Scéna.cz 

Dokumentární film Popel režiséra Oiera Plazy

Středoškolský profesor a vášnivý historik Unai Eguia se společně s Antónem Gandariasem vydává napříč Evropou, aby zjistili více o osudu Antónova strýce, který beze stopy zmizel během druhé světové války. Pátrání, které je přivede z Baskicka až do Prahy, odhalí příběh někdejšího ředitele krematoria v pražských Strašnicích, Františka Suchého a jeho syna. Těm se s nasazením vlastního života podařilo uchovat jména a popel více než 2 200 obětí nacistického režimu, které byly v krematoriu zpopelněny. Mezi nimi nachází Španělé i ztracené ostatky svých předků, po nichž byly před osmdesáti lety ve frankistickém Španělsku pečlivě zahlazeny všechny stopy. Dokumentární film odhalující tajemství strastiplné cesty hrdinů deportovaných do koncentračního tábora Hradištko u Prahy doplňují působivé animace.

Příběh filmu Popel začíná dopisem. Antón Gandarias najde psaní schované po desítky let za nočním stolkem a dozvídá se tak o svém strýci Anjelovi, který utekl během španělské občanské války do exilu, byl zajat nacisty a zmizel. Mezitím se Unai Eguia, středoškolský profesor z Baskicka, pouští do pátrání po osudu Enrica Monera, který prošel hrůzami nacistických koncentračních táborů. Cesty Unaie a Antóna se náhodně protnou a oba společně odhalí překvapivou souvislost - osudy Anjela a Enrica jsou propojeny společnými místy a datem úmrtí. Pátrání je přivede až do Prahy k příběhu tehdejšího ředitele krematoria v pražských Strašnicích, Františkovi Suchému, a jeho synovi. Tito dva hrdinové s nasazením života vzdorovali nacistickému režimu a zachránili ostatky více než 2200 obětí, které byly v krematoriu tajně zpopelněny.

”Když se mi před časem ozval Unai Eguia, že pátrá po osudech Španělů, jejichž těla byla v roce 1945 převezena do strašnického krematoria, tak mě naprosto ohromilo, kolik už se Unaiovi podařilo zjistit. Pomohl jsem mu s dohledáním informací o Františkovi Suchém, protože jeho příběh mě zaujal už v nultých letech. Tenkrát jsem dokončoval knihu o neevidovaných kremacích ve Strašnicích. Věnoval jsem se příběhu Františka Suchého a jeho syna, kteří se zasloužili o to, že 2 200 lidí má jméno. Riskovali život pro úplně cizí lidi včetně cizinců a jejich příběh nás dnes spojuje,” říká historik Pavel Paleček, jeden z protagonistů dokumentárního filmu Popel.

Po dlouhých osmdesáti letech tato důležitá a dosud neznámá kapitola českých dějin odkrývá příběhy Španělů, kteří byli za druhé světové války deportováni do koncentračního tábora Hradištko u Prahy, kde byli zavražděni a svým rodinám zmizeli beze stopy. Jejich potomci mají nyní možnost dozvědět se více o osudech svých předků a na čestném pohřebišti strašnického krematoria nacházejí dokonce jejich popel.
“Popel vznikl v mezinárodní koprodukci, kdy Španělsko, Česko a Francie jsou také přirozenou součástí filmového příběhu. Do produkce filmu vstoupilo hned několik televizí, vedle České televize francouzsko-německá ARTE, španělská TVE a baskická EITB. Doufáme v prodej i do dalších televizí, k dispozici je 52 minutová verze filmu. V tuto chvíli čekáme na rozhodnutí několika mezinárodních festivalů, aby film mohl započít svou festivalovou distribuci, která je pro nás neméně důležitá. V rámci kinodistribuce v Česku se soustředíme také na projekce pro školy, které si film již nyní rezervují,” říká Alice Tabery ze společnosti Cinepoint, která je koproducentem filmu.
Dokument Popel je protkaný působivými animacemi, které nás velmi emotivně vtahují do životních osudů španělských republikánů i do období druhé světové války. Film je poctou obětem druhé světové války a vznikl na památku všem, kteří nemají být nikdy zapomenuti.

REŽISÉR OIER PLAZA A JEHO VZTAH K FILMOVÉMU PŘÍBĚHU
Oier Plaza, režisér filmu Popel, pochází z Guernicy, města bombardovaného nacisty v roce 1937. Tato tragická událost znamenala začátek vyhnanství a pronásledování pro mnoho deportovaných, včetně Anjela Lekuony, jehož příběh inspiroval tento dokumentární film. Oier žije v městečku nedaleko rodiště Anjela a má k jeho osudu velmi osobní vztah. Prostřednictvím Antóna Gandariase, Anjelova synovce, získal Oier podporu potřebnou k tomu, aby mohl zahájit rozsáhlé rešerše a přípravu výroby filmu.

Film měl původně vzniknout jako dvacetiminutový krátký snímek, ale po čtyřech letech pátrání a četných cestách po Evropě se projekt výrazně rozšířil. Dnes Oier Plaza představuje dokument, který dalece přesahuje jeho původní představy - bohatý na historické detaily a hluboké lidské příběhy: “Natočil jsem řadu dokumentárních filmů pro televizi o naší lokální historii, ale téma španělských republikánů, deportovaných do Německa, a pak do Protektorátu? O tom jsem nikdy neslyšel! Můj dlouholetý kamarád Antón mi vyprávěl, že jeho strýc byl republikán, a desítky let netušil, že ho nacisté zabili v roce 1945 v lágru Hradištko poblíž Prahy. Antón mě seznámil s dalším badatelem – středoškolským profesorem Unaiou Eguia. Když mi řekli, že příbuzní zabitých republikánů pojedou do Prahy, tak jsem chtěl zaznamenat jejich setkání. Tam mi došlo, že tohle je sice hodně temný příběh, ale zároveň velmi inspirativní, protože vypráví o statečných lidech, kteří se za války nebáli vzepřít se bezpráví.”