Scéna.cz 

Historická antologie hudby v českých zemích (do cca 1530)

Těm, kdo se zajímají o starší českou hudbu, jistě neušlo, že se za výlohami a na pultech mnohých knihkupectví objevila nová publikace s nevšedně přitažlivou obálkou – Historická antologie hudby v českých zemích (do cca 1530). Jedná se o týmovou práci, jež vznikla pod vedením renomovaného českého muzikologa Jaromíra Černého. Až na jedinou výjimku patří všichni, kdo se na ediční přípravě této notové edice podíleli, k jeho žákům, jichž Černý vychoval pro obor celou řadu.
Publikace není určena pouze odborníkům, nýbrž širokému spektru zájemců o starší českou hudbu, zejména profesionálním i amatérským interpretům. Tomu je také přizpůsoben celkový ráz knihy. Obsah je rozdělen na tři oddíly – středověk (do cca 1420), husitství a konečně reformace a renesance, každý oddíl se pak dále vnitřně člení podle jednotlivých hudebních žánrů a formových útvarů. To dává zejména při plynulém listování knihou velice plastický obraz o různorodosti tehdejšího hudebního života. Jednotlivé skladby jsou průběžně číslovány, v záhlaví je rovněž uveden název příslušné formy (snad nedopatřením schází jen u č. 129). Nechybí odkaz na pramen či edici, ze kterých je skladba vybrána. S ohledem na praktický ráz edice je kritický aparát zcela vypuštěn, v jistém ohledu jej však supluje krátký a výstižný komentář připojený ke každé skladbě, který osvětluje širší kontext jejího vzniku a funkce v dobové hudební praxi.

U latinských textů je uveden jejich český a anglický překlad. U jednoho kusu však není český překlad kompletní (č. 3e). Problematičtějším se jeví anglický překlad, a to hned v několika ohledech. Předně u liturgických a biblických textů je zcela namístě sáhnout po oficiálním anglickém znění. Zejména liturgická angličtina má svá specifika, jež je nutno respektovat a je tedy naprosto zbytečné pokoušet se o svůj překlad vlastní (navíc ne přímo z latiny, nýbrž přes češtinu), který bude potenciálnímu anglickému čtenáři nutně připadat jako nošení uhlí do Newcastelu. Ať to jsou liturgické texty nebo komentáře ke skladbám, nebylo by na škodu nechat překlad přehlédnout rodilého mluvčího. Dalším otazníkem jsou překlady strofických forem. Zpravidla je přeložena pouze první sloka, což je u publikace mířící nejenom k českému zájemci poněkud škoda. Je zde však patrná určitá nedůslednost, poněvadž se setkáme jak s kompletním překladem (č. 2d, 5, 9, 10, 16, 20, 45, 60–62, 91, 97c), tak pouze s výběrem slok (č. 22, 29, 30, 46, 47, 74, 86, 89, 93, 105, 109, 112, 135, 136), o kritériích výběru však není v předmluvě ani slovo.

Při konečné redakci patrně unikla pozornosti korektora odlišná sazba u melismat některých skladeb (č. 15, 28) a chybná sazba textu (č. 129), což ale nikterak nesnižuje jinak graficky precizně připravenou publikaci. Skvělou pomůckou je rejstřík v české i anglické mutaci, který v mnohém usnadňuje práci s edicí. V bibliografickém soupisu dle mého názoru chybí zmínka o edici písňových skladeb z kodexu Speciálník (ed. Dagmar Vanišová, Praha 1990), ze které sice nebyla přebírána žádná skladba, nicméně má s antologií mnoho styčných bodů. Vedle odkazů na prameny a edice se přímo nabízela také diskografická poznámka, neboť pozornému čtenáři jistě neujde, že poměrně velká část skladeb v antologii obsažených se již dočkala zvukové realizace na CD. Při proklamativně praktickém zaměření této knihy by podobný druh odkazu mohl mít svůj význam.

Výše zmíněné připomínky ovšem nic nemění na tom, že Historická antologie hudby v českých zemích je publikace ve svém oboru průlomová. Nabízí čtenáři 144 precizně vybraných a edičně připravených skladeb, které mapují staletí trvající hudební vývoj na našem území od „Hospodine, pomiluj ny“ až po renesanční polyfonii. I přes několik podobných pokusů v minulosti (Pohanka, Snížková, Venhoda) lze až s vydáním tohoto svazku říci, že česká muzikologie úspěšně zkrátila bezmála dvousetletý náskok literární vědy ve vydávání starších památek ve formě antologie (vzpomeneme-li Hankova Starobylá skládanie). Po této práci rozhodně musí sáhnout jak hudebníci a muzikologové, tak i badatelé z příbuzných oborů – obecných dějin, jazykovědy, dějin literatury a výtvarného umění. Nelze si než přát, aby Historická antologie hudby v českých zemích přispěla nejen k větší praktické znalosti starší české hudby, ale probudila zájem o její další výzkum a dočkala se tak dalšího pokračování pro období po roce 1530.
Jan Baťa

Historical Anthology of Music in the Bohemian Lands (up to ca 1530), ed. Jaromír Černý et alii, Koniasch Latin Press, Praha 2005, XVI + 304 s., ISBN: 80-86791-11-4