Scéna.cz 

Jiří Sopek v Galerii Rudolfinum

Od 6. září 2007 probíhá v pražské Galerii Rudolfinum výstava zcela nových či dosud nikdy nevystavených děl Jiřího Sopka. Unikátní expozice vznikla při příležitosti vydání téměř pětisetstránkové Sopkovy monografie. Ta rekapituluje dnes již klasickou tvorbu této jedné z nejvýraznějších osobností současné české malby. Výstava na jejíž koncepci spolupracoval s oběma kurátory i sám autor, potrvá do 18. listopadu 2007.
Vznikla ve spolupráci Galerie Rudolfinum a agentury Gema Art, vydavatele zmiňované Sopkovy monografie. „Publikace obecně charakterizuje tvorbu Jiřího Sopka, zasazuje ji do dobového uměleckého kontextu a v chronologicky řazených kapitolách sleduje jednotlivé tvůrčí etapy,“ uvedla Linda Sedláková, ředitelka uměleckohistorických projektů společnosti Gema Art. Dodala, že se jedná se o výjimečnou publikaci, která obsahuje 350 barevných reprodukcí Sopkových prací.
V současnosti k výstavě také vzniká v koprodukci České televize a Gema Art film o Jiřím Sopkovi, jehož autorem je Aleš Kisil. Premiéra filmu je plánována na polovinu letošního října na programu ČT2.

Jiří Sopek (*1942)
Bez jeho osobitého malířského projevu si nelze české umění posledních desetiletí představit. Již na své první samostatné výstavě v Nové síni v Praze se roku 1970 představil jako silná umělecká osobnost s nezaměnitelným výtvarným rukopisem. Od konce osmdesátých let se Sopkova malba uvolňuje a zjednodušuje; Sopko si získává respekt jako výjimečný kolorista, jehož malířský projev je stále úspornější a soustředěnější. Sopkovo umění se od počátků 80. let proměnilo jen minimálně, autor si stále vystačí se základními principy žánrů: portrét, zátiší, krajina. K jediné zásadní změně Sopko přistoupil, když změnil zásadní malířský prostředek, tedy barvy. Jestliže přibližně do roku 1982 maloval takřka výhradně olejem a temperou, pak posledních pětadvacet let je ve znamení akrylu.
Od roku 1990 působí Sopko jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze, kde sám v letech 1960 – 1966 studoval. Jeho dílo je zastoupeno například ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hl. města Prahy, v Alšově jihočeské galerii, v Českém muzeu výtvarných umění, v liberecké Oblastní galerii výtvarného umění, dále v řadě soukromých domácích i zahraničních kolekcí. V roce 1993 se podílel na výzdobě pátého terminálu chicagského O’Harrova letiště od architekta Helmuta Jahna.