace a ta se následně musí rovněž přeobsadit. Proto hlavně lidem, kteří hraji menší role, neradi říkají, co budou konkrétně dělat. Jen když se například zeptáte, mohu od 3. do 12. září pryč, odpoví ano nebo ne. Není to tak veřejně známá věc. Když se chcete s kolegou prohodit v ND, tak vlastně teoreticky stačí, když on bude mít čas. Jenom to dáte na vědomí divadlu. Ve Vídni tolik prostoru není, protože nemáme alternace a celá série běží v jednom obsazení.

Zpěv Vás baví?
Ano.

Zmínil jste, že za svou kariéru už jste nasál hodně rolí…
Těch je skutečně hromada, čtenáři mi tento výraz jistě prominou. Myslím si, že mám obrovské štěstí. Ač mám občas pocit, že se začínám příliš opakovat, protože dělám poslední dobou úzký repertoár, tak si vlastně nemám na co stěžovat, protože to jsou přesně ty role, které bych měl zpívat, a zároveň to jsou ty vysněné role, o nichž jsem kdysi doufal, že mě potkají.
Děsím se trošku příští sezóny, kdy mám před sebou čtyři produkce Figarovy svatby. Na druhou stranu, co by mi mohlo prospět víc než právě Figaro? Je to vlastně požehnání.

Slovem produkce myslíte čtyři různé režijní koncepce?
Přesně tak. V létě je Figaro v Salcburgu, pak hned jedu do Chicaga, pak ve Vídni, tam zpívám Hraběte, a na závěr letím do Hustonu zase na Figara.

O léto máte tedy postaráno v Salcburku a v Litni...
Pro festival v Salcburku jsme už měli předběžné zkoušky v dubnu a květnu, což je nestandardní záležitost. Inscenaci režíruje intendant festivalu, k tomu ještě dělá další operu, musí se v průběhu festivalu věnovat intendanci, tak někdo si musel vytáhnout černého Petra a přijet na zkoušky dříve. V létě jsme pak zkoušeli jen dva týdny s orchestrem a na jevišti. Představení se hrají od 28. července do 18. srpna 2015. Potom hned kurzy a následně odlétám do Chicaga.

Začínal jste v čtyřnotové opeře coby experimentálním projektu, máte na repertoáru árie od soudobých autorů?
Ne, ani je vysloveně nevyhledávám. A priori vztah k moderně moc blízký nemám. To neznamená, že bych jí pohrdal, je mi prostě bližší něco jiného. Zároveň jsem novému otevřený. Kdybych dostal zajímavou nabídku, asi bych ji přijal. Mám nicméně pocit, že intendanti mě ani nezvažují, protože si mě s modernou neasociují.

17.8.2015 22:08:15 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!