Scéna.cz 

Hudební divadlo v českých zemích

Každý, kdo přišel třeba jen z povzdálí do kontaktu s lexikografickou prací, ví, jak svízelné, časově náročné a nezřídka nevděčné jsou takové úkoly. Přesto patří v kterémkoli oboru encyklopedický sumář informací k základnímu a zároveň nejvyhledávanějšímu typu odborné literatury, poskytující nezbytnou orientaci a pramenné zázemí ostatním odborníkům i laickým uživatelům. Na půdě Divadelního ústavu velkoryse koncipovaný projekt České divadelní encyklopedie, která by ve svém souhrnu měla mapovat veškeré (tedy i činoherní) divadelní dění na českém území od středověku po současnost, je přitom z kategorie těch nejpotřebnějších, kde absence podobného knižního zpracování dané látky byla zvláště citelná. Jedním z prvních výstupů výzkumného úkolu, jehož zadavatelem je Ministerstvo kultury ČR, je samostatně pojednaný svazek o osobnostech českého hudebního divadla 19. století. Umělecké aktivity jednotlivých osobností ovšem na obou krajních pólech uvedené časové vymezení nezřídka přesahují a u některých jedinců přinejmenším v souvislostech s jejich pedagogickým působením zasahují až do 30. let minulého století.

Úkolu editorky slovníku se ujala Jitka Ludvová, která vedle dalších interních pracovníků Divadelního ústavu jednak zformovala poměrně široký kádr autorů (celkem je jich 34), jednak vtiskla celé práci jasně formulovaný koncepční záměr včetně struktury budoucích hesel. V souvislosti s předchozí badatelskou činností editorky, zabývající se dlouhodobě hudebními a divadelními aktivitami převážně německy hovořících umělců v našich zemích, je výsledkem vpravdě reprezentativní encyklopedické dílo, zachycující danou scénu v celé její mnohotvárnosti. S ohledem na národnostně pestrý charakter bývalého Rakouska-Uherska tak nalezneme v knize vedle hesel českých osobností, množství hesel věnovaných našim (i říšským) Němcům, Rakušanům a občanům z dalších zemí někdejší monarchie (Maďarům, obyvatelům Haliče, Chorvatska či sedmihradským Rumunům), ale také z Polska, vzdálenější Itálie a dokonce i z Nizozemí, Švédska, Španělska nebo Lotyška. To samo o sobě představovalo pro editorku i její spolupracovníky při získávání a ověřování potřebných údajů úkol takřka nadlidský a bez využití všech současných dostupných komunikačních technik sotva myslitelný.
Obdobně úctyhodná je profesní šíře vybraných osobností, díky které bude publikace vítanou pomůckou nejenom muzikologů. Kromě samotných skladatelů, autorů a překladatelů libret, kapelníků, pěvců či tanečníků zahrnul heslář po zásluze také režiséry, choreografy, scénografy, divadelní ředitele, dramaturgy a publicisty až po organizátory hudebního života. Přiznám se, že i pro mne coby laika v teatrologickém oboru bylo vyloženým požitkem, přečíst si např. hesla o legendárních principálech českého i německého divadla, jakými byli třeba F. A. Šubert, Vendelín Budil, Pavel Švanda ze Semčic nebo Angelo Neumann, jehož vklad pražskému divadelnímu životu lze sotva docenit.
Nepřehlédnutelná je vlastní podoba hesel s životopisnými údaji, výčtem nejvýznamnějších děl (rolí, inscenací atd.), doplněná zpravidla velmi podrobnými bibliografickými odkazy. Přes slovníkovou lapidárnost a limitované rozsahy přitom před čtenářem vesměs vyvstává velmi plastický obraz o jednotlivých osobnostech, byť v případě tzv. velikánů (Dvořák, Smetana, Mahler) přirozeně převažují jejich s hudebním divadlem bezprostředně související aktivity. I tak lze tato hesla autorů Milana Pospíšila, Marty Ottlové a samozřejmě samotné Jitky Ludvové klasifikovat jednoznačně jako vzorová. Zvláště cenná je péče věnovaná korekturám textu bez frapantních tiskových chyb a vůbec při zevrubném pročtení publikace celková spolehlivost informací, jakkoli tu prověří v plné míře pochopitelně až čas. Přesto je už nyní nasnadě, že autoři hesel a tím spíše editorka se zdaleka nespokojili s tím, co uváděla starší literatura, jejíž omyly mnohde uvedli na pravou míru. Jenom namátkou stačí nalistovat heslo Josefa Triebensee, jehož dobové úpravy Mozartových oper pro dechovou harmonii se shodou okolností v souvislosti se skladatelovým výročím dočkaly v loňském roce tak častého provozování. Zatímco jeho heslo v Čsl. hudebním slovníku obnášelo všehovšudy 19 řádek s chybným datem i místem narození a mylným vročením jeho působení na Pražské konzervatoři, přináší kniha více než sedmisloupcové vyčerpávající pojednání s detailním soupisem Triebenseeho divadelních prací a samozřejmě důkladný soupis knižní i časopisecké literatury.
V neposlední řadě je chvályhodné také ikonografické vybavení publikace s řadou neznámých a dříve nepublikovaných reprodukcí, kterým se v grafické úpravě Michaely Blažejové dostalo i odpovídajícího prostoru.

Divadelní ústav a Nakladatelství Academia, Praha 2006; 698 stran včetně jmenného rejstříku.