Scéna.cz 

Kristian Kodet: Sebereflexe

Nakladatelství Lidové noviny vydalo knihu Kristiana Kodeta SEBEREFLEXE. Kniha mapuje prostřednictvím rozsáhlého rozhovoru s režisérkou Pavlou Petrákovou Slancovou myšlenky a postoje jednoho z nejúspěšnějších českých malířů posledních let Kristiana Kodeta.
Původně to měl být můj nový katalog, kde by jako textový doprovod byly dvě tři stránky rozhovoru o tom, co se mně a režisérce Pavle Petrákové Slancové nevešlo do našeho dokumentu „Kristian Kodet v obrazech“. Jakýsi PÁTÝ OBRAZ, protože film je FTIPNĚ rozdělen do čtyř kapitol, tedy OBRAZŮ, VÍTE?
Vzhledem k mému pokročilému věku ale též VYVSTALA OTÁZKA, zda nenechat katalog katalogem a nenapnout zbytek ubývajících sil k MONOGRAFII...,“ přiblížil v předmluvě Kristián Kodet a dodal: „A ještě něco: došel jsem k poznání, že jsou věci, který prostě s chlapem dělat nemůžu. A psaní rozhovoru paří mezi ně.“

Kristian Kodet je představitel generace vstupující do života v šedesátých letech, pro něho však krajně nepříznivých vinou politických poměrů za železnou oponou, kde mu bylo osudem určeno žít. Jeho situace byla při srovnání s většinou jeho vrstevníků o to horší, že jako tvořivý člověk se nedovedl smířit s jakýmkoli přizpůsobením se daným poměrům. K tomu ještě přistupoval pocit bezmocnosti, že ani v širší sféře evropského umění není mu dopřáno vyhledat si sám oporu ke své příští tvorbě.
Proto se velmi brzo rozhodl Prahu opustit, když mu nemohla poskytnout skutečné umělecké studium. Uvítal pak v roce 1965, že se mu, dík vlivným přátelům, kteří věřili v jeho nadání, nabídlo studium na Akademii des Beaux Arts v Bruselu. To mu bylo teprve šestnáct let. V devatenácti letech měl již svoji první samostatnou výstavu, kterou mu uspořádala galerie Disque Rouge rovněž v Bruselu, a ve stejné době se tam ocitl dokonce mezi deseti vítězi soutěže pro vyhledávání mladých talentů. S Prahou se však ještě pořád nemohl natrvalo rozloučit kvůli oficiálně neakceptované pozici svého otce sochaře a také bratra, známého divadelního a filmového herce. Odtud bychom mohli sledovat dráhu Kristiana Kodeta až k jeho dlouhodobému usazení v New Yorku a novému úspěšnému zakotvení v Praze, kde má dnes své zastoupení ve dvou předních galeriích.
Znepokojující záhadnost jeho malby je zároveň svědectvím o její neliterárnosti a nezávislosti na dobových teoriích. Dokládají to i zcela neutrální názvy jeho obrazů, které nechtějí předem ovlivnit a usměrňovat divákův zážitek, a také tím si potvrzujeme, že celý smysl obrazů Kristiana Kodeta vyplývá z čistě tvořivého a osobně prožitého podnětu.
(úryvky z textu PhDr. Františka Dvořáka)