Scéna.cz 

Václav Havel: Divadelní hry nejsou na čtení...

Dramatik Václav Havel po letech napsal hru – Odcházení. Kolem jejího uvedení se rozvinulo drama, které možná jednou sám autor také zpracuje. Důvody, proč se nebude hrát v Národním divadle ani v Divadle Na Vinohradech se asi hned tak nedozvíme, jisté je, že dříve či později ji někde v Čechách uvidíme... Také ve světě je o ní velký zájem, a v současné době je překládána do několika jazyků. Ti, kteří si ale hru chtějí přečíst, mají možnost. Vyšla totiž jako první titul v edici Respektu. Hra je to skutečně pozoruhodná, a zajímavé jsou také okolnosti, za jakých vznikla. Dejme tedy slovo autorovi...

Havel, Shakespeare, Čechov
Já skutečně patřím k těm, kdo neradi hry čtou, ačkoliv jsem vyučený dramaturg. Opravdu si myslím, že hra patří na jeviště, a o to víc si cením toho, že se Respekt rozhodl ji vydat.
Uvědomuji si, že titul Odcházení u člověka, který byl prezidentem a odešel z té funkce, protože mu skončil mandát, může vyvolávat dojem, že je příběh inspirován tímto jeho odchodem nebo že to dokonce je o jeho odchodu. Přesto, že sjem si vědom, že to mnozí budou interpretovat, chápat, komentovat., rád bych už teď zdůraznil, že jsem tu hru začal psát v 80.letech - dávno před revolucí, dávno před tím, než jsme věděl, že nějakým prezidentem budu, natož, abych věděl, že po třinácti letech budu z této funkce odcházet. Měl jsme tu hru napsanou asi ze dvou třetin v hrubé verzi. Pak jsem ji odvrhl, zahodil v domnění, že už to nebude pro mě aktuální, že už to nebude mít co říci. Až ke konci mého prezidentství jsem se najednou začal k tomu tématu vracet, až jsem si nakonec našel čas tu hru napsat. Psal jsem ji v Americe, protože v Čechách, kde mám stále mnoho různých povinností, bych na to sotva našel čas. Patřím k tomu typu autorů, kteří potřebují souvislý čas a souvislé soustředění, když chtějí něco většího napsat. Takže ta látka, příběh kohosi, kdo má vysokou funkci a tuto funkci opouští, vznikl pradávno. Nesouvisí s mou zkušeností posledních 17 let. Nicméně, neskrývám, že to prezidentské údobí mi poskytlo lecjakou inspiraci, lecjaký motiv, který jsem v té hře posléze využil. To je pochopitelné a samozřejmé. Hra je o vladaři, který skončil svou vládu, a nevíme, jestli byl sesazen pučem, nebo mu vypršel mandát nebo nedostal důvěru v parlamentu. Jak se to stalo, není podstatné. Musí se ovšem stěhovat ze státní vily, a ten dvůr, který kolem sebe měl, se začíná drolit. Objevují se tu typy jako na každém jiném dvoře - patolízal, zrádce, apod. Ta hra je asociativními nitkami propojena se Shakespearovým Králem Learem . Ta hra mě vždycky fascinovala. Král Lear je rovněž vladař, který přišel o moc, a kterému se začal hroutit svět. Jsou tu určité analogie a znalci je tam nepochybně naleznou. Ale podmínkou porozumění této hře by neměla být znalost čehokoli jiného, tedy ani Krále Leara. Další propojení je tu s Čechovovým Višňovým sadem, kde celá ta podivná rodina je rovněž nucena stěhovat se, opustit dosavadní domov, takže jejich motiv „opouštění“ se do mé hry rovněž promítá. Uvažoval jsem o tom, jak mě tento motiv odcházení vlastně napadl. Jendou z možností je, že mě - možná bezděky – inspiroval odchod různých lidí roku 1968 z politiky. Protože jsem se s mnohými znal, kamarádil.

Kdo je kdo, co je co?
Já myslím, že reálné postavy v tom budou hledat spíše někteří novináři nebo diváci. Inscenátoři asi tolik ne. Se spekulacemi počítám.,Ale chtěl bych říci, že ta hra není psána jen pro české publikum, až to budou hrát na Filipínách či na Islandu, tak tam se věru nebudou žádnými spekulace trápit.
A to mě právě u mých her těší, že mají víc významů než jsem si myslel, když jsem je psal nebo co jsem do nich vkládal. A že si různé publikum v různých zemích nalézá své vlastní obsahy, které by měl nenapadly, ale které zřejmě ve hře mohou dřímat. Tak je to správné, tak to mám být. Hra má být chytřejší než autor, měla by jiskřit významy v různé době v různém čase. V různém prostředí měnit ten svůj dosah, dopad, vyznění.
Uvědomil jsem si to, když minulý podzim byl v Americe festival mých her. Bylo to osmnáct různých inscenací, v provedení slavných i méně slavných herců a souborů. Bylo pro mě zajímavé a povzbudivé, když se ukázalo, že za určitých okolností může hra dostávat v jiných prostředích nové a nové významy. Například hra Spiklenci, kterou nemám moc rád /takže jsem ji vyčleňoval ze svého díla/, ale poté jsem ji „rehabilitoval“. Ačkoli je to třicet let od jejího napsání a inscenovala se na úplně jiném konci světa, spatřovali v ní odraz událostí v dnešní Americe...

Komedie nebo drama?
Celý život zápasím s tím, že herci nevěří mému humoru. Mají pocit, že musí šaškovat, aby se divák nenudil. Ovšem když to hrají jen s lehounce ironickým dostupem, najednou to začíná vycházet a lidi se baví. Ale toto jsem musel po celých 45 let svého psaní vysvětlovat, a vždy jsem narážel na bariéru neporozumění. Jako příklad uvedu inscenování své hry Zahradní slavnost v 60.letech ve Slovenském národním divadle. Jeden velmi slavný skvělý slovenský herec měl intenzivní pocit, že postava, kterou hraje, je nudná, není moc vtipná, že je třeba ji obohatit. A obohatil jí spoustou špílců, vtipů, komických gest, poskoků - a já jsem ho na generálce poprosil, aby to odříkal,, tak jak je to napsané. On to - mně za trest – udělal a myslel si, že uvidím, jaký jsme blbec. Ale stalo se, že to bylo vůbec nejlíp zahrané, jak jsem kdy viděl. Postava měla fantastický úspěch u publika, lidi se mu neustále smáli,a on absolutně nechápal, jak je to možné...

Velké nebo malé divadlo?
Všechny mé hry jsou dimenzovány co do počtu i prostoru na prostor Divadla Na zábradlí, kde jsem začínal, a je pravda, že jsem právě tady poprvé jednal o uvedení hry. Zdálo se mi, že by bylo hezké, kdybych se po nejrůznějších peripetiích vrátil se svou hrou právě tam. Ale po debatách kdyby tam, kde jsem začínal by bylo hezké, kdyby se po všech těch peripetiích vrátil. Nakonec jsem ale po debatách s Davidem Radokem, jehož pohled na inscenování hry mi vyhovuje, došel k tomu, že by bylo dobré ji inscenovat na větším jevišti. Právě tam může vyznít půvab dlouhých příchodů, odchodů, zámlk atd. Takže uvidíme, kde ji nakonec uvedeme...