Scéna.cz 

Pavel Kohout má osmdesát

Spisovatel, dramatik a básník Pavel Kohout, v jehož osobě se symbolicky spojují nejrůznější vzlety a pády českých příslušníků kulturního a společenského života, se v těchto dnech dožívá osmdesátky.

Své jubileum oslavil v Brně - divadelníci pro něj totiž připravili v divadle Husa na provázku představení složené z úryvků jeho textů pod názvem Hommage Kohout, jímž celá akce vyvrcholila. Přišli mu na něj poblahopřát jeho přátelé včetně exprezidenta Václava Havla. Spisovatel na představení převzal z rukou ministra zahraničí Karla Schwarzenberga cenu Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. "Rozhodně si na nedostatek práce nemohu ani v tomto věku stěžovat. Na penzi to v žádném případě nevypadá," říká Kohout. A opravdu - výčet je úctyhodný. Letos dokončil filmový scénář a napsal čtyři rozhlasové hry. Brněnské divadlo Reduta uvedlo před prázdninami uvedlo jeho novou hru Éros s Mariánem Labudou. Kohoutovy oslavy pořádalo nakladatelství Větrné mlýny vydávající jeho knihy. Akci spojilo s literárním festivalem Měsíc autorského čtení, které je největší akcí svého druhu v ČR a právě se koná v Brně.

Pavel Kohout se narodil 20. července 1928 v Praze. Na počátku své tvůrčí dráhy byl jedním z čelných představitelů budovatelské poezie, prošel osobnostním vývojem od počáteční bezvýhradné podpory stalinismu, přes postupné vystřízlivění až po účast na Pražském jaru a nucený odchod do exilu v 70. letech, přičemž patřil vždy mezi ty nejaktivnější v daném proudu.
Vystudoval v roce 1947 reálném gymnáziu a jako přesvědčený komunista a člen ÚV ČSM (1952-60) a členem ústředního výboru Svazu čs. spisovatelů (SČS / SČSS, do roku 1966, kdy na členství pro nesouhlas s jeho „kulturněpolitickou orientací“ rezignoval) se stal kulturním kádrem komunistické strany. Koncem 40.let spoluzaložil a do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka, po maturitě pracoval v mládežnické redakci Čs. rozhlasu (1947-49) a jako jedenadvacetiletý nastoupil na místo kulturního atašé v Moskvě (1949-50). Pak byl šéfredaktorem satirického časopisu Dikobraz (1950-52). V roce 1952 dokončil studium estetiky a divadelní vědy na Universitě Karlově. V 50.letech se stal spisovatele z povolání (byl mj. dramaturgem a autorem Divadla Na Vinohradech) a postupně se začínal přiklánět k reformním komunistům. V červnu 1967 na IV. sjezdu SČSS demonstrativně přečetl Solženicynův protestní dopis sjezdu Svazu sovětských spisovatelů, čímž dovršil svůj obrat v kritika režimu, za který byl společně s dalšími „vzdornými“ podroben stranickému disciplinárnímu řízení. Podporoval Pražské jaro. Roku 1968 byl zvolen předsedou KSČ v pražské pobočce SČS a stal se jednou z nejvýraznějších osobností tzv. pražského jara. V roce 1969 byl z KSČ i ze SČS vyloučen. V 70. letech ocitl na indexu a jeho díla byla cenzurována . Právě on stál také u zrodu Charty 77, za což byl StB šikanován. V roce 1978 mu bylo povoleno vyjet s manželkou na pracovní pobyt do Rakouska, kde měl roční smlouvu s Burgtheatrem, ale návrat mu byl znemožněn. Oba byli zbaveni československého občanství. Usadili se v Rakousku, kde v roce 1980 dostali občanství. Žijí ve Vídni, často navštěvují Prahu Po roce 1990 se Pavel Kohout opět aktivně zapojil. do kulturního života v Čechách, především v Praze. Stal se spoluzakladatelem Festivalu německého jazyka v Praze, stále vycházejí jeho prozaická díla a na scénách se objevují jeho starší i nová díla, od roku 1990 jich bylo celkem 45 (najnověji Malá hudba moci v režii Michala Dočekal na prknech Národního divadla v Praze a Éros v Redutě, pobočné scéně Národního divadla Brno. Příjemným návratem pro něj byla adaptace románu řeckého spisovatele Pavlose Matesise Psí matka, kterou sám režíroval v Divadle Na prádle (s Marií Málkovou v jediné roli). Dramatik se tak vrátil na svou osudovou scénu. V sále, kde malostranské Divadlo Na Prádle působí, totiž za druhé světové války sídlilo Intimní divadlo, kde Kohout jako kluk vystupoval s Dismanovým dětským rozhlasovým souborem. Uváděl tam Karafiátovy Broučky, kde hrál Cvrčka.
Rovněž v televizi na něj nezapomněli – mj. byl zdramatizován jeho román o emigrantech Konec velkých prázdnin a uveden na ČT jako seriál. Zajímavým televizním projektem bylo dílo Ecce Constantia (1988) jako 'přímý přenos' z koncilu v Kostnici. Pavel Kohout je autorem desítek divadelních adaptací i původních her, k nejznámějším patří Taková láska, August, August, August a Ubohý vrah či Kyanid o páté. Píše také romány, například Katyně, Nápady svaté Kláry a Hodina tance a lásky. Své životní osudy popsal ve vzpomínkovém románu Kde je zakopán pes. Jeho první žena byla herečka Alena Vránová, s kterou se na Kohoutovo vlastní přání oženil v den Stalinových narozenin. Z druhého manželství s Annou, asistentkou režie, má tři děti, mezi nimi spisovatelku Terezu Boučkovou (svůj vztah k otci popsala v novele Indiánský běh)a výtvarníka Ondřeje. Jeho třetí manželka (od roku 1965) je scenáristka, také spoluautorka jeho scénářů, a spisovatelka Jelena Mašínová.