Scéna.cz 

Zázrak Heliany v Brně

Erich Wolfgang Korngold se z povědomí hudbymilovného publika téměř vytratil. Měl to štěstí, že vyrůstal ve Vídni a měl možnost studovat u nejlepších učitelů (Alexander Zemlinsky). Korngold získal operní věhlas především operou Mrtvé město a poté jako hollywoodský skladatel filmové hudby. Jeho doba minula s druhou světovou válkou. Jeho opery je možné řadit vedle Wagnera a Strausse, který ho velmi podporoval. Brno se ke Korngoldovi přihlásilo v roce 2002 pamětní deskou, i když rodiče přesídlili do Vídně v jeho čtyřech letech. Snad není bez zajímavosti, že hvězdou v jeho operách byla Maria Jeritza, rovněž brněnská rodačka.

ZÁZRAK HELIANY komponoval podle hry básníka Hanse Kaltneckera. Fascinovala ho existenciální poloha díla a téma spasení prostřednictvím lásky a její vítězství nad zlem. Vytvořil zde syntézu postromantického a expresionistického hudebního vyjádření, kde zúročil jak široké melodické linie, tak drsné disharmonické plochy, to vše za plného zvuku orchestru v barevné instrumentaci. Je v tom už cítit roli budoucího filmového skladatele, hudba jde za libretem a podkresluje psychologické jednání postav.
Janáčkova opera si vzhledem ke krizové finanční situaci nemůže vydržovat skvělé pěvce a světový repertoár. Situaci řeší koprodukcemi, což je i případ Heliany. Je to inscenace připravená spolu s divadlem v německém Kaiserslauternu. Proto do Brna přijeli protagonisté, kteří jako jediní na světě tyto hlavní role zpívají. Inscenace mají též společnou scénografii, kterou vytvořil Daniel Dvořák, společného autora kostýmů Thomase Dörflera a společného autora inscenace Johannese Reitmeiera. V jeho intencích pracoval režijně v Brně Heinz Lukas-Kindermann.
Inscenační tým vytvořil velmi silnou iluzi technické civilizace, něco jako Vernovo Ocelové město. Technické aspekty jsou jednoduché, zato účinné. Obrovská ozubená kola drtí obyvatele města, kteří jsou oblečeni do jednotných pracovních uniforem. Vládce tohoto světa, kde panuje přísný a neúprosný řád, kde je zakázána láska, smích i zpěv, svítí v bílé uniformě. Soudcovský sbor je v rudé barvě krve, dobrý je nápad posadit je na invalidní vozíky jako přežité karikatury. Závěr opery se odehrává někde ve stratosféře, scéně dominuje velká zeměkoule, na kterou se milenecká dvojice dívá.
Party všech tří protagonistů jsou nesmírně vypjaté jak po stránce hlasového rozsahu, tak dynamiky a dechové zátěže. V partech se střídají dlouhé melodické linie v chvějivých pia-nech, aby okamžitě přešly do drsné disharmonie a expresivních poloh s obrovskými intervalovými skoky. S partem, který se dá srovnat se Straussovou Elektrou či Wagnerovými heroinami, se skvěle vyrovnala jihoafrická zpěvačka Sally du Randt. Lehká, nosná, jímavá piana, otevřené výšky v plném volumenu s barvou hlasu podobnou tmavému medu, nadchla brněnské publikum. Něco takového snad v Brně ještě nezaznělo. V roli Vládce se představil černý pěvec z USA Derrick Lawrence, který označil svůj part za náročnější, než je part Wotana. Jeho dramatický baryton tmavé barvy zněl vyrovnaně, dobře se nesl i poslouchal, jen dynamické rozpětí by mohlo být větší. Nejméně se dařilo tenoristovi Norbertu Schmittbergovi. V hlase byla sice znát žesťová barva, která pomáhala nosnosti hlasu ve střední poloze, ale také byla slyšet únava, výšky mu odešly již v prvním dějství a nahrazoval je falzetem, a bylo od něho hrdinské, že dozpíval a nenechal se rozhodit ani herecky.
Ostatní role prezentovali členové brněnské opery. Excelovala Jana Wallingerová v roli Poselkyně, kreatura s vyholenou hlavou a důtkami, kterými nešetřila, evokovala gestapáckou dozorkyni. Hlasově jí role seděla zejména ve středních a vyšších polohách, uplatnila šíři volumenu i příjemnou plnou barvu hlasu. Jan Šťáva nebyl příliš v roli Vrátného ve své kůži, ale odvedl dobrý výkon, stejně jako Zoltán Korda jako Hrdelní soudce.
Jako vždy držel svoji vysokou laťku sbor, přestože neměl dobré postavení, v zadní části jeviště a roztříštěný na skupinky či na akce neměl často s ostatními kontakt. Přesto v náročných sekvencích zněl kompaktně a vyváženě, především díky sbormistru Pavlu Koňárkovi.
Největší tíha inscenace ležela na orchestru. Ten poprvé pracoval pod novým šéfdirigentem Peterem Ferancem, který pochází z Bratislavy. Dirigent měl ztíženou pozici tím, že nastoupil až do nové sezony a teprve začal dílo zkoušet a současně se seznamovat s orchestrem. Tato situace vybičovala i pozornost a kázeň hráčů a výsledek byl imponující. Plně vyzněla hudební monumentalita, exprese, melodické i disonantní postupy a byl stvořen hudební útvar, který nadchl. Orchestr zněl plně a barevně, instrumentace vynikla v souhře a za všechny nástrojové skupiny, které hrály výborně, je potřeba vyzvednout výkon houslí a lesních rohů, které hrály krásným tónem bez jediného kazu, ač jich autor využíval víc než často. Inscenace Zázrak Heliany se bude hrát ještě třikrát, derniéra bude součástí festivalu Janáček Brno 2012.

Brno, Janáčkovo divadlo – Erich Wolfgang Korngold: Zázrak Heliany. Dirigent Peter Feranec, režie Johannes Reitmeier a Heinz Lukas-Kindermann, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Thomas Dörfler. Premiéra 27. 9. 2012. Zdroj Hudební rozhledy 11/12 - Karla Hofmannová.