Scéna.cz 

Tomáš Císařovský (CZ) – Dorota Sadovská (SK): Neúnosná něha

Od 16. dubna 2009 do 9. května 2009 je v Galerii 5. patro, Myslíkova 9, k vidění výstava - Tomáš Císařovský (CZ) – Dorota Sadovská (SK): Neúnosná něha, která ukazuje nový cyklus maleb Doroty Sadovské s názvem DRAWING-PIN a cyklus akvarelů Tomáše Císařovského, vzniklý v roce 2008 v rakouském Helfenbergu.

„Všichni jsme učiněni tělem. Vtěleni. Sdílíme tělesnost, a lidské tělo a jeho řeč jako jeden z vyjadřovacích prostředků přes všechna zmatení dob, myslí i smyslů zůstávají poměrně univerzálně srozumitelné. Řeč těla nebo práce s tělem se nabízí jako povzdech, ale i jako činnost k poznávání sebe a druhých, ve smyslu terapeutickém i významech tento smysl přesahujících,“ uvádí v katalogu k výstavě kurátorka Lucie Šiklová.

Dorota Sadovská: DRAWING - PIN
Dorotka Sadovská interpretuje a dál zprostředkovává aktuální i věčná témata. Tělesnost je jedním i druhým z nich. Jde „na to“ skrze symboliku, kulturu a pocity těla a barvy. Dnes vystavovaný Dorotčin čerstvý cyklus kreseb akrylem na plátno téma těla a jeho řeči dál rozvíjí. Název Drawing – Pin je hříčkou slov, odkazujících v prvním plánu ke kreslení a k připínáčku, špendlíku, kterým se papír připíná na prkno, zároveň ale i k pichláku, a tím se ocitáme opět „u toho“. Aluzí bolestného zážitku právě připomenutého pichlákem, tím ostnem tělesnosti, se v prvním plánu v důsledku anglikanismu současné a zároveň odtažité pojmenování prohlubuje a nabízí další roviny výkladu. Neosobní a tím v jistém slova smyslu právě současný výtvarný výraz obličejů bez tváří s sebou nese zvláštní druh intimity. Nejde tu o individuální intimitu, nabízí se zde jiná, obecná, tedy společná intimita těla, občas podtržená nebo přesněji uzavřená emblematickým umístěním do barvy či kruhu. Lidské postavy fungují jako figuranti, obrazy fungují jako symboly pro v posledku intimní postoje, situace či vztahy, ne nepodobné tarotovým kartám, a nabízejí možnost dosazení konkrétních identit. Archetyp, spiritualita, příchuť vizionářství či kontemplace s důrazem na jasné tělesné počitky a následné rozpuštění se v těle, a zároveň navíc jako by od ega odstoupivší postoj odkazuje do oblastí mystiky, bez vlastního prožitku nezprostředkovatelných.

Tomáš Císařovský: HELFENBERG
Tomáš Císařovský maluje příběh. Společenský, historický. Dostává malířsky svému obdivu k Giottovi a jeho vyprávěcím cyklům v Assisi a také historii cyklí. Jeho figury fungují obdobně jako Giottův svatý František, když ztělesňuje zcela určité aspekty křesťanského životního postoje skrze svoji konkrétní postavu člověka – Františka na pozadí zcela skutečné společensky – historické etapy. Z deníku dědy legionáře je cyklus inspirovaný anabází československých legionářů na Rusi, Bez koní zachycuje depiedestalizovanou českou šlechtu bez atributů poukazujících na modrou krev, jen v tělech a civilních oblecích, okupační série „vrcholí“ málo šťastným příběhem prezidenta Háchy, z 90. let vyšel cyklus o co obecně víc anonymních, o to v původu i důsledku osobnějších portrétů sousedů z pražské „Jedličkárny“, handicapovaných bližních bez zjevných atributů tělesného postižení, zjevujících skrze nezjevené. Akvarely z rozsáhlé řady Helfenberg namaloval Tomáš Císařovský v rakouském Helfenbergu během loňských prázdnin a opět mají historické souvztažnosti.
„Loňské léto jsme vzpomínali čtyřicátého výročí ruské okupace a ve mně se mísily zasuté vzpomínky z dětství (bylo mi šest let, ale spoustu situací si pamatuji velmi zřetelně)se zkušeností z dnešní doby, kdy společnost je v relativním klidu, a přesto se nemohu zbavit úzkostného pocitu, že pod povrchem roste pnutí. Agrese a násilí ať už ve skryté nebo v obnažené podobě je stále s námi přítomná. Takže reálné situace z příchodu cizích armád, zvůle násilí a bezmocné uhranutí občanů se mi mísilo s výjevy ze současné doby.“